Nahý oběd (William Burroughs)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

ŽIVÉ MASO

Bílý záblesk… rozervané a znetvořené hmyzí zavřeštění…

Přestal jsem být mrtvý a probudil se s chutí kovu v ústech, táhnu za sebou bezbarvý pach smrti, placenta povadlého šedého opičáka, fetu, fantómí hryzání, amputace…

„Taxíkářský kluci čekaj, až je někdo sbalí, anebo jim prodá,“ řekl Eduardo a zemřel v Madridu na předávkování…

Vlaky s jemným práškem planou zpět růžovými zákruty lehce oteklého těla… výšleh bleskových žárovek orgasmu… přesně vypíchnuté fotky uvězněného pohybu… smotány po hladké hnědé straně, aby tak šlo zapálit cigaretu…

Stál tam ve slamáku z roku 1920, který mu někdo dal… hebká žebravá slova se snášela jako mrtví ptáci na temnou ulici…

„Ne… Už ne… No mas…“

Vzdouvající se moře bucharů v nachově hnědavém přítmí, zamořeném kovově nahnilým zápachem kalového plynu… tváře mladých dělníků vibrují a vytrácejí se ve žluté aureole karbidových luceren z ohniska… obnažené přerušené potrubí…

„Přestavují Město.“

Lee nepřítomně pokývl… „Jo… Pořád…“

Oba způsoby jsou špatným krokem k Východnímu křídlu…

Kdybych to věděl, rád bych vám sdělil… „Nic dobré… no bueno… sháním si sám…“ „Nic nemít… Vy pšit pátek.“

 

 

Tanger, 1959

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023