ŠESTNÁCTÁ KAPITOLA
Chvíli před úsvitem se od Strombergu oddělily tři čluny.
Za pár vteřin nebyla loď za nimi vůbec vidět. Neměla rozsvícená žádná navigační světla, ani světla na palubě a v kajutách byla ztlumená nebo zakrytá, dokonce i pod hladinou, aby si byli jisti, že Coparelli nedostane žádné varování.
Počasí se během noci zhoršilo. Kapitán Strombergu tvrdil, že ještě není tak hrozné, aby se tomu říkalo bouře, ale déšť se valil v proudech, vítr byl natolik silný, že odfoukl těžký kbelík, který řinčel po palubě, a vlny byly tak vysoké, že se Dickstein musel pevně přidržovat lavice. Na chvíli se ocitli v naprosté izolaci, neviděli nic před sebou, ani za sebou. Dickstein dokonce nemohl rozeznat ani obličeje čtyř mužů, kteří s ním byli ve člunu. Feinberg prolomil ticho: „Pořád říkám, že jsme měli ten rybolov odložit na zítřek.“
Nářek na nesprávném hrobě.
Dickstein byl zrovna tak pověrčivý jako ostatní. Pod svým nepromokavým návlekem a záchrannou vestou měl na sobě starou proužkovanou vestu svého otce a v její náprsní kapse byly rozbité kapesní hodinky. Jednou zastavily německou kulku.
Dickstein přemýšlel logicky, ale uvědomoval si, že do určité míry jedná trochu bláznivě. Jeho vztah k Suze a její zrada obrátily všechno vzhůru nohama. Hodnoty a motivace, které měl dřív, byly otřeseny, a nové, které získal s ní, se mu rozpadly na prach. Pořád měl o něco zájem: chtěl vyhrát tuhle bitvu, chtěl, aby Izrael získal uran, a chtěl zabít Yasifa Hassana. Jediné, o co nedbal, byl on sám. Najednou neměl vůbec strach, ani ze střel, ani z bolesti, ani ze smrti. Suza ho zradila a on neměl žádnou palčivou potřebu žít dlouhý život s takovou vzpomínkou. Pokud Izrael bude mít svoji bombu, Esther zemře v klidu a pokoji, Mottie dočte Ostrov pokladů a Yigael bude pečovat o svoje hrozny.
Pevně stiskl hlaveň samopalu pod svým nepromokavým návlekem.
Vyhoupli se na vrchol další vlny a najednou, když z ní sklouzli, byla před nimi Coparelli.
Popojížděním dopředu a nazpátek v rychlém sledu za sebou se Levi Abbas se svým člunem přiblížil bokem k přídi Coparelli. Bílé světlo nad nimi mu umožňovalo celkem dobrý rozhled, zatímco vyklenutý trup lodi zakrýval jeho člun před zraky kohokoli na palubě nebo na můstku. Když se člun přiblížil na dosah žebříku, vzal si Abbas provaz a uvázal si ho kolem pasu pod návlek. Na moment zaváhal, pak ho ze sebe stáhnul a vybalil si zbraň, kterou si zavěsil kolem krku. Stál jednou nohou ve člunu, druhou na jeho okraji a čekal na svou chvíli. Pak skočil.
Do žebříku narazil oběma rukama i nohama. Odvázal si lano, které měl kolem pasu, a přivázal ho k jedné příčce. Vylezl po žebříku skoro až nahoru a tam se zastavil. Přes zábradlí by měli přelézt co nejtěsněji za sebou.
Ohlédl se. Sharrett a Sapir už byli na žebříku pod ním. Porush právě skočil, ale přistál špatně a nezachytil se. Abbasovi se na vteřinu zastavilo srdce, ale Porush sklouzl jen o jednu příčku, než se mu podařilo zaháknout se paží a zastavit svůj pád.
Abbas počkal, až se Porush dostane blíž k Sapirovi, a pak přelezl zábradlí. Dopadl hladce na všechny čtyři a přikrčil se pod okrajníkem. Ostatní přelézali rychle za ním: jeden, dva, tři. Bílé světlo bylo přímo nad nimi, takže byli hodně vidět.
Abbas se rozhlédl. Sharrett z nich byl nejmenší a uměl se pohybovat jako had. Dotkl se jeho ramene a ukázal mu přes palubu. „Schovej se na levoboku.“
Sharrett se přeplazil po břiše pár metrů přes nekrytou palubu. Pak už ho částečně zakrýval předsunutý nákladový prostor. Posunoval se centimetr po centimetru.
Abbas se rozhlédl po palubě. Každou chvíli je mohl někdo zahlédnout a nevěděli by to dřív, než by se na ně sneslo krupobití kulek. Rychle! Rychle! Nahoře na přídi byl naviják na kotvu s hromadou nenamotaného řetězu. „Sapire,“ ukázal Abbas a Sapir se přikrčeně přesunul na svou pozici.
„Zamlouvá se mi jeřáb,“ řekl Porush.
Abbas se podíval na jeřáb tyčící se nad nimi. Dominoval celé přídi. Ovládací kabina byla asi tři metry nad palubou. Pozice to byla ne…
