19
Pro případ, že nebydlíte v New Yorku, tak Wicker bar je v jednom takovým hogo fogo hotelu, v hotelu Seton. Já jsem tam dost často chodíval, ale už nechodím. Postupem času jsem toho úplně nechal. Je to takovej ten podnik, kam se chodí, aby se o člověku říkalo, že je ohromně kultivovanej, a tajtrlíkama se to tam jen hemží. Mívali tam dvě francouzský slečny – Tinu a Janinu – který tam tak třikrát za večer vylezly a zahrály na piano a zazpívaly. Jedna z nich hrála na piano – vyloženě mizerně – a ta druhá zpívala a většina šlágrů byla pěkně sprostá, anebo to bylo francouzsky. Ta, co zpívala, Janina, vždycky než začala zpívat, řekla pár slov do mikrofonu.
Vždycky zaševelila: „A nyný bykom vám ktěli pržedvesty Vulé vu francé. Je to istorie maličké francouzské dyvenky, co pržide do velkého mjesta jako New York a zamiluje se do malého klapce z Brooklynu. Doufáme, že ona vám bude líbity.“ Načež když si to odševelí – a přestane si hrát na roztomilou – zazpívá nějakej nesmyslnej song napůl anglicky a napůl francouzsky a všichni tajtrlíci v lokále se div nepotentočkujou radostí.
Kdybyste tam zůstali sedět dost dlouho a poslouchali, jak všichni ti šašci tleskají, začli byste nenávidět všechny lidi na světě, na mou duši, že byste začali.
A ten jejich barman byl taky pěknej prevít. Náramnej snob. Skoro s člověkem ani nepromluvil, leda když jste byli velký zvíře nebo nějaké hvězda nebo něco. Ale kdybyste byli velký zvíře nebo nějaká hvězda nebo něco, tak by se vám z něj udělalo teprve nanic. To by k vám přišel s takovým tím grandiózním, okouzlujícím úsměvem, jako by byl bůhvíjak prima chlap, když ho člověk pozná blíž, a řek by: „Tak co je novýho v Connecticutu?“ nebo „Co je novýho na Floridě?“ Byl to příšernej podnik.
Bez legrace. Postupem času jsem tam úplně přestal chodit.
Když jsem tam přišel, bylo ještě hrozně brzo, pročež jsem se posadil k baru – byl tam pěknej nášvih – a udělal jsem pár whisky se sodou, ještě než se Luče vůbec vynořil. Když jsem si je objednával, tak jsem se postavil, aby bylo vidět, že jsem velkej, a aby si nemysleli, že jsem nějakej čápek.
Pak jsem chvilku pozoroval ty tajtrlíky. Jeden chlápek hned vedle mě dělal do jedny slečny, co měl s sebou. V jednom kuse jí říkal, že má aristokratický ruce. To mě umrtvilo. Na druhým konci baru bylo plno teplajzníků. Ne že by vypadali nějak moc teplajznicky – jako že neměli moc dlouhý vlasy a tak – ale přesto bylo vidět, že jsou teplí. Konečně se vynořil Luče.
Tenhle Luče, to je vám kluk! Když jsem byl ve Whootonu, měl na mě dohlížet při učení. Ale dělal jedině to – když byla u něj pozdě večer na pokoji kupa kluků – že ved řeči o sexu a podobně. On vám toho věděl o sexu fůru, zvlášť o perverzitě a tak. Pořád nám vykládal, že existuje spousta odpornejch chlapů, co mají něco s ovcema, a že existujou chlapi, co mají v podšívce klobouku zašitý kalhotky nějaký holky, a podobně. A o teplajzníkách a o lesbičkách. Luče vám věděl o každým po celejch Spojenejch státech, kdo je teplej nebo lesbička. Stačilo, abyste se o někom zmínili – o komkoli – a Luče vám hned řek, jestli je teplej nebo ne. Někdy to bylo k neuvěření – lidi, o kterejch říkal, že jsou teplí a tak, filmoví herci a podobně. Některý z těch, o kterejch tvrdil, že jsou teplí, vám byli dokonce i ženatý, propánakrále! Vy jste mu v jednom kuse říkali: „To chceš jako říct, že Joe Blow je teplej? Joe Blow? Ten velkej, robustní chlap, co vypadá jako rváč a hraje věčně gangstery a kovboje?“ A Luče vždycky odpověděl:
„Jasně.“ On věčně říkal „jasně“. Tvrdil, že na tom nesejde, jestli je nějakej chlap ženatej nebo ne. Povídal, že polovina ženatejch chlapů na světě jsou teplí a vůbec o tom nevědí. Říkal, že se člověk může přešupačit na t…
