Jak jsme vítali vojáky
Vždy, když jsme se vrátili dopoledne do skautského tábora a hoši z nákupu ve městě, bylo v táboře pravé pozdvižení. Vždyť nakupovači nenesli z města jen potřeby pro kuchyni. Oni nesli hochům v táboře též spoustu objednaných drobností: za korunu cukrátka ("takový ty zelený"), svíčku, nějaké to dobrodružné čtení, hřebíky i jiné věci, vesměs velmi důležité pro každého pořádného chlapce.------a hlavně oni každý den přinesli z města poštu, deset - patnáct dopisů, občas dokonce i balík s buchtami nebo angreštera
A tak bylo i dnes. Sotva se nakupovači vynořili z lesa, do hochů v táboře jako když střeh'. Ala s Torném a Božou nechali tesání dřevěného totemu a upalovali k nim, až Ala ztratil svá indiánská brka z vlasů. Ve stínu lesa se nováčci učili signalizovat Morseovku. Práskli praporkem a hurá k nakupovačům. Ze všech stran se k nim hrnul chlapecký nárůdek, i z kuchyně se chvilku hoši - kuchaři přišli podívat se svým dotazem: "Přišlo něco pro mě?"
Ale nakupovači, jako by neznali táborové způsoby. S nikým ani nemluvili, prvnímu chlapci odevzdali do ruky došlou poštu a už se hnali k vůdci. Dali mu nějaké lejstro a pak s ním tajemně rozmlouvali. Vůdce papír přečetl, usmál se a uložil jej ve stanu. A už odpoledne se s tím vytasil.
"Hoši," povídal při mimořádném nástupu. "Zítra prochází městem pluk pěších vojáků a dostali jsme pozvání od pana starosty, abychom se také dostavili k jejich uvítání. Co tomu říkáte?"
Radostný křik mu byl odpovědí.
"Ukážeme vojákům, jak umíme pochodovat," vykřikl vesele Jančo.
"A ty naše parádní celkové obraty při pochodu," dodal Mílek.
"A já si zamlouvám první žehličku na vyžehlení stejnokroje." vítězoslavně zvolal Pecha.
"Já druhý."-"Já třetí."
"Upozorňuji, že tu máme dvě žehličky," vykřikl do toho ruchu vůdce. - Přihlášek o žehličky bylo hned dvojnásobně.
"A uschne mně do zítřka stejnokroj, když si ho teď vyperu?" strachuje se Zlatohlávek.
"To víš že ano," uklidňuje ho Špígl. "Ale musíš to udělat tak jako já. Pověsit si stejnokroj na provázek, aby k němu mohl ze všech stran vzduch a slunce..."
Špígl je panečku zkušený "sekáč", ten už má několik roků skautování za sebou a ví co a jak.
Skautská košile a kalhoty jsou na rychlo prány, ač den prádla byl v sobotu. Pak se suší. Tříska je mistrem přišívání domovenek a vůdce mu svěřuje přišití domovenky na svůj stejnokroj. (Třískovo umění šít bylo objasněno, když před několika dny byl konán závod v přišívání záplaty. Měl ji nejrychleji a nejkrásněji přišitou.)
Na kuchyňském stole, vlastnoručně zhotoveném, ochotní hoši - dobrovolníci žehlí ostatním tmavohnědé šátky na krk a střechy skautských širáků. Vlastně pořádní hoši - skauti musí být vždy jako ze škatulky ....
Druhý den před odchodem z tábora řekl vůdce: "Když přehlídka, tak přehlídka. Půjdeme na ni s tornami. Torny musí být krásně vycpané, aby nebyly splasklé. Každý vezme též svou jídelní misku na tomu. Ať vojáci vidí, že máme výzbroj jako oni."
A opět ruch a šum. Torny mají všichni hoši stejné. Jídelní vojenské šálky jsou zabaleny do plátěných pouzder, aby při slunci neoslňovaly a neprozrazovaly, přesně podle vojenského předpisu. Rovněž pokrývky byly zabaleny do nepromokavých stejných pouzder. - Pak je ještě prohlídka.
"Nastoupit v řad." Za šest vteřin seběhlo se 27 hochů ze všech koutů tábora a rovná se podle velikosti do vyřízené řady. Vůdce opravuje: "Mášo, narovnej si trochu šátek." - "Mílo, klobouk více do čela." - "Zdeňku, máš přiskřípnutý narameník popruhu." - "Čelem vzad!"
KLAP - Obrat jako od jediného hocha. - Několik oprav na tornách. Většině hochů skautský stejnokroj opravdu sluší. Do posledního knoflíku jsou všichni stejní. Kraťounké kalhoty, vysoukané rukávy u košil ukazují do bronzova osmahlá těla. širáky jsou švihácky posazeny na hlavy.
Teď rychle do trojstupů, signál píšťalkou k pochodu ... a už se jde.
Tom - hlídka tábora - smutně mává za hochy. - Vpředu začali zpívat říznou písničku. Ráz - dva, ráz - dva, hoši jsou ve vyřízených trojstupech, …
