Šest
Po skromném jídle – stejném jako předchozího večera – si Halt začal chystat lezeckou výstroj. Měl kotouč pevného, lehkého lana. Věděl, že lano ho v případě potřeby unese, a položil ho na zem. Pak ze sedlové brašny vyjmul kožený váček se železnými skobami a položil ho k lanu. Nakonec vytáhl palici s dřevěnou hlavicí zatíženou olovem a omotanou několika vrstvami plátna, aby nedělala velký hluk. Nechtěl, aby ho bylo slyšet půl míle daleko, až bude zatloukat palicí skoby do puklin ve stěně.
Natáhl tětivu na luk a pověsil si ho přes pláštěnku na pravé rameno. Kotouč provazu si navlékl křížem přes trup a palici si pověsil na koženou šňůrku kolem krku. Potom poplácal Abelarda po čenichu, položil na něj sedlo, jak plánoval, a vykročil k útesu.
Buď opatrný.
„Mám to v plánu,“ odpověděl. Před skalní stěnou se zastavil a zahleděl se vzhůru. Z takové blízkosti nebylo vidět na vrchol útesu – ale to, že ho čeká dlouhý a obtížný výstup, věděl i bez toho. Přesvědčil se, že mu výstroj sedí pevně na těle, potom se pravou rukou natáhl k úzké škvíře ve stěně a sevřel její ostrý okraj.
Škvíra nevedla kolmo vzhůru, místo toho stoupala pod prudkým úhlem zleva doprava. Díky tomu se o ni mohl opřít a zároveň se jejího okraje držet ze strany. Zvedl pravou nohu, trochu ji natočil, aby se vešla do pukliny, a pomocí svalů v rukou a nohou se hladce vytáhl nahoru. Levou rukou tápal po skále, až našel hrubý výčnělek, který mu posloužil jako bezpečná opora. Vytáhl se o něco výš a pak zasunul do štěrbiny i levou nohu, posunul se trochu do strany a pevně ji zaklínil do pukliny ve skále. Ruce, paže i nohy spolupracovaly a Halt se vysoukal o další tři stopy výš.
Uvolnil pravou nohu, zvedl ji a s pokrčeným kolenem hledal v puklině další místo, kam zaklínit chodidlo. Jakmile ho našel, následovala pravá ruka – sunula se průrvou nahoru, až našla pevnou oporu. Následovalo levé chodidlo. Jakmile bylo na místě, levou rukou zatápal po dalším opěrném bodu, našel ho a vytáhl se o další tři stopy po útesu.
Tak pokračoval dál, klidně, beze spěchu si vybíral opory pro ruce a nohy a v každém okamžiku se držel strmé skalní stěny alespoň na třech různých místech. V jednu chvíli pohlédl dolů. Zklamalo ho, když uviděl, jak je země blízko. Myslel si, že už vylezl výš. Zapřel se rukama i nohama, trochu zaklonil hlavu a pohlédl vzhůru.
Vrchol útesu pořád ještě neviděl, ale vysoko nad sebou rozeznával čáru, kterou předtím zahlédl zdola. Ještě mu k ní chybělo alespoň padesát stop. Doufal, že by to mohla být pořádná římsa.
Pomalu postupoval vzhůru. Puklina mu poskytovala bezpečnou oporu pro ruce i nohy, ale teď už byl tak vysoko, že se potřeboval trochu pojistit. Nalevo od hlavní pukliny zahlédl ve stěně menší prasklinu a pozorně si ji prohlédl. Zdálo se, že skála po obou stranách je pevná a nepoškozená. Sáhl do koženého váčku za pasem a vytáhl skobu.
Pravou rukou a oběma chodidly se pevně zapřel v mezeře a levou rukou opatrně zasunul skobu do menší štěrbiny. Přesvědčil se, že skoba drží na místě a nevypadne, až ji pustí. Opatrně odtáhl levou ruku, připravený zachytit skobu, kdyby se přece jenom uvolnila. Zůstala však zaklíněná do skály a Halt spokojeně kývl. Pak uchopil palici obalenou plátnem, která mu visela na krku, a třemi rychlými ranami zatloukl skobu do skály. Slyšet byly jen tlumené údery, nikoli kovové zvonění, které by vydávala palice bez plátěného obalu. Skobu naklonil tak, aby zajela rovnou do škvíry. Pustil palici pověšenou kolem krku a levou rukou sevřel skobu, postupně na ni přenesl většinu své váhy, aby se přesvědčil, že pevně drží na místě. Potom kolem ní udělal volnou smyčku, odmotal dvacet stop lana a uvázal si ho pod rameny. Pokud by teď uklouzl a spadl, lano by se napnulo a pak by ho zadržela smyčka na skobě.
„Jenom aby ta skoba vydržela,“ zamumlal si a pak tu obavu zaplašil. Ničemu by neprospělo, kdyby si dělal starosti s tím, jak to dopadne. Skobu zatloukl co nejpevněji. Smyčku neutáhl. Šplhal dál. Provaz byl kolem skoby uvázaný jen vo…
