III.
Poručík Harry Adams šel tmavou uličkou ke vchodu do Modré růže, úzká ramena trošku nahrbená proti padajícímu dešti.
Zazvonil, a když se otevřela špehýrka, pronesl jenom:
“Chci Sama.”
Vrátný Joe trošku zaváhal, ale pak ho poznal. Otevřel dveře.
“Zavolám ho, poručíku.”
Adams si zapálil cigaretu a rozhlížel se po vyparáděné vstupní dvoraně. Šatnářka si ho vyzývavě prohlížela, pak si uvědomila, kdo je, a zarazila se, jako kdyby se na lesní cestě před ní náhle objevil had. Rychle se ztratila na dámské toaletě.
Adams byl na taková přijetí zvyklý. Mírně ho to bavilo.
Rudovláska ve večerních šatech s velkým výstřihem, ověšená jabloneckým náhrdelníkem ze smaragdově zeleného skla, který vypadal jako z drahokamů, vyšla z dámské toalety. Nejdříve se na Adamse profesionálně usmála, ale úsměv ztuhl, když si všimla jeho zkoumavého pohledu. Spěšně odešla po schodech vedoucích dolů do restaurace kolem Sama Darcyho, který právě přicházel.
“Dobrý večer, poručíku,” řekl Darcy přátelsky, ale neklidně těkal pohledem. “Nejste tady u nás častým hostem. Potřebujete něco, nebo jste se přišel jen pobavit?”
“Jsem ve službě, Same,” odpověděl Adams a změřil si černochovu obrovitou postavu. Adams sice nedosáhl ani k briliantu v Darcyho košili, ale sebevědomí mu to neubíralo. “Chci s tebou mluvit. Zaveď mě někam, kde je trochu soukromí.”
“Dobrá,” souhlasil Darcy neochotně. “Tady je má kancelář.” Šel napřed širokou chodbou ke dveřím, vedoucím do velké, luxusně vybavené kancelářské místnosti se záclonami na oknech.
Claudette, Darcyho manželka, seděla u psacího stolu a počítala peníze. Její velké oči se otevřely dokořán, když vešel Adams.
Úzkostlivě se podívala na svého muže.
“Nech nás chvíli o samotě, miláčku,” požádal ji Darcy. “Poručík a já máme nějaké služební věci.”
Spěšně zamkla balík peněz do zásuvky a opustila místnost.
Adams si sedl.
“Něco k pití, poručíku?”
“Jsem ve službě, Same.”
Darcy si nalil malou whisky se sodou a usedl za svým psacím stolem.
“Stalo se něco?”
“Nic zvláštního, máš-li čistý svědomí.” Adams civěl na své malé nohy. “Týká se to Fay Carsonové.”
Darcy si už dávno domyslel, že tohle je důvod Adamsovy návštěvy. Neřekl však nic a čekal.
“Donovan už tady byl?” zeptal se Adams.
“Byl. Před dvěma hodinami.”
Adams přikývl: “Kdybys ho zase uviděl, neříkej mu, že jsme spolu hovořili. Vyšetřuju tu věc nezávisle na něm. Může z toho koukat politický malér a musí se postupovat obezřetně.”
Darcymu to bylo jasné hned, jak se dověděl, že Fay byla zavražděna, ale opět neřekl nic.
“Jednal jsem s tebou vždycky přátelsky, Same,” pokračoval Adams. “Byly časy, kdy jsem ti mohl setsakramentsky zkomplikovat život. Jako tenkrát, když se u tebe začala producírovat ta exhibicionistka. Většinu klubů by po takové příhodě prostě zavřeli. Potom v prosinci to střílení, že ano? Tak si myslím, že jsem projevil dost dobré vůle. Teď zase nastal čas, kdy bys mohl projevit trochu vděčnosti.”
“Udělám, co bude v mých silách, poručíku,” slíbil Darcy tiše.
Adams odklepal popel z cigarety na podlahu.
“Chtěl bych se téhle věci dostat na kloub co nejrychleji, Nemyslím si, že Donovan bude mít velký úspěch.” Jeho chladné modré oči se zadívaly do Samových. “Možná že bude mít štěstí, snad náhodou na něco narazí, ale silně o tom pochybuju. Nemusíš mu zrovna moc vycházet vstříc.”
“Prozatím jsem mu vstříc moc nevyšel,” řekl Darcy.
“Lindsay Burt se možná stane politickým šéfem. Mohl by to dokázat během několika měsíců, nejpozději do roka,” vysvětloval Adams.
“S nynější správou to jde z kopce. Ty, a do určité míry taky já, si musíme nechat zadní dvířka. Burt by ti mohl zavřít krám, až začne šéfovat. Tenhle podnik není zdaleka tak košer, jak by měl být. Kdybys ovšem prokázal, že je na tebe spolehnutí, a trochu nám píchl, cítil by se vůči tobě zavázán. Pak by tě nechal na pokoji.”
“Rozumím, poručíku.”
Adams zamáčkl nedokouřenou cigaretu a hned si zapálil další.
Zápalku pomalu pustil do popelníku. “Viděls včera večer tu Carsonovu holku?”
“Ano.”…
