Epilog
Deštné a temné hory
Do jeskyně táhlo a hromadil se v ní kouř, ale aspoň v ní bylo sucho. Venku nad kamenitou planinou létaly téměř vodorovné provazce deště unášeného vichrem.
Morgarath se hrbil u ohně naproti strašlivému netvorovi, kterého vlákal do své jeskyně. Najít wargala mu trvalo několik měsíců a nyní konečně začínal získávat jeho důvěru. Tento wargal byl vůdcem celého kmene takových stvoření. Morgarath ho uplatil čerstvým masem – pro wargaly to byla vzácnost, protože v chladných vlhkých horách o něj byla nouze.
Další týdny mu trvalo, než přišel na způsob, jak ovládnout mysl toho primitivního tvora. Byl to pomalý proces. Morgarath začal tím, že svou mysl zbavil veškerých vědomých myšlenek, aby byla prázdná a připravená přijímat zprávy zvenčí. Tohle samo o sobě trvalo celé dny. A pak přišla ta památná chvíle a on spatřil ve své mysli rostoucí obraz – přestože měl zavřené oči.
Obraz byl v první chvíli mlhavý a neostrý, a když se na něj pokoušel soustředit, unikal mu. Došlo mu, že se na něj nesmí soustředit svou vědomou myslí. Jakmile se oprostil od vědomých myšlenek, obraz se vrátil – a tentokrát byl jasnější a ostřejší.
S překvapením zjistil, že hledí sám na sebe. Viděl to, co náčelník wargalů.
Začal utvářet svůj vlastní obraz – nebylo to snadné, protože své vědomí musel držet na uzdě.
Představil si sám sebe, jak sedí na vysokém trůně a před ním se sklání náčelník wargalů a na znamení podřízenosti klade hlavu pod Morgarathovu ruku.
Pak to zkusil jinak. Představil si Duncana, strašlivého rytíře v červeném kabátci a lesklé kroužkové zbroji, jak bodá a seká do skupiny wargalů a jednoho po druhém je mrzačí a zabíjí.
Morgarath to zkoušel už asi týden a pokaždé se snažil předat wargalovi ten samý obraz. Dnes však ucítil ve svém vědomí slabé trhnutí – pocit odporu.
Wargal spatřil, co se mu Morgarath snažil ukázat, a byl tím rozrušen a vyděšen.
Morgarath pootevřel oči a uviděl, že tvor ohrnul pysky a vycenil tesáky.
Znovu oči zavřel a začal obraz rozvíjet. Před wargaly se nyní postavila černě oděná postava s dlouhými žluto-bílými vlasy, aby je chránila a čelila Duncanovi. Její dlouhý obouruční meč opsal zářící oblouk a zastavil Duncanovu zbraň právě ve chvíli, kdy se válečník v červeném pokusil zabít dalšího bezmocného wargala.
Meč rychle blýskl nahoru a dolů, oddělil Duncanovi hlavu od ramen a ta se roztočila a spadla mezi kameny. Bezhlavé tělo chvíli stálo na místě a pak se pomalu zhroutilo.
Zbylí wargalové obklopili postavu v černém a s pokorou a vděčností se před ní skláněli. Morgarath několik minut podržel ten obraz ve své mysli.
Pak ucítil, jak se jeho ruky dotklo něco hrubého, a pomalu otevřel oči.
Náčelník wargalů se mezitím přesunul blíž a poklekl před ním. Vzal Morgarathovu pravou ruku do svých předních tlap vybavených zvířecími drápy, položil si ji na hlavu a sklonil se před Morgarathem.
Bývalý pán Gorlanu se ponuře usmál a nechal ruku spočinout na skloněné hlavě před sebou.
„Ó ano, můj škaredý příteli,“ zabroukal. „Myslím, že spolu budeme opravdu dobře vycházet.“
