Křest Svatého Vladimíra je satirická skladba, zdánlivě z historie ruské, pro oklamání cenzury. Car Vladimír má boha Peruna za svého sluhu, a chce aby mu zahřměl při oslavě jeho svátku, čímž chtěl ušetřit na slavnostní dělostřelbě. Perun to odmítne, a je proto zatčen, a vojenským soudem odsouzen k smrti. potíže pak nepřestávají, Vladimír hledá nového boha, aby udržel lid v poslušnosti. Vypíše konkurs na nového Boha ”církve nejcírkvovatější”. Ozývají se mu nejrůznější hlavy církví z celého světa – Římané, Řekové, Mohamedi, Jezuiti, Křesťané i Židé. Autor nechtěl věrně zachytit události, ale aktualizovat námět kritiky a zesměšnění carské vlády (tím i rakouského absolutismu) a církve, zištnost hlavní opory státu, soudů, vojska, a odpor proti násilí vůbec. Zde se odráží autorova důvěrná znalost poměrů v Rusku i v Rakousku. Tato legenda, velmi oblíbená, zlidověla, a stala se z ní téměř groteska. Autor zde používá jednoduché verše podobné lidové písni, pravidelný rým, a téměř písňový rytmus, lidový jazyk, a hovorové výrazy i vulgarismy.
— 1 —
Legenda z ruské historie
Satirická básnická skladba o ruském caru Vladimírovi, do níž autor vložil své názory na vztahy absolutistického státu a církve.
Car Vladimír poslal drába k Perunovi, aby na jeho svátek zahřměl, že prachu z kanonů je škoda. Když to Perun uslyšel, rozzlobil se a řekl, že za ty služby, co mu provádí, nemůže mu poskytnout jeho přání. Dráb se zastyděním to vzkázal carovi a ten pro něj nechal zavolat. Nakonec to odvolal, že si nebude kazit svátek a dojdou pro něj zítra. Všichni se opili. Být bohem není med, měsíček s hvězdami uklidit, slunci zatopit atd. Každý něco chce a boha mají pro pohodlí. Když si chtěl dýmku vykouřit, Perunice mu začala kázat, že si akorát nadělá nepřátele, ať radši uteče, protože až ho chytnou, nic mu nepomůže. Zatkli ho a soudil ho vojenský soud, protože ten jediný mohl soudit i bohy, byl vlečen k řece po ulicích na koňském ocase pro výstrahu. Poté je Perun utopen v Dněpru a s ním i žurnalista, který psal proti víře. Bůh byl tedy umučen a utopen. Nastala bezbožnost v Rusích, každý si dělal, co chtěl. Ale postupně si všichni uvědomili, že bez boha to nepůjde. Proto podali inzerát na nového boha. O tento post se začalo ucházet mnoho církví, vyhrála ta pravoslavná a i car pochopil, že to bez boha jednoduše nejde.
— 2 —
Havlíček ve veršované satirické skladbě Křest svatého Vladimíra tvrdě zaútočil na tehdejší společenské i politické poměry v rakouskouherském mocnářství. Na jedné straně autor zesměšňoval církevní dogmatiku, na druhé si všímal despotismu Bachova absolutismu, který ovšem sledoval i popisoval s groteskní nadsázkou.
Hlavní postavy
Perun - slovanský bůžek, co se rozezlil na cara za jeho požadavky
car Vladimír - vladař Rusi, naštval se na Peruna za jeho nadávky, nechal ho utopit
jezovité - mniši, kteří - jak je zřejmé z devátého zpěvu - se jedou do Ruska najíst a smilnit (Aequum et salutare - počkej, ty kaviáre!; Dona nobis pacem - s kuchařkami spát chcem!)
Děj
V prvním zpěvu Vladimír nakáže Perunovi, aby na jeho svátek hřměl, jelikož střelný prach je drahý. Perun se ovšem vzepře, posílajíc trochu sprostých slov po vyděšeném drábovi.
Ve druhém zpěvu je vylíčeno, jak je těžké býti bohem a co to všechno obnáší.
Ve třetím a čtvrtém zpěvu je vylíčen soud s Perunem, následně pak konání rozsudku. Na závěr čtvrtého zpěvu Havlíček všechny poučuje, že každý správný občan má "držet hubu a krok".
