Podpořte LD sdílením:
Ukázky
Stín
Ve dne v noci šlapu ulicemi měst Můj stín kráčí za mnou drží se mě fest Nejdřív mě to štvalo ale teď jsem rád Ve dvou se mi stěží může neco stát Všude kam se pohnu stín mě provází Nebojí se dálky ani nesnází O všecko se se mnou mlčky rozdělí Kolik už jsme prošli měst a postelí Ve dne v noci šlapu ulicemi měst Můj stín kráčí za mnou drží se mě fest Občas na něj mrknu řeknu: Jak se máš? Táhnout světem ve dvou to je osud náš
— 1 —
Malé nestydaté blues
Lásko ani nevíš jak mě oblaží když se zachumlávám do tvých podpaží Z pralesního ticha na mě šelmy mručí když tě chutnám hmatám beru do náručí a když džunglí něhy s tebou cválám vpřed lačný učedník tvých slastivěd Lásko ani nevíš jak mě oblaží ptačí hnízdo ve tvém třetím podpaží
— 2 —
Malé dívčí blues pro nesmělého milence
Včera si mně šeptal něžný slovíčka ale už si nehraj na anděla Teď mě líbej aspoň na víčka A zkus hádat k čemu máme těla Tak už zmlkni nemluv o životě Slyšíš přede ve mně tygří kotě A to kotě už má hlad Pojď se milovat
— 3 —
Popěvek o padání
Všecky holky co mě měly rády učily mě z lásky velkolepý pády Někdy do neštěstí jindy do postele takže dneska padám paradně a skvěle Padání je moje velké hobby Padam rád a dobře jako syn svý doby Neznám přitom bázeň ani hanu Otřepám se drobet a hned zase vstanu
— 4 —
Ochotnická
Všichni máme roli ve hře všehomíra v tragikomedii osudu Jsme jen ochotníci absolutní šmíra Utržíme leda vostudu Režisér je namol Nápověda není Herci marně loví zbytky vět Kdo má skončit v hrobě a kdo ve vězení? Komu padne k nohám celý svět? Kdyby sme tak měli nápovědní budku naše hra by měla spád i lesk To by se to hrálo och jé můj ty smutku Měli bysme nárok na potlesk Kulisy se hroutí Pletou se nám role Děj už je jen hříčkou náhody Výsledek si každý přečte v protokole kdo z nás vlastně vyhrál na body Všichni jsme jen herci mizernýho kusu Dohrajeme ho jen ze zvyku Kdo by chtěl stát stranou a jen držet pusu? Nejhorší je sedět v publiku Kdyby tak měl život nápovědní budku naše hra by měla lesk i spád To by se to žilo och jé můj ty smutku Mohli bysme klidně v noci spát
— 5 —
Blues konzumního člověka
Já jsem ten homo consumens co pořád měkde něco shání Já jsem ten homo consumens Já chci mít všecko co je k mání A to co není chci tím spíš Se mnou je vážně jenom kříž Já jsem ten homo consumens ubohá oběť svýho pudu Já jsem ten homo consumens co je tu jenom pro vostudu Zamáčknu slzu ve voku Můj pud je motor pokroku Já jsem ten homo consumens co se teď na něj všecko hází Já jsem ten homo consumens Kydají na mě bláto frází Kdybych nic nechtěl chytráci kdekdo by přišel vo práci
— 6 —
Blues milenců ze strahovských kolejí
Lásko hele jdu ti skvěle k pleti Mrkni z okna Jaro už je tu Sotva políbená Ve dvaceti Nebraň sama sobě v rozletu Kdo by chvátal do manželských loží Stačí přece houně Petřína Kašli na to že je láska zboží Natřesu ti hvězdy do klína Tak se trochu vodvaž Jenom kmeti mají rádi klid a bezpečí Jestli spolu budeme mít děti ať si pro nás s citem zabrečí
— 7 —
Písnička o škaredých holkách
Škaredý holky ty se drží zpátky Jsou samy sobě na posměch A vždycky mají hezký kamarádky a proto mají v lásce pech Jsou spolehlivý jako tažní koně Drží tě když ti hrozí pád Nestojí o dík Vědí že se pro ně nebudou chlapi nikdy prát Škaredý holky nejsou nikdy v právu Vypadnou vždycky z pořadí Srkají život jako hořkou kávu Zvykly si Nikdy nesladí Zrcadlu řeknou: Holka ty máš ránu Leda slepci přijdeš vhod-- Rady se trápí Usínají k ránu Co by byl život bez trampot Řeknou ti: Hele zmiz a zanech řečí Nestojím o tvý ohledy Škaredý holky nikdo nepřesvědčí že vůbec nejsou škaredý
— 8 —
Obejmi mě
(Pařížská písnička podle Jacquesa Préverta)
V zapadlé čtvrti kde se věčně šeří kde vzduchoprázdno krátí dech kde jenom saze sněží do kadeří ona se chvěla na schodech Chvěla se On stál vedle ní ve městě plném kamení A říkala mu: Obejmi mě obejmi mě obejmi mě Vdechni mi kyslík do těla Pořád mě objímej v té tmě a zimě Nedopusť abych umřela A říkala mu: Vezmi se mnou roha tam kde tma voní po kvítí Slunce ten puchejř strejčka Pánaboha pro nás dva tady nesvítí Nemá čas Hřeje pracháče Líbej mě Je mi do pláče Tak málo vzduchu k dýchání je tady a slavík tady netluče Třicet let je nám dohromady Máme jen prázdné náruče Líbej mě Jsme už dospělí Život nás brzy rozdělí A říkala mu: Obejmi mě obejmi mě obejmi mě Vdechni mi kyslík do těla Pořád mě objímej v té tmě a zimě Nedopusť abych umřela My dva už přece dávno nejsme děti Na práci jsme už staří dost Když na práci tak proč ne na ojetí? Když na pláč proč ne na radost? Líbej mě líbej zas a zas Život se musí prožít včas Obejmi mě
