Kapitola III.
I.
Ostrý klikatý blesk ozářil místnost modrobílým světlem a hrom roztřásl okna. V krátkém záblesku Ken uviděl, že na nočním stolku leží kapesní svítilna. Vzal ji a rozsvítil.
V ostrém kuželu světla se objevila Fay, nehybně ležící na posteli.
Ken se k ní sklonil. Její polootevřené oči na něho bezvýrazně a upřeně zíraly. Krev jí tekla z malého modročerného otvoru nad levým prsem a pramének krve už jen pomalu crčel. Pohnula rty, pak se křečovitě vzepjala a sevřela pěsti, až jí klouby prstů zbělely.
“Prokristapána! Fay!” zaúpěl Ken.
Do ztemnělých očí se jí vkradl výraz hrůzy a pak ji pomalu opouštěloči se obrátily v sloup a křeč se uvolnila. Sevřenými zuby tiše a přidušeně vzdychla a náhle jako by se celá scvrkla, vypadala jako panenka a ne jako člověk!
Ken se od hlavy až k patě třásl. Připitomněle na ni zíral. Jen s velkou námahou udržel svítilnu v rukou.
Položil třesoucí se ruku na levý prs, a přitom si potřísnil prsty krví. Nenahmatal však žádný tlukot srdce.
“Fay.”
Jeho hlas žalostně selhal.
Ustoupil o krok a strašně se mu chtělo zvracet. To sucho v krku mu zvedalo žaludek. Zavřel oči a silou vůle potlačil dávivý pocit.
Pomalu se vzpamatovával, avšak kolena se mu ještě podlamovala, když odcházel od postele, kde Fay ležela. Přitom nohou zavadil o tvrdý předmět. Posvítil si na něj. Na koberci ležel sekáček na led s modrým držadlem. Krátký ostrý břit byl od krve.
Zíral na tu věc a stěží dýchal.
Vražda!
Bylo to téměř nad jeho síly. Cítil, jak mu znovu měknou kolena.
Rychle klesl do nejbližší židle.
Venku hřmělo ještě silněji a déšť bubnoval do oken stále zuřivěji.
Slyšel, jak se ulicí rychle blíží auto, jehož motor ošklivě rachotil.
Zadržel dech a naslouchal. Vůz minul dům a pokračoval v jízdě.
Ulehčeně si vydechl.
Vražda!
Vstal a rozhlížel se kolem sebe.
Zbytečně marním čas, říkal si. Musím zavolat policii.
Znovu si posvítil na Fay. Musel se sám přesvědčovat, že je skutečně mrtvá. Sklonil se k ní a dotkl se její krční tepny. Necítil nic a opět se o něho pokoušely mrákoty.
Ustoupil a vtom šlápl do něčeho mokrého. Byla to kaluž krve, která se utvořila na modrobílém koberci. Utřel si botu o druhý roh koberce a nejistým krokem se dopotácel do obývacího pokoje.
V té tmavé dusné místnosti, osvětlené pouze paprsky kapesní svítilny, bylo k zalknutí. Přistoupil k baru a nalil si velkou sklenici whisky. Rychle ji do sebe hodil. Poněkud ho to uklidnilo.
Posvítil si po místnosti a snažil se najít telefon. Uviděl ho na malém stolku vedle lavice s opěradlem. Vykročil k němu, ale náhle se zarazil.
A co když mi policie nebude věřit? Co když mě obviní, že jsem zavraždil Fay? Zimomřivě se rozklepal.
Ale i kdyby mi uvěřili a kdyby se jim podařilo dopadnout vraha, budu muset vystupovat jako hlavní svědek obžaloby při přelíčení.
Jak tam vysvětlím, proč jsem byl v tomhle bytě? Všechno vyjde najevo. Ann se všechno doví! A v bance taky.
Ústa už měl tak suchá, až mu praskaly rty.
Bude se o mně psát na titulních stránkách všech novin. Celá veřejnost si bude moci přečíst, že jsem využil nepřítomnosti Ann, abych se šel pomilovat s pouliční holkou.
Koukej se ztratit, šeptal mu vnitřní hlas. Tady stejně nepomůžeš.
Fay je mrtvá. Musíš myslet na sebe! Vypadni odtud a honem!
Přešel rychle ke dveřím, ale tam se zarazil.
Nezanechal po sobě v ztemnělém bytě stopy, které povedou policii přímo k němu? Ne, takhle bezhlavě nesmí utíkat. Určitě tady po něm stopy zůstaly.
Stál ve tmě a zápasil s hrůzou, která jím lomcovala. Snažil se klidně přemýšlet.
Jeho otisky prstů byly na sklenicích, z nichž pil. Odnášel si Fayinu kapesní svítilnu, ale ta by policii mohla zavést až k němu. Jeho otisky budou také na láhvi s whisky.
Vytáhl z kapsy kapesník a utíral si zpocenou tvář.
Prozatím přece ví jenom vrah a on, že Fay je mrtvá. Má přece dost času. Jen žádné panikaření! Před odchodem musí pečlivě zkontrolovat všechno, co by mohlo policii odhalit jeho přítomnost.
Ale nejdřív potřebuje světlo, aby viděl, co dělá.
…