V pátém zpěvu je vylíčeno, že i bez boha to jde, že život se nezastaví.
V šestém zpěvu se ale ukáže, že s tím mají problém církevní hospodáři, jelikož jim Rusové přestali platit desátky. A že prý se má sehnat narychlo jiný bůh.
V sedmém zpěvu se o tom Vladimír radí s ministry. Každý má ovšem jiné požadavky, některé jsou dokonce protichůdné.
V osmém zpěvu se koná útok ženské kamarily (= vlivná skupina osob ovlivňujících rozhodující osobnosti) na cara. Večer poté se car svěřil svému sluhovi, který to vyřešil za něj - dal do novin inzerát, že se hledá bůh.
Novina se hned rozletí po celém světě, donese se až k papežovi, jenž káže na Rus poslat jezovity, nechá jim složit speciální marš, jemuž je v textu věnován celý devátý zpěv.
Desátý zpěv je o konkurenčním boji mezi jednotlivými církvemi, čímž dílo končí.
— 3 —
Legenda o ruské historii, sžíravá satira na poměry panující v někdejším Rakousku-Uhersku. V této látce vystihl Havlíček možnost aktualizace a aplikace na tehdejší společenské poměry. Vznikla tak skvělá satira ostře útočící pod alegorickou rouškou na despotismus a náboženské tmářství v Čechách v době Bachova absolutismu.
Autor se vysmívá ruskému absolutismu a tím i církvi. Používá vulgarismy, hovorovou češtinu, latinské výrazy. Havlíček dílo napsal ve vyhnanství v Brixenu. Objevuje se v něm dávná ruská historie, kníže Vladimír zavrhl pohanského boha Peruna a přijal křesťanství.
Obsah
Zpěv první - Perun a Vladimír
- car Vladimír chce, aby mu bůh Perun zahřměl na svátek
- pošle drába, aby mu to vyřídil (a že si nakonec vypijí s Perunem čokoládu)
- dráb se ptá dcery Peruna, kde je její otec, ona říká, že si zašívá "katě"
- Perun si stěžuje na malý plat, těžkou práci (při poslední blýskavici si propálil celou nohavici), kašle na carovu čokoládu, nebude hřmět na jeho svátek (car-necar, svátek-nesvátek - co z toho má?)
- dráb to vyřídil carovi
- car poslal pro Peruna policajty (ale až druhý den, aby si nezkazili oslavu svátku) a zahřměli si kanóny
- všichni pojedli a popili
Zpěv druhý - Hospodářství
- Perun říká, že není lehké být bohem - ráno vstane, musí rosou do snídaně kropit, měsíček zavřít do chlívku, potom v slunci topit
- každý něco chce - ten chce zdraví, ta chce děti, ten nemá co jísti, jeden sedlák prosí o déšť, druhý zase o sucho (ať mu uschne seno), ten chce zimu, ten zas teplo, ten výhru v loterii
- sám se nechce žádný starat, za všechno se modlí, jako by měl každý boha jen pro své pohodlí
- jeden si dokonce zdraví sám zkazil, pak ho má Perun hojit...
- nakonec ale začne litovat, že carovi nevyhověl a že bude mít problémy
Zpěv třetí - Vojenský soud
- policajti mají dobrou práci - musí si jich člověk vážit; koho policajt chce, toho si chytne
- ani bůh se před nimi neubrání (3 policajti ho vlečou do vězení - Perun prosí, ať jdou přes humna a ne přes město, aby neměl veřejnou ostudu)
- Juristé neměli na boha zákony, protože civilní soud nepočítal se souzením boha, a tak jej car poslal k vojenskému soudu, protože ten nesoudí podle zákonů, ale podle oka
- Perun je odsouzený: za urážku Jejího Veličenstva; vzpouru; nemravné řeči; "neposlušenství" - k provazu dle práva, milost se mu dává k utopení v Dněpru a pro výstrahu bude vlečen ulicemi na koňském ocase; spolu s ním sedí v díře žurnalista, který psal proti víře a dostane stejný trest jako bůh (=> nesmyslnost)
Zpěv čtvrtý - Testament Perunův
- Peruna přivázali za nohy na ocas kobyle, vlekli jej blátem, kamením - a za ním toho novináře, všechny louže po Kyjevě jimi vysmýčili
- utopili je, bez zpovědi (poslední pomazání jim bylo dáno blátem)
- království boží - to vše pomine, lidé si udělají nové bohy, jen caři a samovláda potrvají věčně jak juchtový boty (tehdy nošené holínky z nepříliš kvalitní kůže)
- kdo ctí cara, může něčím býti, kdo ho nechválí, bude věčně jenom vodu píti
Zpěv pátý - Bezbožnost v Rusích
- lidé neměli boha, církev ovdověla
- nikdy nikdo nic takového nezažil
- svět je pořád stejný, lidé ho nezmění (staří lidé umírali, děti se rodily, hodní lidé pracovali a ochlastové pili; ten kdo kradl, kradl; mladí lidé pospíchali, staří šli pomalu; šenkýři vodu do piva míchali; šlechta pracovala hubou, sedláci rukama; atd.)
