KRÁL MĚL TŘI SYNY
Král měl tři syny, zavolal však pouze dva, neboť třetího syna, Honzu, nebral vážně.
(Je zajímavé, že Honzové velmi často nejsou bráni vážně, ačkoliv, jak se ukáže i v této pohádce, nakonec si úctu vynutí.) „Když jsem byl mlád,“ pravil král dvěma synům, když se byli před ním shromáždili, „zapomněl jsem v malé hospůdce v Daleké zemi klobouček. Měl jsem za kloboučkem sojčí pérko. Nemohl jsem se tehdy vrátit; musil jsem spěchat se podívat, co bylo za lesem, co bylo za horou, která byla za lesem, co za mořem, které bylo za horou, co za pouští, která byla za mořem. Dnes už vím, co leží za všemi moři, za horami a lesy. A je mi smutno z vědění.“ Vzdechl a utřel si vlažnou slzu.
„Kdybych měl klobouček, se sojčím pérkem, snad bych zapomněl a snad bych se stal znovu zvědavým. Je mismutno bez kloboučku.“ A utřel si druhou slzu, skoro studenou.
„Je mismutno bez pérka veselého. Jinými slovy, synové moji, vyměním korunu královskou za klobouček s pérkem sojčím. Kdo z vás mi přinese klobouček, ten bude nosit mou korunu, bude králem!“ Od této chvíle události se rychle vyvíjely. První syn, Rychlomil, si dal zkonstruovat čtyřiadvacetiválec s kompresorem značky Bugasseratti Monopost. Když vyjížděl do daleké země pro klobouček, šlápl na plyn poněkud víc, než měl,a zadní kola vyrvala dlažbu a rozstříkla ji po davech lidí.
Vyrazil, jako když ho vystřelí.
Druhý syn, Siloslav, si sám zkonstruoval buldozer na pásech kombinovaný s bagrem. Vyjížděl pomalu, ale jistě, za strašlivého rachotu.
Král mu mával z okna na rozloučenou. Z druhého okna Honza, i když mu bylo líto, že ho otec přehlíží a nepožádá ho, aby mu rovněž posloužil. Čas plynul, od Rychlomila a Siloslava ani zprávička. Honza chodil na nádraží a nosil pasažérům kufry, aby tatínek nevěděl. Někdy cídil boty, nebo učil hloupé spolužáky, až si ušetřil patnáct set korun.
To bylo zrovna v čase, kdy došly zprávy od obou jeho bratrů. A nebyly to zprávy nejlepší; pokud silnice byly z asfaltu nebo z betonu, Rychlomil na svém bugasserattim se jimi mihnul a byl pryč. Ale přišly i cesty špatné, plné rigolů a prohlubní, výmolů a bláta. Bugasseratti se roztřásl, zahřál, zavařil. Rychlomil nepolevil. Tak polevila kliková hřídel, ojnice. V noci na horách mrzlo a praskl blok.
Siloslav na svém Bull-Bagr Special jel pomalu, ale jistě. Rigoly mu nevadily. Balvany nepřekážely. Naopak, odstraňoval překážky hravě. Až dojel k močálům. Silnice náhle zahnula a vedla přes rašelinu. Siloslav si pozdě uvědomil, že jeho Bull-Bagr Speciál je příliš těžký. Rašelina se rozhoupala, silnice se překlopila a žbluňk. Bull-Bagr Speciál se propadl, Silomildoplaval ke břehu a šel pěšky domů.
Král zesmutněl.
Honza neřekl ani slovo, vyzvedl si patnáct set a koupil si mopeda. A že pojede tatínkovi pro klobouček.
Starý král ho nechtěl pustit, ale když kluk udělal zkoušku, dal se přesvědčit, přispěl mu na benzín a ať tedy jede. Honza jel. Jel po betonkách a asfaltkách, výborně.
Jel po cestách plných rigolů, výmolů i bláta, ale jel výborně. Vyhnul se všemu, jako na kole! A přišla silnice přes rašelinu. Zase jel Honza výborně. A když přišla řeka bez mostu, vzal Honza moped na ramena a přebrodil. Zkrátil si cestu, protože mohl jet po pěšinkách, stezičkách, přes louku, lesem. Zatímco auta osobní i nákladní, na benzín i nafťáky, které vztekle kouří a zahání černým oblakem nezdravého smradu bezpečnost ze silnic, zatímco tyhle všechny vehikly se ploužily silnicemi, každý jak uměl, Honza si nadjížděl po březích krásných říček, mělčas se zastavit na koupání, ryby si nachytal a pak našlápl a pataputy pataputy uháněl dál a dál tatínkovi pro klobouček mládí.
Tak dojel až do Daleké země a ptal se po hospůdce. Ukázali mu ji dalekohledem. Až nahoře pod ledovcem, u modrého mořského oka. Tam prý bude musit pěšky, tvrdili znalci. Aninápad! Vzduchem chlazený motůrek, kterému sem tam na tom nejpříkřejším svahu Honza pomohl tím, že trošičku přitlačil na pedál, jej dovez až k hospůdce U zapomenutého mládí.
Visel tam, zap…
