III.
Raphael Sweeting nebyl jediným občanem města Flint City s vyvinutým smyslem pro rychlý a bezpracný výdělek. Muž s přezdívkou Paradise Louie podle klubu, kde působil, vlastním jménem Louis Manchini, projevil na tomto poli rovněž nevšední nadání.
Také si přečetl rubriku posledních zpráv ve večerním Heraldu a okamžitě pochopil, že Johnny zabil Fay.
Dobře si pamatoval, jak se včera Johnny u něho objevil a chtěl Fayinu adresu. Kdyby Fay nebyla docela nedávno pohrdla Louieovými milostnými návrhy, což si beztrestně nesměla dovolit žádná dáma z jeho společenských kruhů, nebyl by Johnnymu prozradil, kde ji může najít. Viděl však jakousi formu odvety v tom, že tomu šílenci s divokýma očima poskytl žádanou informaci.
Louie totiž doufal, že Johnny uštědří Fay důkladný výprask, jak to učinil před tím, než ho dali do ústavu. Rozhodně nepočítal s tím, že ji zabije, a zpráva o tom ho šokovala.
Pustil z rukou noviny, odstrčil židli od svého zaprášeného stolu a tápavě hmatal po cigaretě.
Louieovi bylo sedmatřicet, byl úzký, snědý, měl mastné, černé vlasy, tenký černý knírek, a k večeru dostávaly jeho čelisti modrý odstín.
Bylo mu jasné, co by se stalo, kdyby oznámil strážcům zákona, že se ho Johnny vyptával na Fayino bydliště. Pak by i oni, přes svou tupost, dospěli k závěru, že vrahem je Johnny. Měl proto v rukou cennou informaci a záleželo na něm, jak draze ji prodá.
Považoval za krajně nepravděpodobné, že Johnny zůstane tady ve městě, a ostatně Johnny nikdy neměl prachy. Ale jeho sestřička je měla.
Louie se usmíval.
Z toho by se dalo něco vytěžit, vezme-li to správně do rukou.
Gilda byla kus. Vydělávala dost, nazpívala několik gramofonových desek a vystupovala v přepychových nočních klubech. Možná že by se dala přimět nejen k tomu, aby vyklopila balík, ale patřičným nátlakem by se snad dala získat i pro užší osobní vztahy.
Louie totiž žil jenom pro ženy. Byl na tomto poli velmi úspěšný, uvědomoval si však jasně, že dámy, které dobýval, nebyly nic extra.
Bylo to levné zboží. Ale Gilda je klasa. Z celé situace se tudíž dalo vytřískat hodně.
Vstal, přistoupil k zašlému zrcadlu a soustředěně si prohlížel svou modrou bradu. Budu se muset oholit, uvažoval, a vzít si čistou košili… Dnes v noci Gilda vystupuje v Casinu. Zastavím se tam a trošku si s ní promluvím. Nepochyboval, že jí dokáže získat natolik, že ho hned pozve k sobě do bytu. Slyšel totiž, že Johnnyho má strašně ráda. Byl si naprosto jist, že nebude dělat velké drahoty.
Možná že jí dokonce odpustí ty prachy, když se jinak jejich osobní vztahy uspokojivě vyvinou. To by věru byla příjemná změna po všech těch flundrách, které zaplavovaly Paradise Club. Když si ji představil, usoudil, že peníze si může vždycky vydělat, ale mít děvče, jako je Gilda, to bylo něco mnohem lepšího.
O několik hodin později vstoupil do haly nočního klubu Casino.
Následoval vrchního, který ho dlouhou chodbou uvedl k mizerně umístěnému stolu za silným sloupem. Personál Casina neplýtval časem, aby sháněl dobré místo v hledišti pro takového křováka, jako byl Louie. Ale jemu to nevadilo, stejně nechtěl být viděn. Urazil vrchního číšníka ještě tím, že si objednal sklenici obyčejné whisky a levnou porci šunky. Pak se pohodlně usadil a čekal na Gildin výstup.
Vystoupila asi za dvacet minut. Měla na sobě těsné přiléhavé večerní šaty ze zlatého lamé, bez ramínek, a Louie ji hltal očima. To je kus! Páni, co já bych pro tuhle ženskou všechno udělal!
Její zpěv ho nechal chladným. Dával přednost zpěvačkám ze svého klubu, které křičely, až člověku bubínky praskaly, aby svým zpěvem pronikly až k poslednímu nachmelenemu hostu v nejzazším rohu restaurace. Tenhle sametový hlásek svou sytou barvou a širokým rozsahem mu rozhodně neimponoval.
Po obvyklém potlesku a opakování čísel zmizela Gilda za oponou.
Louie odstrčil židli a šel dozadu, kde byly šatny. Hvězda na dveřích poslední místnosti v dlouhé chodbě mu naznačila, kde ji najde.
Zaťukal dlouhým vyleštěným nehtem ukazováčku.
Gilda otevřela dveře.…