- jen církev, ta se zastavila - kněží neměli peníze, lidé přestali dávat desátky, přestali chodit na mše, přestali se modlit (když bůh není, tak proč?)
Zpěv šestý - Audience
- u cara se sešli - popi, diákoni, zvoníci, kostelníci, biskupové, hrobaři, muzikanti, ministranti; vzdychali, naříkali, že hynou a když jim vzal car boha, ať jim opatří nového (ať se prý mohou sedláci modlit za cara!?) -car si to prý rozmyslí
Zpěv sedmý - Ministerská rada
- každý ministr má jiný návrh, a to podle funkce, kterou zastává
- návrhy: ministerstvo vnitřních věcí (ohlásí konkurs v novinách); ministerstvo financí (navrhuje, že zlato a stříbro z chrámů půjde podle potřeby do mincovny); ministerstvo staveb (z klášterů udělat zatím kasárny - pro cara); ministerstvo práv (požaduje, aby bylo v novinách, že nový bůh se zavazuje, že každou křivou přísahu bude trestat hromem); ministerstvo osvěty (že se to má nechat vdově - přitom si ministr myslel, že to sám povede na její jméno); ministerstvo vojenství (ať je bohem nějaký generál, který bude pouštět hrůzu na sedláky a který přivede kněžstvo s vojskem k jednomu komandu; ministerstvo policejní (svůj návrh podal písemně v zavřeném paklíku)
Zpěv osmý - Kamarila
- carova kamarila - ženy, milenky (měl jich hodně) - nátlak na cara
- bylo hodně kandidátů a protekce - to dostal car lekci za to, že utopil boha
- car si stěžoval Matesovi (ten mu zouval boty), Mates běžel do novin (s botami pod paží) - car vzkázal, že má vyjít konkurs v novinách
- druhý den se to vědělo všude
Zpěv devátý - Jezovitský marš
- autor vtipně doplňuje známé církevní písně a hymny
- Vatikán pošle Jezovity do Kyjeva - chtějí si užívat, jíst, spát s děvčaty (= kritika církve)
- nedávej nikomu nic, všem ber
Zpěv desátý - Konkurs
- sešli se kandidáti, jeden druhého haní
- papež z Říma říká, že římská církev je mezi všemi ta "nejcirkvovatější"
- druhý říká, že řecká církev je mezi všemi "nejcirkvovatější"
- rabín říká, že židovská církev je mezi všemi "nejcirkvovatější"
- i ostatní sekty přišly konkurovat
- dohazovačům obchody kvetly - říká se jim od té doby "boží metly"
— 4 —
Námět převzal z Nestorova letopisu, ve kterém se vypráví o tom, jak ruský kníže Vladimír nechal v Dněpru utopit sochu pohanského boha Peruna.
Forma - báseň se skládá z deseti zpěvů; verše jsou podobné epigramům, jsou obvykle tvořeny jednou jednoduchou, ale útočnou větou; jazyk používá lidové výrazy, aby se zdůraznila lidovost; z rozsáhlých satirických skladeb Karla Havlíčka je Křest svatého Vladimíra asi nejsatiričtější a nejútočnější
Hlavní myšlenka - církev neřídí bůh, ale vládce
Hlavní postava - bůh Perun, car Vladimír
Havlíček byl známý kritik církve, bral ji jako nástroj panovníka k udržení morálky, proto boha Peruna ztvárnil jako sluhu panovníka. Na rozdíl od Lávry je Vladimír vyobrazen vší svou krutostí jako zlý a paličatý panovník. Kromě toho bez servítek odhalil poměry v tehdejším Rusku. Výborně přenesl děj do současné doby. Do děje vstupují policajti, vojenský soud, ministrové.
