Dvacet čtyři
Armáda se v časném odpoledni vydala na pochod od Araluenu.
Sir David poslal dopředu na průzkum skupinu dvaceti vzácných kavaleristů. Crowley poručil šesti hraničářům, aby šli za armádou jako zadní voj a dávali pozor, kdyby se objevily Morgarathovy jednotky. Než nechal strhnout a sbalit svůj velitelský stan na pozemcích hradu, společně s Timothym připravil zprávy pro hraničáře, kteří sledovali Morgarathovy tlupy. Nařídil jim, aby se okamžitě připojili k armádě, a to v polovině cesty k Ashdownské brázdě. Měl tušení, že zanedlouho bude potřebovat všechny své muže.
Jakmile rozeslali zprávy, on, Timothy a Halt nasedli na koně a vyrazili za armádou.
Dostihli ji po hodině a půl. Z hřebenu kopce viděli dlouhý klikatý zástup připomínající obrovského hada. Pěchota měla na sobě jen částečnou zbroj a svižným krokem pochodovala ve čtyřstupu po holé pláni. Každá rota měla s sebou koňský povoz naložený ostatními díly zbroje a těžšími zbraněmi.
V půltuctu dalších vozů, tažených vždy dvěma silnými koňmi, byly zásoby a největší zbraně. Vedle armády pomalu klusalo malé stádo náhradních koní, aby mohli vozkové každé dvě hodiny přepřáhnout, a čerstvá zvířata tak dokázala udržovat rychlé pochodové tempo, které udával lord Northolt v čele zástupu.
Po obou stranách viděli hraničáři kavaleristy z Duncanova nepočetného jezdectva. Když cválali po svahu dolů na pláň, přivítal je zadní voj hraničářů, který jako by se najednou zhmotnil mezi stromy a keři.
„Zahlédli jste Morgaratha a jeho netvory?“ houkl Egon, jeden z „původních“, když kolem nich projížděli.
Crowley zavrtěl hlavou. „Zatím ještě ne. Ale nenechají na sebe dlouho čekat, to si piš.“
Halt si prohlédl šňůru svižně pochodujících mužů před sebou. V duchu zkoušel porovnat jejich tempo s nemotorným kymácivým poklusem wargalů. Měl podezření, že Morgarathovi tajemní netvoři dokážou vyvinout větší rychlost než Duncanova armáda – ale než ji dostihnou, budou muset urazit dlouhou cestu.
„Mějte oči na stopkách,“ křikl na Egona a ostatní. Muži v šedivých pláštěnkách ponuře přikývli. Potom on a Crowley přitiskli paty k bokům svých koní a rychle se vzdalovali od řady hraničářů, kteří se nenápadně jako stíny pohybovali mezi stromy a ve vysoké trávě.
Přiblížili se k zadním šikům Duncanovy armády a Halt zahlédl bledé ovály tváří, jak se vojáci úzkostlivě ohlíželi, když zaslechli dusot koňských kopyt.
„Nezastavujte se,“ řekl nejbližším mužům. „Po Morgarathovi a jeho cvičených medvědech zatím není ani vidu, ani slechu. Když tohle tempo udržíte, dostanete se do Ashdownské brázdy dřív, než vás doženou.“
Muži se otočili zpátky k cestě před nimi a Halt v jejich tvářích zahlédl úlevu. Pochodovat v zadních řadách ustupující armády musí být o nervy, pomyslel si. Vojáci v takovém postavení nikdy nevěděli, kdy se za nějakým hřebenem nebo zákrutem za jejich zády objeví nepřítel. Neustále si připadali zranitelní.
Oba hraničáři cválali podél pochodujících mužů a snadno je předjížděli, až se dostali k předvoji, kde volným klusem jeli král Duncan, lord Northolt, sir David, baron Arald a jejich pobočníci. Northolt je halasně pozdravil a pokynul jim, ať se zařadí vedle něj. Duncan jel sám několik kroků před malou velitelskou skupinou. Tvář měl pochmurně staženou. Žádný div, pomyslel si Halt. S malou armádou táhl volnou krajinou, matku a dceru nechal na hradě Araluenu a nezbývalo mu než doufat, že jim jeho hradby poskytnou bezpečné útočiště. A za pouhý den ho čekala bitva s mnohonásobnou přesilou.
Bylo tedy pochopitelné, že na společenskou konverzaci neměl náladu.
„Nějaké novinky?“ zeptal se Northolt.
Crowley zavrtěl hlavou. „Zatím ne. Svolal jsem hraničáře, kteří sledovali jeho jednotky. Přišlo nám dost zpráv na to, abychom věděli, že Morgarath své oddíly shromažďuje do jediné velké armády. A pak se pustí za námi.“
„Shromáždit jednotky a vypravit se s nimi na cestu samozřejmě nějakou dobu potrvá,“ poznamenal zamyšleně Northolt. „Do Ashdownu bychom měli dorazit s dostatečným předstihem, a…
