Hudba v duši (Jaroslav Vrchlický)

Hudba v duši

Je na dně duší lidských skryta hudba,
jež zvoní tam a hovoří a zpívá,
nechť léta zmlklá, ozve se přec časem,
zvlášť za večerů tiché letní noci,
když rozdechne nám všecky struny srdce
ten mistr tónů, vesmíru bůh, láska?

Já často ptal se srdce: Co jest láska?
A všehomírem v odvet zněla hudba,
až zachvělo se tajným plesem srdce:
Jeť láska pták, jenž v kleci světa zpívá,
rád za dne tichý, rozpěje se v noci,
vždy jásá, nechť i zoufá sobě časem.

Je láska poklad nezmenšený časem;
úl medu věčně plný jesti láska,
je úsměvem dne a je kouzlem noci,
je hvězdných sfér ta nejtajnější hudba,
je vodopád, jenž na dně srdcí zpívá,
je v srdcích světem a je světů srdce.

Ó znavené ty, ztrmácené srdce,
jen věř, a paprsk tobě kmitne časem,
i pro tebe na života stromu zpívá
pták báječný, jenž nazývá se láska,
i pro tebe hvězdná temení se hudba,
jež line se z tvé tváře, svatá noci!

Já často těkal, bloudil tichou nocí
a ptal se: Země, kde tvé bije srdce?
A ptal se: Světe, kde ta tajná hudba,
jež od počátku prostorem zní, časem?
A všecko v odvet znělo: Láska, láska,
tou stojí vše, ta ve všem plá a zpívá!

Již umlkám - však v houští slavík zpívá
a hvězdy zlaté vonnou spějí nocí,
pod okny v stínu šepce mladá láska,
rty tichnou v polibku a v tluku srdce,
a úsměv šerem zazvoní-li časem,
zní jako hrdliček a drozdů hudba.

Tys, poezie, hudba, která zpívá,
a letí časem, vichřicí a nocí,
a řídí srdce, v nichž plá věčná láska!