Car ho za to potrestá, odsoudí ho a nechá ho společně s jedním novinářem utopit. V novinářovi můžeme najít Havlíčka. Lid po smrti boha odmítá poslušnost, nechtějí platit desátky. Situaci car vyřeší tak, že vyhlásí konkurs na nového boha. Do Ruska se vydávají davy zástupců ze všech církví a nabízejí své bohy.
Podle rozvrhu, načrtnutého na jednom lístku, měla báseň skutečně končit pokřtěním knížete Vladimíra. Plány na napsání této skladby si přivezl K.H.Borovský z Ruska v letech 1848-1854. V kratších i delších přestávkách byl vydáván v časopisech v letech 1861 a 1867. Celkově vyšel až roku 1876.
— 5 —
V celé básni Křest svatého Vladimíra Havlíček aktualizuje, přibližuje události své době, naznačuje čtenáři, že nejde o minulost, ale o přítomnost. Vlivem námětu ze starých dějin Kyjevské Rusi zvolil formu jihoukrajinské lidové kolomyjky, žertovné taneční písně, jejíž sloka má jednoduchý rytmický obrazec čtrnáctislabičného verše.
Stručný děj
Inspirace Nestorem - příběh z Kyjevské Rusi o zavržení Peruna a přijetí křesťanství.
Car Vladimír slaví svátek a po bohu Perunovi chce, aby mu zahřměl místo slavnostní kanonády. Perun to odmítne a je za to zatčen. Pak se zjistí, že se na Peruna nevztahuje žádný zákon, takže je poslán před vojenský soud a je odsouzen k trestu utopení v Dněpru. Pak jej přiváží za koňské ocasy a nechají jej vláčet ulicemi a nakonec je utopen. Rusko je najednou bez Boha, ale ve skutečnosti se vůbec nic nemění, protože lidé nadále umírají a rodí se, úroda je stále stejná, ale církev ztrácí význam. Duchovní se sejdou na audienci u císaře, aby zvolil nového boha. Je tedy vypsáno výběrové řízení na nového boha.
Borovský zde zesměšňuje vše, v čem se za život zklamal - církev i Rusko.
— 6 —
Celý příběh se nese v lidovém tónu. I bůh Perun je líčen jako obyčejný "pantatínek", který má spoustu starostí. Námět básně má reálný základ. O tom, jak dal kníže Vladimír odvléci Peruna na koňské oháňce do Dněpru. Děj vytváří spor mezi carem a bohem. Vladimír vzkáže Perunovi, kterého pokládá za svého sluhu, aby v den jeho svátku řádně zaburácel. Chce ušetřit na dělostřelbě. Perun se strašně rozzlobí, dokonce neslušně nadává, stěžuje si na lidi, kteří po něm stále něco chtějí. Cara jednoznačně odmítne. Ten jej však zatýká, předá vojenskému soudu, a tím odsoudí k smrti. Smrt Peruna ale znamená katastrofu pro církev. Lidé se nemají koho bát, církvi neplatí, hrozí jí zánik. Žádá proto cara o nového boha. Je vypsán konkurs. Jedna církev předhání druhou, neboť všechny mají zájem na tom, aby bohem byl jejich zástupce.
Tato skladba není dokončena.
— 7 —
Charakteristika postav
car Vladimír - namyšlený, krutý, egoista, hloupý, utlačuje lidi
bůh Perun - vzdorovitý, vulgární, hrubý
Obsah
Car posílá služebníka k bohu Perunovi, aby mu vyřídil, že mu má zahromovat na jeho svátek. Perun vulgárně odmítá, nemá proč to dělat. Má i tak těžkou práci boha, nic by neměl z toho, kdyby si dělal další námahu. Služebník to carovi vyřídí a car nechá boha svázat policisty a chce ho nechat odsoudit. Nemohou najít zákon, kterým by mohli Peruna odsoudit. Proto je Perun doveden k vojenskému soudu a ten Peruna odsoudí ke kruté a odporné smrti, utopení v Dněpru. S ním zabíjí i novináře, jenž vystupoval proti víře. Rusko nemá boha, a proto přestávají sedláci platit desátky. Zástupci církve si u cara stěžují, že nemohou udržet sedláky v respektu, když nemají boha. Je vyhlášen konkurz na boha. Přihlásí se papež, patriarcha a další zástupci různých náboženství (židovského, islámu aj.). Zástupci vychvalují sebe a kritizují ostatní církve.
