9
Přes konejšivé účinky whisky strávil Bannerman neklidnou noc. Varování, které vyslovil Turnbull, mu nedalo spát a také musel stále myslet na vlastní hloupé počínání v elektrárně. Teď by z Achnagellochu zmizel docela rád. Ať nazítří najde důkazy o zamoření, nebo ne, byl rozhodnut vrátit se následující den do Edinburghu. Tady už momentálně neměl dál co na práci. Byl si jist, že jediným zdrojem záhadného viru jsou teď pokusné myši na univerzitě. Včerejší déšť byl ten tam, vyjasnilo se a obloha byla modrá. Vypadalo to, že je pěkně, ale tím to končilo. Jinak bylo nepříjemně chladno a vál tak silný vítr, že na otevřených svazích údolí mohl mít za následek prochlazení.
Majitel hotelu mu skutečně dobře usušil šatstvo, a dokonce mu nabídl dvě termosky – jednu s polévkou a druhou s oslazenou kávou, což Bannerman ochotně přijal. Považoval za zdvořilé zavolat Johnovi Sproatovi do Inverladdie a požádat ho o další den na jeho pozemku. Povolil mu to bez komentáře. Bannerman tak trošku doufal, že mu třeba nabídne, ať si vezme jeho terénní vůz, aby se nemusel znovu trmácet údolím, ale to se nestalo. Obrnil se na další túru.
I když mu, jak předpokládal, byla pekelná zima, zjistil, že se mu jde líp než předchozího dne. V noci, když klesla teplota, totiž povrch ztvrdl mrazem, a tak měl proti včerejšímu kluzkému blátu pevnější půdu pod nohama. To byla nesporná výhoda, pokud stoupal k nejvyššímu bodu údolí, ale při sestupu po rozeklaném, nerovném terénu k pobřeží to s sebou neslo další nebezpečí ve zledovatělých průrvách a strmých, kluzkých hromadách kamení, na nichž měl málokdy bezpečnou oporu. Bannerman pocítil úlevu, když se dostal k železniční trati na pobřeží, aniž si způsobil vážnější zranění, než byla ošklivá modřina na levém koleni, k níž přišel při pádu na kluzkém kamení.
Našel si jámu, která ho chránila proti větru, a dal si polévku z termosky. Hrnek držel oběma rukama, aby tepla co nejvíce využil. Po polévce snědl ještě tyčinku Mars a zapálil si cigaretu. Pak si Bannerman, opřený zády o balvan, posunul batoh mezi kolena a vytáhl Geigerův měřič. MacLeod mu dal také pár krabiček na vzorky, do kterých si, pokud by potřeboval, mohl nabrat trochu půdy. Vytáhl je a nacpal do jedné kapsy u bundy, kde je bude mít víc po ruce. Už předtím si řekl, že bude rozumné popojít podél pobřeží na západ až tam, odkud chce začít monitorovat, a pak se otočit a pomalu pásmo zkoumat cestou zpět. Tak bude mít na pomalejší polovině cesty, kdy bude monitorovat, vítr v zádech. Ujistil se, že má všechny zipy pořádně zapnuté a šňůrky utažené, naklonil se dopředu, sehnul hlavu a vydal se do větru. Neušel ještě ani sto metrů, když k němu pod kapuci dolehl náhlý lomoz a vylekal ho tak, že ztratil rovnováhu, klopýtl a upadl.
Po jednokolejce kolem něho projížděl nákladní vlak, který kvůli větru hned neslyšel. Strojvůdce vyhlédl z kabiny, ale nijak si ho nevšímal. Bannerman pomalu vstal a díval se, jak vagóny rachotí kolem. Vypadalo to, že vlak pozůstává pouze z cisteren a prázdných vagónů jedoucích do lomu. V duchu byl Bannerman vděčný, že zrovna nešel po trati. Lokomotiva by ho byla srazila dřív, než by ji uslyšel. Došel až k místu, které mu připadalo vhodné pro začátek jeho práce.
Pokud někdy došlo ke kontaminaci Inverladdie z moře, nutně by musel zjistit známky radioaktivity na těch čtyřstech metrech pobřeží, které měl v plánu prozkoumat. Klekl si, aby sundal čepičku ze senzoru Geigerova měřiče. Víčko bylo poněkud víc utažené, protože plastická hmota chladem ztuhla, takže si na chvíli měřič položil vedle sebe a potýkal se s víčkem.
Náhle se sklo na měřiči roztříštilo a celá krabice vylétla do vzduchu. Bannerman na přístroj tupě zíral, jako by se stal předmětem zájmu nějakého ducha.
„Krucinál…“ vykřikl, než si v panickém záblesku uvědomil, co se skutečně stalo. Geigerův měřič zasáhla kulka! Někdo po něm střílel! Připadalo mu, že ho opouští schopnost koordinace pohybu, právě když ji potřebuje nejvíc. Jeho paže a nohy se tvrdohlavě snažily chovat nezá…
