Bajky a nebajky (Jiří Žáček)

Ufo, ufo, ufoni

Ufo, ufo, ufoni
přiletěli k Mimoni,
snesli se k nám na zahradu
pod velikou jabloní.

Je to vážně k nevíře –
vyskákali z talíře
a hned se mě vyptávali,
co jsem vlastně za zvíře.

Já jsem člověk, živý tvor,
přednáším jak profesor,
nejmoudřejší ze všech tvorů,
vládce země, vod i hor…

Řehtali se velice:
Jste jen pyšné opice!
Máme pro vás připravenou
rezervaci v Africe!

Světovláda člověčí
zeměkouli nesvědčí,
experiment Člověk končí,
ohrožoval bezpečí!

A mě hrůzou polil pot,
vždyť jsem člověk a ne skot…
A v tom začal zvonit budík,
což mi prvně přišlo vhod.

Jdu se projít k potoku,
pes mi běží po boku…
Přestaň strašit lidi ve snu,
zatracený Hitchcocku!

— 1 —

Bylo jednou jedno čuně

Bylo jednou jedno čuně,
myslelo si, že je pes -
každý večer vylo k luně,
vylo na ni S.O.S.,
že má nárok na psí boudu,
na psí řetěz, na psí kost - 
jinak prý to předá soudu...
Zadrž, čuně, tak už dost!
Čuně bude vždycky čuně,
i když hafá jako pes,
i když večer vyje k luně - 
stejně včera jako dnes!                

— 2 —