Znaky
Příběh vychází z ruské legendy; dílo je veršovaná skladba. Sloka: 4 verše, rým ABCB. Využívání ironie, sarkasmu, vulgarismů. Příběh je vyprávěn fiktivním vypravěčem. Havlíček zosobnil sebe v novináře, kterého zabili proto, že prosazoval své názory a vystupoval proti církvi.
Myšlenka díla
Výsměch absolutistickému panovníkovi, který manipuluje s lidskými osudy. Kritika církve. Církvi nejde o víru, ale o majetek a ovládání lidí. Výsměch soudům, policistům, ministrům (kritika správního aparátu Rakouska v době Bachovského absolutismu).
Citát z knihy:
Tak to chodí na tom světě,
každou chvíli jinák,
dneska ctí tě za svatého,
zejtra budeš sviňák!
— 8 —
Literární druh: epika
Literární žánr: satirická veršovaná skladba
Doba: za života cara Vladimíra
Prostředí: Rusko
Postavy: car Vladimír, Perun, církevní hodnostáři, ...
Stručný děj
Car Vladimír prosí boha Peruna, aby mu k jeho svátku přivolal kanon. Perun to však odmítne, což Vladimíra popudí. Rozhodne se Peruna soudit a Perun končí smrtí. Rusko se ocitá bez boha. Církev prosí cara, aby se někdo stal bohem novým. Vladimír se rozhodne jim vyhovět. Zde dílo končí - nedotvořeno...
— 9 —
Skladba Křest svatého Vladimíra je inspirovaná Nestorovým letopisem ruským. Spojuje se zde historická legenda s groteskními anachronismy absurdního děje.
Hlavní postavy
Car Vladimír, bůh Perun, Perunova žena, poddaní
Místo děje
Rusko
Fabule
Car Vladimír pošle drába k Perunovi, aby na jeho svátek hřměl. Perun se ale na něho naštve a drába vykopne. Stěžuje si, že být bohem je těžké. Cara Vladimíra se to dotkne a pošle pro Peruna vojáky. Perun se rozloučí s manželkou a je odveden do vězení. Vlečou ho za koněm a nakonec ho utopí. Poddaní si zanedlouho začínají stěžovat, že nemají žádného boha a car je nucen vyhlásit konkurz. Dozví se to i papež a pošle do Ruska své kněží. Vladimír je zmaten, každý ho přemlouvá k jiné víře.
— 10 —
Sžíravá satira na poměry panující v někdejším Rakousku-Uhersku.
Jedná se o satiru ostře útočící pod alegorickou rouškou na despotismus a náboženské tmářství v Čechách v době Bachova absolutismu. Druhou část tvoří faksimile rukopisu K.H.Borovského.
- období českého realismu
- kritika absolutismu v Rusku a katolické církve (zpochybňuje světskou i církevní moc)
- obsahuje mnoho symbolů, narážek a podobenství
- zobrazuje zde lidskou snahu popřít, že by existovala nějaká moc s větší silou, než mají oni
Obsah
Car Vladimír si v den svého svátku přál, aby mu bůh Perun zahřměl na počest. Perun, představený jako udřený tatík, jenž se musí zabývat nejrůznějšími lidskými vrtochy, odmítl splnit nařízení a car Vladimír poslal pro boha policajty. Civilní soud nedokázal najít proti Perunovi žádné paragrafy, to se podařilo až soudu vojenskému, který odsoudil Peruna k utopení (pro výstrahu je k řece vláčen na koňském ocase). Život v Rusku šel dál, ale církev si stěžovala, že ztratila své příjmy, a ať jim car opatří jiného boha. Ten tedy vyhlásí konkurz na nového boha a všichni - katolíci, pravoslavní, Židé, muslimové, sekty - se o místo boha uchází.
Zbytek příběhu není dokončen (ze zápisků Borovského však vyplývá, že mělo dojít k velké bitvě mezi katolíky a pravoslavnými).
— 11 —
