3
Zátoka Tarpon Bay mi připadala jako rozumný střed cesty. Když jsem odbočil kus na východ od průlivu, zasekl velkou kotvu do solidního dna a vypnul motory, objevila se na palubě Vangie. Protahovala se a zívala, a že prý to tu vypadá jako na jezeře. Jak to, že stojíme, porouchala se snad loď?
Vysvětlil jsem jí, že nechceme-li přetěžovat kapitána celonoční plavbou, je taková zastávka na noc běžnou provozní záležitostí.
Protože bylo naprosté bezvětří a značné vedro, nahodil jsem velký pomocný generátor, uzavřeli jsme neprodyšně loď a zapnuli klimatizaci na plný výkon. Okny na pravoboku vrhal pohasínající den do salónu zlatavě oranžové světlo. Naučil jsem ji zacházet s mou hudební strojovnou, a když se jí mezi mými deskami a pásky nic nelíbilo, pustil jsem jí velké VKV rádio a ona jezdila z jedné strany stupnice na druhou, až se rozhodla pro holywoodskou stanici, vyřvávající cosi, čemu Meyer říká křovácké zásnubní zpěvy. Vytáhla basy a nastavila hlasitost tak, že nám málem vibrovaly zuby v dásních. Velký zesilovač ládoval ten rambajz do obrovských stereoreproduktorů ve stěnách, se všemi rezonancemi a alikvoty od dvaceti hertzů až ke špičkám, které lidské ucho nezachytí.
S mým svolením přehrabala šuplík pro kočky. Pochopitelně ho nezavřela a kolem nechala válet spoustu roztahaných věcí, stejně jako každá dopitá sklenička zůstala na místě, kde ji odložila, šaty, které svlékla, věšela na podlahu, láhev whisky nechávala nezavřenou na pultě v kuchyňce, zaneřádila koupelnu toaletním papírem, nechávala šmouhy od rtěnky na ručnících a černé vlasy v umývadle. I když ji ten svinčík vůbec nevzrušoval, trávila veškerý čas, kdy nemluvila, nespala nebo nejedla, úpravou svého zevnějšku. Neuvěřitelný počet hodin se zhlížela v zrcadle, a když v šupleti pro kočky objevila manikýru, skákala radostí a hned si s nesmírnou péčí zabrušovala ulámané nehtíky. Ve velice nepravděpodobném případě jejího delšího pobytu na palubě bych jí musel určit sprchovací hodiny. Dokázala by vyčerpat i obrovské rezervoáry pitné vody, jakými byla vybavena Srdcová sedma.
Ze šuplíku vylovila hnědé elastické šortky a oranžovou halenku bez rukávů, kterou nechala nezapnutou, jen přeložila vpředu cípy přes sebe a zastrčila do šortek, takže jí těsně přiléhala k tělu. Bosá tancovala sama na koberci v salóně s nedopitou sklenicí v ruce. Tanec byl mírnou odvozeninou watusi, občas se posunula nebo natočila jiným směrem. My jsme si s Meyerem vyklopili ze stěny stolní desku, usadili jsme se po jejích stranách a hráli jsme jednu z těch šachových partií, kdy se tak obezřetně postrkují pěšci, až po vstupu silných figur vznikne na středu šachovnice neproniknutelná blokáda a každý tah vyžaduje vleklý rozbor. Zatímco Meyer přemýšlel, pozoroval jsem Vangie. Nezdálo se, že by se předváděla. Měla neutrální výraz, oči přivřené. Vlnila a kroutila tělo do rytmu toho bum-bity-bum-cak, ale s mírou a jistotou. Nedokázal jsem rozeznat, jestli je pohroužená do muziky nebo do myšlenek. Skoro každý, komu je dvacet pryč a pokouší se o tanec dnešní mládeže, vypadá vulgárně, ne-li přímo nechutně. Byl bych očekával, že Evangelina nebude výjimkou.
Ale když sklopila hlavu, křídla černých vlasů se jí zhoupla dopředu a v rytmickém kolébání horní poloviny těla ze strany na stranu, ve vlnění a kadenci boků dosahovala té pozoruhodné nevinnosti, která z mladých vyzařuje a kde se tělesné pohyby, ve své podstatě sexuální, stávají pouze mírnými a tak nějak odtažitými symbolickými náznaky.
Zcela určitě nevnímala, že ji čas od času pozorujeme. Pokusil jsem se odhalit faktory, které jí umožňovaly vytvářet tu zvláštní přitažlivost. Šortky prodlužovaly nohy a zvyšovaly jejich půvab a eleganci, zatímco překřížená blůza, navolněná na hrudi, změkčovala její tvary. Účinek částečně spoluvytvářela i dokonalá úspornost pohybů. Především však tu hrály linie podbřišku, boků, stehen a hýždí. Působily zrale a plně, přitom je stahovala síť svaloviny pod tenkou podkožní vrstvou tuku, která je tajemstvím ženské hebkosti. …
