Kapitola čtrnáctá
Oddělení pro boj s vnitřním terorismem sídlilo v úzké místnosti vedoucí podél jedné ze stěn Federální budovy. Nebýt toho, že mladí muži v košilích s krátkým rukávem a ženy v pěkných šatech nosili na bocích nebo v podpaží zbraně, vypadalo by se svými psacími stoly a dělicími stěnami mezi pracovišti jako milion jiných kanceláří.
To úterý v sedm ráno tu všichni postávali, seděli na rozích stolů nebo se opírali o stěny, někteří popíjeli z polystyrénových kalíšků kávu, jiní drželi propisky a zápisníky na poznámky. Až na šéfa oddělení spadali teď všichni pod Judy. Ozýval se tlumený hovor.
Judy věděla, o čem si povídají. Vyšlápla si na zastupujícího VZA – a vyhrála. To se nestává často. Za hodinu budou kancelářské tamtamy vesele dunět v celém patře. Nepřekvapilo by ji, kdyby se k večeru už říkalo, že se jí to povedlo, protože má s Honeymoonem poměr.
Hluk ale ustal, jakmile vstala a řekla: „Prosím o pozornost.“
Chvilku si skupinu prohlížela a ucítila důvěrně známé chvění. Všichni jsou ve formě, jsou zvyklí tvrdě pracovat, pěkně oblečení, čestní, chytří. Nejchytřejší mládež Ameriky. Cítila hrdost, že s nimi může pracovat.
„Rozdělíme se na dvě skupiny,“ začala. „Peter, Jack, Sally a Lee budou prověřovat tipy došlé díky uveřejněné kresbě Rickyho Grangera.“ Podala jim složku s instrukcemi, na které dělala celou noc. Seznam otázek pomůže agentům vyřadit většinu tipů a určit ty, u kterých stojí za to, aby se na ně šel agent nebo místní policista podívat osobně. Mnoho z mužů, které někdo označil za Rickyho Grangera, budou moct vyloučit hned: Afroameričany, muže s cizím přízvukem, mladší muže, muže malé postavy. Zato každého, kdo bude odpovídat popisu a byl po ony dva týdny, kdy Granger pracoval v Texasu, mimo domov, budou agenti muset co nejdřív navštívit.
„Druhou skupinu budou tvořit Dave, Louise, Steve a Ashok. Budete dělat se Simonem Sparrowem, pomůžete mu probrat tipy založené na nahrávce hlasu ženy, co volala do pořadu Johna Truthe. Mimochodem, některé tipy, na kterých Simon dělá, se zmiňují o nějaké hudební nahrávce. Požádali jsme Johna Truthe, aby to včera večer zdůraznil.“ Neudělala to osobně: s producentem Truthova pořadu mluvil tiskový mluvčí kanceláře. „Takže by mohly přijít i nějaké další informace.“ Vylovila druhou složku s instrukcemi, ve které byly odlišné otázky.
„Radžo?“
Nejmladší člen týmu se drze usmál. „Už jsem se bál, že jsi na mě zapomněla.“
„Ani ve snu,“ řekla. Všichni se zasmáli. „Radžo, ty přichystáš krátké shrnutí, které se pak rozešle všem policejním oddělením, v první řadě dopravní policii. Bude v něm návod, jak poznat seismický vibrátor.“ Zvedla varovně ruku. „A vyhlašuju zákaz vtipů na téma vibrátor, jasné?“ Znovu se zasmáli.
„Jdu si říct o víc lidí a místa na práci. Vy se zatím pěkně čiňte. Aha, ještě něco.“
Odmlčela se a pečlivě volila slova. Ráda by jim zdůraznila, o jak závažnou práci jde. Věděla ale, že na to nemůže jít zpříma a říct, že Kladivo ráje dokáže vyvolávat zemětřesení.
„Ti lidé se pokoušejí vydírat kalifornského guvernéra. Tvrdí, že jsou s to způsobit zemětřesení.“ Pokrčila rameny. „Neříkám vám, že to opravdu je tak. Ale není to tak nemožné, jak se to zdálo být, a já rozhodně nebudu tvrdit, že to nedokážou. Ať tak nebo onak, snažte se mít na mysli, že tenhle úkol je velice, velice závažný.“ Znovu se odmlčela a teprve pak dokončila: „Jdeme na to.“
Všichni se rozešli ke stolům.
Judy vyšla ven a rychle kráčela po chodbě ke kanceláři VZA. Oficiálně začínala pracovní doba až v půl deváté, ale vsadila by se, že dneska Brian Kincaid přišel brzy. Určitě se doslechl, že svolala poradu týmu na sedmou, a bude chtít vědět, co se děje. Chystala se mu to říct sama.
Jeho sekretářka ještě nebyla u svého stolu. Judy zaklepala a vešla.
Kincaid seděl na židli, měl na sobě sako od obleku a vypadal, jako by neměl do čeho píchnout. Na stole ležela jen bábovka, ze které jednou ukousl, a papírový pytlík, ve kterém ji přinesl. Kouřil cigaretu. V kancelářích FBI bylo kouření z…