— 9 —
Negalantní kuplet o posledním zvonění
Roky nám letí - pánbu s námi - jako když práskne do koní Co člověk zmeškal milé dámy sotvakdy ještě dohoní Co bylo k smíchu dnes už tíží Radosti mění pořadí Jako by člověk cloumal mříží - a nikomu to nevadí Přibývá vrásek vadne kůže Už je čas šetřit na věnce Vzdejte to Už vám nepomůže kvartální změna milence Přibývá vrásek všecky mladší Klidně si lížou nanuky Člověk má dělat na co stačí Začněte myslet na vnuky Není to vůbec ničí vina Každý má důvod pro stesky Na plátně soukromého kina hrajeme vlastní grotesky
— 10 —
Blues o noční tramvaji
Noční tramvaj vozí flamendry a flinky všechny noční ptáky černý labutě děvenky co včera zdrhly od maminky Řádný občani šli dávno na kutě Řadný občani si v kanafasu hoví spí a nic je nerozžhaví do běla Nebudou se z lásky šplhat do podkroví Nikdy nepotkají po tmě anděla Nikdy nepotkají anděla co kleje Kočíruje tramvaj a všem zastaví Veze fůru smíchu fůru beznaděje Připijte mu doma všichni na zdraví Galaxie světel studí na nároží Samota je děvka vždyť víš jaká je A nás všecky čistý jako slovo boží noční tramvaj veze rovnou do ráje
— 11 —
Pokus o happyend
Má mužský zvyky Vystačí si sama Je živa z knížek z kávy z cigaret Život je přece krásný psychodrama jen mu je třeba vidět do karet Nepustí si mě k tělu Leda krátce jen co se se mnou lehce unaví Pak zase budu hochštapler a zrádce Má radši hlavu nežli pohlaví Miláčku buď jak příboj - Ach ty žlázy! Ale ty věříš v srdce na dlani Miláčku forte - Neplač při extázi Stačí když venku piští potkani Ještě si zapal Ruka se ti chvěje Zapomeň přebytečnou lyriku Vydrhni z kůže vůni beznaděje Neumíš najít štěstí ve zvyku? Tak jako všichni - Chceš bejt černá ovce Radši nic nežli život na splátky A já teď škrtám všecky citoslovce Čím dál hůř snáším vyšší obrátky
— 12 —
Odrhovačka o ženských srdcích
V ženským srdci tam je útulno jak v kleci Co tam všecko není Samý rarity Tísní se tam lidi zvířata i věci Všecko se tam vejde Jasně Ba i ty V ženským srdci tam je útulno jak v cele Hýčká tě tam bachař s tváří anděla Pozdě honit bycha Už ti sklaplo Hele Dostaneš pár tisíc voltů do těla Vyždímá ti z duše netušený city Jedno její gesto už tě donutí Dopadli tak všichni dopadneš tak i ty Zapomeneš všecky písně labutí Vybal kufry hochu Štěstí už se blíží Pohodě se přece člověk neubrání Nakrmí tě Uspí Tak se smiř s tou mříží Svoboda je touha v mezích poznání
— 13 —
Blues o výkladní skříni
Hele holka nečum pořád do těch vejkladů Se ví Je to krása jenže nekradu To tvý koukáními leze do peněz Hadry jsou jen hadry to je bez řečí když jim vevnitř chybí duše člověčí Deset let ti vopakuju to co dnes Že ti nejlíp sluší nahoře i dole bez
— 14 —
Blues o laciném optimismu
Rádio mi velí Ráz-dva-tři když se ráno těžce rodím z bezvědomí když si skládám kosti narovnávám hřbet Rádio mi velí Vždycky s úsměvem rádio mi velí Mládí vpřed Rádio má tyhle idiotský zvyky že mi velí vždycky po ránu až mě zlomí rezolutně zlomí Zajdeme si někam do putyky na dvě deci optimismu miláčku Ať mám zase duši plnou elánu
— 15 —
Blues o spolykaných slovech
Jasně že ti dlužím spoustu hezkejch slov Se mnou děvče na ně nemáš kliku Dávno už je všecky umím nazpaměť jenomže mi váznou na jazyku Takový ty slova jako čmeláčci huňatý a milý s kapkou medu Vždycky ti je v duchu šeptám do ucha Ale znáš mě Řečnit nedovedu Tak mi promiň děvče Však to napravím Můj ty smutku Já si dám tu práci Vyklopím je všecky aspoň naposled až si pro mě přijdou funebráci
— 16 —
Blues o kravatě
Zase jeden kamarád se splet Strčil hlavu do oprátky místo do kravaty Z maturitní fotky odečítám pět A já nemám ani černý šaty Ztrácejí se mlčky potají Už jsou venku ze hry Smrt jim dala babu Kamarádi- bože proč tak spěchají? Kdo mě zvedne mandle až já budu v tom srabu? Žijeme a mřeme ve chvatu Na parte se život vejde na tři řádky A když si těď vážu černou kravatu jako kdybych strkal hlavu do oprátky
— 17 —
Informace
O autorovi
Bibliografické údaje
- Autor: Jiří Žáček
- Jazyk: Čeština
- Rok vydání: 1986
- Žánr(y): próza, humor