Stopy v písku (James Patterson)

Kapitola 30

Dante

Sedím na studené dřevěné lavici a snažím se zachovat klid. Říkám si, že s babičkou, Clarencem a hlavně Tomem Dunleavym tam venku se mi nic špatného nestane. Modlím se, aby to byla pravda. Ale ptám se sám sebe, jak dlouho tady budu muset zůstat?

Po dvaceti minutách pro mě přijde nový policista, aby mi sejmul otisky prstů, což je poměrně ohavná záležitost. Půl hodiny poté dorazí dva detektivové v civilu. Jeden je mladý, malý a skoro stejně nedočkavý, jako byl ten seržant vystrašený. Ten starší vypadá víc jako polda, je statný, má velký hranatý obličej a husté šedé vlasy. Jmenuje se J. T. Knight.

„Dante,“ řekne ten mladší, „můžeme si na chvíli promluvit?“

„Seržant říkal, že mám právo na právníka,“ prohlásím, aby to neznělo moc chytrácky.

„Jo, jestli seš posera, kterej má co skrývat,“ odsekne ten starší. „Je jasný, že ten, kdo chce právníka, je vinnej. Seš vinnej, Dante?“

Srdce mi divoce buší, ale uklidním se natolik, abych ze sebe vypravil: „Chci, aby tady se mnou byl Tom Dunleavy.“

„On je tvůj právník?“ zeptá se mladší detektiv.

„To nevím jistě.“

„Jestli ani nevíš jistě, jestli je tvůj právník, proč ho tady chceš?“

„Prostě chci.“

Ten mladší mě vede po nějakých schodech dolů a pak další úzkou chodbou do místnosti velké jako komora s holou žárovkou u stropu. Není tam nic než kovový stůl a čtyři židle a my tam sedíme, dokud se ten starší a větší nevrátí s Tomem.

Z Tomova omluvného pohledu poznám, že to neprobíhá podle očekávání. Jeho ani mého.