Vest pocket revue (Jan Werich)

(spoluautorství Jiří Voskovec)

Jde o první divadelní scénář (následně představení) dua Voskovec a Werich. Premiéra se konala 19. dubna 1927 na jevišti Osvobozeného divadla. Hra byla opakována 280x. Název má znamenat revue do kapsy od vesty, což naznačuje komorní podmínky scény. Důležitá je akčnost představení převzatá z filmů.

Hlavní postavy

Publius Ruka a Sempronius Houska

spisovatel Kvido Marie de la Camera von Obscura

fotograf Blažej Jossek

Kvidova sekretářka Josefka

Vedlejší postavy

burzovní makléř Gaston

místní krásky Margot, Anděl, Selma, Lepra a Olga

pařížský detektiv, pařížský strážník

severský stařík Olaf

lámové

Kvidovi sekretářové

Jossekův pomocník Šavel a další

Děj

Fotograf Jossek se snaží uspořádat kuriózní výstavu s obličeji rozzuřených osobností. Ve sbírce mu však schází portrét známého spisovatele a nadutého flegmatika Kvida Maria de la Camera von Obscura. Aby ho dokázal rozzuřit, povolá své dva švagry Ruku a Housku. Ti se snaží působit jako vzdělaní světáci, mají však ve svých znalostech značný zmatek a pletou páté přes deváté. Tito dva jsou také nazýváni jako kolegové a vzájemně se doplňují asi jako Werich s Voskovcem. Kvido mezitím odjíždí hledat námět své nové knihy, Jossek a kolegové ho následují. Odjíždí také Kvidova sekretářka Josefka, ve snaze jej před fotografem varovat. Tyto postavy tak postupně navštíví Prahu, Paříž, Spojené státy, kde jsou náhodně sdáni Jossek s Josefkou. Tím však cesta nekončí, neboť Kvido zamíří do Haparandy poblíž severního pólu, kde se domorodé dívce Selmě podaří jej naštvat, Jossek však v kritický moment zjišťuje, že mu fotoaparát poněkud navlhnul. Následně všichni zamíří do Tibetu, aby zde poznali krásy orientu. Jelikož muž bijící do gongu umírá, musí být scéna vyklizena. Všichni se ocitají opět doma, Jossek otevře svoji výstavu i bez Kvidovy podobizny a je rozhodnutý šťastně dožít s Josefkou, Ruka a Houska si berou jakousi Olgu, a vytvoří tak manželský trojúhelník pro Kvidovu novou knihu. Všichni se zpěvem loučí s obecenstvem, opona padá.

Hra se vysmívá široké škále lidí a věcí. Téměř všechny postavy jsou parodie samy na sebe, hra obsahuje spoustu narážek na všemožná literární či jiná díla. Zesměšňovány jsou též historické události a vůbec vše, co kdy bylo velké.

Jazyk

Jazyků je v knize použito více - čeština, francouzština, latina i angličtina. Největší procento knihy tvoří dialogy Ruky a Housky, je zde mnoho písní či básní v různých jazycích. Je vidět, že hra často vznikala pomocí čistých asociací, někdy kolegové komolí cizí slova, jindy se snaží zazářit s citátem, kterému dávají smysl čistě nahodilý. Pokoušejí se přidávat staročeskou koncovku 'ž' a jiné výmysly, což však působí spíše uboze a hloupě. Jsou schopní říci například: "Polapmež a přesvědčmež sebe."