Kapitola 101
NORMĚ JOHNSONOVÉ už napravili vykloubenou paži a dostala pár set miligramů motrinu. Seděla proti mně ve výslechové místnosti a s lhostejným výrazem ve tváři si hrála s nějakou vizitkou.
Kdyby tam byl Conklin, mluvil by s ní, jako když másla ukrajuje. Já bych ji nejraději vlepila takovou, až by jí z obličeje zmizel ten posměšný výraz.
Mazlinka pleskla navštívenkou o stůl a přistrčila ji ke mně, takže jsem si mohla přečíst FENN A TARBOX, PRÁVNÍ ZÁSTUPCI.
George Fenn a Bill Tarbox byli prvotřídní obhájci ve věcech trestních, kteří pracovali pro horní dvě procenta společenské smetánky. Fenn byl vyrovnaný a pečlivý. Tarbox byl vrtošivý a okouzlující. Společně se jim už podařilo vysekat víc obviněných v na pohled zcela jasných případech, než bych si chtěla pamatovat.
„Platí to paní Friedmanová,“ řekla Mazlinka.
Pohrávala si se mnou, nutila mě přemýšlet, jestli odmítne vypovídat, nebo si prostě jen myslela, že je chytřejší než já?
„Zavolejte svým právníkům,“ vybídla jsem ji, odepnula z opasku služební telefon a položila ho na stůl. „Můžete ode mne. Ale protože je tohle všechno pro vás nové, vysvětlím vám, jak tenhle systém funguje.“
„No jo. A já uvěřím všemu, co mi řeknete.“
„Sklapněte, ženská pitomá. A poslouchejte. Jakmile požádáte o právníka, už s vámi nebudu moci udělat dohodu. My to na téhle straně stolu vidíme takhle: napadla jste policejního důstojníka smrtící zbraní. Jestli Conklin zemře, budete vyřízená.
Kromě toho jsme schopní usvědčit vás z pěti vražd. Měla jste přístup ke každé z obětí, které zabil tentýž vzácný, ilegálně dovezený had, kterých jsme našli spoustu ve vašem bytě.
Na takovou obžalobu by stačil i čerstvý absolvent práv.
Ale my to čerstvému absolventovi nesvěříme. Budete stát proti Leonardu Parisimu, našemu nejlepšímu prokurátorovi, protože jste vraždila vysoce postavené osoby a jelikož se jedná o případ s maximální prioritou.
Nemůžeme prohrát – a neprohrajeme.“
„Vy snad musíte mít křišťálovou kouli, seržantko.“
„Radši mi věřte, protože já v ní vidím ještě něco: zatímco se vaši právníci budou snažit o nemožné za peníze paní Friedmanové, vaši dávní spolužáci budou svědčit pro obžalobu.
To vás u soudu vyřídí, Normo. A pak o vás poví tisku všechno, jak špatně se jim z vás dělá, jak jste ubohá.
Poté co budete označena za bezbožnou, nelítostnou psychopatku, kterou skutečně jste, shledá vás porota vinnou z pěti vražd. Chápete? Budete zneuctěná – a pak zemřete.“
V očích ženy sedící proti mně jsem spatřila záblesk paniky. Že bych se jí dostala pod kůži? Že by Norma Johnsonová skutečně dostala strach?
„Když je to tak jistá věc, proč se se mnou vůbec bavíte?“
„Protože zástupce prokurátora je ochotný nabídnout dohodu.“
„Jo, tohle je moc pěkné. Jako bych tuhle fintu neviděla stokrát v Právu a pořádku.“
„Pořád tady zbývá nepatrná šance vyhnout se trestu smrti, Normo. Takže poslouchejte. Hlavní policejní lékařka se podívala na pitevní zprávu vašeho bývalého přítele a řekla, že v tom něco smrdí.“
„Mluvíte o McKenziem Oliverovi? Ten umřel na předávkování.“
„Jeho krevní testy měly hraniční hodnoty pro předávkování, ale bylo mu jen něco přes třicet a jinak byl zdravý. Proto patolog, který dělal jeho pitvu, po ničem dalším nepátral.
Ale teď je všechno jinak, Normo. Myslíme si, že jste ho zabila, protože vás nechal. Právě teď vytahují z hrobu jeho rakev. A tentokrát bude patolog hledat stopy po hadích zubech.“
Johnsonová sklopila zrak k navštívence od Ginny Friedmanové, podívala se na můj telefon a pak na mě.
„Jak zní ta dohoda?“
„Povězte mi o všech těch vraždách včetně toho, co jste udělala McKenziemu Oliverovi, a my vás ušetříme ponížení při procesu a smeteme ze stolu trest smrti. Tahle nabídka vyprší, jakmile vstanu ze židle.“
Následovala dlouhá pauza, celé dvě minuty.
Potom Norma Johnsonová řekla: „To mi nestačí.“
„To je všechno, co nabízíme.“
Posbírala jsem si papíry, zapnula bundu a odstrčila se od stolu.
Mazlinka pípla: „Jak by to zkrátilo můj trest, kdybych vám prozradi…
