Dvacet tři
Když hraničáři v těchto dnech zastavovali na noc, museli hledat větší tábořiště než předtím.
Crowley s Haltem se stále dělili o nepromokavou plachtu, pod kterou spali od začátku výpravy.
Všichni ostatní měli malé jednomístné hraničářské stany a každého večera je postavili do půlkruhu čelem k ohništi.
Jejich koně měli hraničářský výcvik, a tak je v noci nemuseli uvazovat. Nechávali je volně se popásat v blízkosti tábořiště. Rostoucí počet členů skupiny však znamenal, že je bylo třeba lépe organizovat než předtím, a Crowley každému z nich přidělil tábornické úkoly.
S Haltem se nabídli, že si ponechají na starost přípravu jídla. Protože uměli dobře vařit, ostatní rádi souhlasili. Zbylí hraničáři se střídali v manuálních úkolech, jako bylo sbírání dříví na oheň, příprava ohniště a nošení vody z potoka, ale i v mytí pánví a kotlíků, které používali při vaření.
Svůj talíř a příbor si myl každý hraničář sám a každý z nich občas přispěl do společného hrnce nějakým úlovkem.
Počasí jim pořád přálo, i když noci už byly chladné. Zkušeným cestovatelům však táboření v přírodě nebylo na obtíž, a když se večer najedli, Berrigan obvykle vytáhl gitarru, a vyluzoval na ní příjemné melodie.
Z Norrise se vyklubal zkušený rybář. Hodinu před soumrakem rád sedal u potoka s dlouhým a štíhlým rybářským prutem nataženým nad vodu. Měl mimořádnou schopnost vytušit, kde by mohly být ryby, a často jim obohacoval jídelníček čerstvým říčním pstruhem nebo šťavnatým lososem.
Když se taková příležitost naskytla, ostatní ho rádi omluvili z každodenních povinností při přípravě tábora. Vyhlídka na to, že budou mít k večeři čerstvou rybu, bohatě vynahrazovala práci navíc, kterou za něj museli udělat. Nebýt smrtelně vážného důvodu jejich cesty, byla by to po všech stránkách velice příjemná výprava, pomyslel si Halt.
Toho večera se Norrisovi podařilo chytit lososa vážícího dobrých šest liber. Halt a Crowley očištěnou rybu potřeli máslem, obložili plátky divoké cibule a citronu a celou ji zabalili do kůry a velkých listů. Potom vyrobili jakousi přírodní troubu tím, že nahrnuli do ruda rozpálené uhlíky z ohně do malé brázdy vyhrabané hned vedle ohniště. Položili zabaleného lososa do brázdy, nasypali na něj další uhlíky, jejich vrstvu pak ještě zahrnuli hlínou a nechali rybu dusit a péct v listech.
Mezitím nakrájeli brambory a opekli je na másle v železné pánvi s houbami a sušenými lesními bylinkami.
Sesedli se k ohni a podávala se večeře. Jedli soustředěně a nikdo moc nemluvil, aby se při jídle zbytečně nezdržoval. Berrigan si dvakrát přidal, potom se opřel, olízl si umaštěné prsty a spokojeně vzdychl.
„Jsem rád, že tě máme na palubě,“ řekl Norrisovi. Ten nechápavě svraštil čelo.
„Na palubě?“ podivil se. „Na palubě čeho? Vždyť nejsme na lodi.“
Jak už bylo řečeno, Norris bral věci často doslovně.
Berrigan se na něj prostě usmál. „Tím jsem chtěl říct to, že jsem rád, že tě tu máme. Zvlášť když dokážeš chytit takovouhle rybu.“
„Aha. Díky,“ řekl Norris s rozpačitým úsměvem. Na pochvaly nebyl zvyklý.
Berrigan si utřel mastné prsty do látky, kterou měl právě po ruce. Opožděně si uvědomil, že to byl cíp pláštěnky, a pokrčil rameny. Pár skvrn a šmouh na oblečení nikdy nikomu neublížilo. Zadíval se na nepravidelnou mastnou skvrnu. Dokonce by mohla vylepšit maskovací vlastnosti pláštěnky, pomyslel si. Podíval se přes ohniště na Leandera, který si právě zamyšleně utíral ruce do přední strany košile. Crowley si vedle něj potichu říhnul.
„Jsme vybraná společnost, co?“ řekl Halt. „Na státní hostině na hradě Araluenu by na nás všichni mohli oči nechat.“
Crowley pokrčil rameny. „Ale my nejsme na státní hostině. Jsme na tábořišti. Tábornická etiketa a hradní etiketa jsou dvě různé věci.“
„Všiml jsem si,“ utrousil Halt a pak si taky říhnul. Vyrostl na hradě Dun Kilty v Clonmelu a v mládí ho vedli k tomu, aby se při stolování choval s náležitou slušností a zdvořilostí. Na cestování s Crowleym a ostatními se mu líbila právě ta uvolněnost. Po dlouhém …
