Třicet dva
Než se Crowley dostal na místo, Halt už popadl dech a připravil se na další fázi jejich operace.
Viděl, jak se Crowley pohybuje nahoře na útesu, a kráčel po strmě se svažujícím břehu, až se ocitl naproti svému druhovi.
Crowley se přesvědčil, že Halt je připravený na břehu pod ním, založil do tětivy další upravený šíp a kroužkem za jeho hrotem provlékl tenký provázek. Volný konec uvázal k větvi za sebou a zbytek provázku rozložil na zem v pečlivě připravených volných smyčkách.
Na terase hradu před ním a lehce pod ním stál těžký dřevěný stůl a kolem něj byly rozmístěny židle.
Vyhlédl si ho za cíl už před několika dny. Kdyby ho mezitím posunuli, mířil by místo toho na dřevěný rám dveří vedoucích do věže, ale náraz šípu do zárubně by způsobil nápadný hluk a tomu se chtěl pokud možno vyhnout. Jako cíl mu mohl posloužit každý pořádný kus dřeva. Tenhle šíp nemusel unést ničí váhu. Potřeboval jen nějaké pevné místo na terase, kam ho střelit.
Vestoje znovu zkontroloval, že provázek se může volně odvíjet, potom napnul tětivu s šípem, rychle a hladce zamířil a vystřelil.
Tenký provaz se táhl za šípem jako kouřová stopa. Střela přelétla rokli a udeřila do tvrdé nohy stolu.
Podobně jako předtím, i tentokrát přivázal k volnému konci těžší lano a začal ho přitahovat pomocí vodicího lanka. Několik stop od místa, kde byly oba provazy svázané k sobě, připevnil k těžkému lanu pevnou, pět stop dlouhou větev jako kotvu. Crowley přitahoval provázek a sledoval, jak se těžké lano pozvolna sune nad propast a kus dřeva z něj trčí v pravém úhlu.
Opatrně manévroval s větví a před hradbou ji dlouhým obloukem nadhodil. Udělal pár kroků stranou, až se ocitla nad jedním ze zubů v hradbě, a pak lano zvolna povolil, aby se spustila do mezery. Jakmile do ní sklouzla, zlehka lano přitáhl a větev se zaklínila za mezerou v cimbuří, pevně ukotvená na místě. Škubl za lano silněji, aby se přesvědčil, že větev nevyklouzne, a spokojeně přikývl.
Stočil pohled k protějšímu břehu u paty hradební zdi a zahlédl bledý ovál Haltovy tváře obrácené vzhůru k němu. Dal Hiberňanovi znamení, že je vše v pořádku, a omotal těžké lano kolem stromku, aby bylo napnuté a větev zůstala pevně zaklíněná v mezeře na cimbuří.
Znovu se přesvědčil, že je Halt připravený, k volnému konci provazu přivázal velký kámen a přistoupil k okraji útesu. Rozhoupal zatížený konec lana, aby nabralo potřebnou hybnost, a pak ho pustil. Lano s kamenem letělo obloukem přes rokli k Haltovi, který už na ně čekal.
Kámen se odrazil od břehu pár kroků od Halta. Ten k němu skočil a rychle ho chytil, než se mohl skutálet do vody. Pevně ho sevřel v rukou, napnul lano a dal Crowleymu znamení, aby ho na druhém břehu řeky uvolnil. Crowley odvázal lano od stromku, pustil ho a Halt ho honem přitahoval.
Tento okamžik byl klíčový. Jakmile se lano přestalo napínat, větev zaklíněná za cimbuří se uvolnila a spadla na dlažbu terasy. Potom Halt začal lano znovu opatrně přitahovat. Cítil, jak větev stoupá po kamenné hradbě, a pak se zastavila – znovu se zaklínila do zubu v cimbuří. Halt škubl za lano, aby vyzkoušel, jestli drží. Cítil, že lano klade odpor, a tak zatahal silněji, zvedl nohy ze země a zatížil ho svou plnou vahou. Bylo by hloupé, kdyby vylezl do poloviny hradby a pak se lano uvolnilo, pomyslel si.
Lano však drželo pevně. Přistoupil těsně k hradbě, udělal si smyčku kolem trupu, pevně ji uchopil oběma rukama a vytáhl se nahoru. Nohama se zapřel o hrubou kamennou stěnu, takže horní část jeho těla trčela v prudkém, téměř kolmém úhlu od hradby.
S provazem se na hradbu šplhalo snadno. Hrubé kamenné kvádry poskytovaly jeho bosým chodidlům dostatečnou oporu. Kráčel vzhůru po stěně a při každém kroku přitahoval lano. Tlustá větev držela na místě a snadno ho unesla a Halt rychle stoupal vzhůru.
Z útesu na protějším břehu Crowley sledoval, jak jeho druh hladce zdolává hradby. Šplhající Hiberňan mu připomínal velikého pavouka. Dělil svou pozornost mezi Halta a dveře vedoucí do komnaty ve věži, k…
