Druhá šance (James Patterson)

Kapitola 106

Claire se posadila a začala vysvětlovat. „Prováděla jsem rutinní histologii v substantia nigra –“

„Anglicky, Claire,“ přerušila jsem ji. „S’il vous plait? Por favor?“

Usmála se. „Odebrala jsem nějaké buňky ze středního mozku. Coombs byl zasažen devětkrát. Osmkrát zepředu a jednou zezadu. Ta jedna kulka mu roztříštila krční páteř. Jen proto jsem v těch místech vůbec pátrala. Pátrala jsem po příčině smrti.“

„A co jsi tedy objevila?“

Smutně na mě pohlédla. „Značný nedostatek neuronů. Živých nervových buněk.“

Napřímila jsem se na židli. Srdce jsem měla až v krku. „Co to znamená, Claire?“

„Znamená to, že Coombs měl Parkinsona, Lindsay. V pokročilém stadiu.“

Parkinsona… Má první myšlenka byla: Tak proto me nezasáhl. Měla jsem zatracené štěstí.

Pak mi při pohledu na Clařinu tvář došlo, že to není tak jednoduché.

„Lindsay, nikdo s Parkinsonem v tomhle stadiu by nikdy nemohl střílet jako náš vrah.“

Vrátila jsem se v duchu ke kostelu v La Salle Heights, Tashe Catchingsové, zasažené z tak nepravděpodobného úhlu… A pak k Artu Davidsonovi zasaženému do hlavy z protější střechy nejméně sto metrů daleko.

Potřásla jsem zdrceně hlavou. „Jsi si tím jistá?“ zeptala jsem se.

Pomalu přikývla. „Nejsem neurolog…“ Pak však pokračovala s naprostým přesvědčením: „Ano, jsem si jistá. Naprosto. S takhle rozvinutým Parkinsonem by nikdy nedosáhl odpovídající koordinace mozku a ruky, která je nutná pro tak přesnou střelbu.“

S nepříjemným tlakem v žaludku jsem si prošla všechno, co jsme věděli o našem vrahovi. Byli jsme si jistí, že Chiméra má tetování. Coombs ho však neměl. Pak mě stěží škrábl kulkou na schodech před Budovou spravedlnosti, přestože střílel z bezprostřední vzdálenosti. A teď ten Parkinson… Ať byl Chiméra kdokoliv, rozhodně to byl skvělý střelec. To se nedalo popřít.

Pohlédly jsme na sebe a já vyřkla nevyslovitelné: „Takže Coombs nebyl náš člověk.“

„Přesně tak,“ řekla Claire. „Kdo to tedy je, poručíku?“