Každý třetí den (James Patterson)

Kapitola 72

TOHO RÁNA VLÁDL V BARÁKU hrozný zmatek a zoufalství. Nic horšího jsem neviděla za celou dobu, co jsem byla u policie.

Byla zabita asistentka okresního prokurátora. Jako třetí oběť Augusta Spiese.

Kolem šesté ranní se Budova spravedlnosti hemžila dobrou stovkou federálů z FBI a Ministerstva spravedlnosti. Místnost vyhrazenou médiím v šestém patře do posledního místa zaplnili reportéři čekající na improvizovanou tiskovku. Na titulní straně Examineru stálo velkými tiskacími písmeny: KDO BUDE DALŠÍ?

Pročítala jsem si právě zprávu z místa činu, když na dveře k mému překvapení zaklepali Joe Santos a Phil Martelli. „Je nám moc líto, co se stalo Jill Bernhardtové,“ řekl Santos a vstoupil dovnitř.

Odhodila jsem zprávu a přikývla na znamení díků. „Je od vás hezké, že jste se zastavili.“

Martelli pokrčil rameny. „Po pravdě řečeno jsme přijeli kvůli něčemu jinému, Lindsay.“

„Rozhodli jsme se projít své záznamy v té Hardawayově záležitosti,“ spustil Santos, když se posadil. Vytáhl hnědou obálku. „Napadlo nás, že jestli byl tady a má v tomhle všem prsty, musel se objevit i někde jinde.“

Santos vyndal z obálky svazek černobílých fotografií. „Tohle je z jedné manifestace, na kterou jsme dohlíželi. Z dvacátého sedmého října. Před šesti měsíci.“

Bylo zjevné, že fotografa zajímal dav jako celek, ne někdo konkrétní. Jedna tvář byla zakroužkovaná. Pískové vlasy, úzká brada, malá bradka. Muž měl na sobě tmavou bundu, džíny a šálu, která mu visela až ke kolenům.

Krev mi začala rychleji proudit v žilách. Přistoupila jsem k nástěnce a porovnala snímek s fotografiemi, které pořídila FBI v Seattlu o pět let dříve.

Stephen Hardaway.

Ten parchant byl před šesti měsíci tady.

„Tady to teprve začíná být zajímavé,“ zamrkal na mě Phill Martelli.

Rozložil přede mnou další fotografie. Jiná manifestace. Opět Hardaway. Tentokrát stál vedle někoho, koho jsem poznala.

Vedle Rogera Lemouze.

Hardaway ho držel kolem ramen.