Kapitola 103
HEIDI MEYEROVÁ SEDĚLA SAMA ve výslechové místnosti, vyčerpaná fyzickými i emocionálními následky nepředstavitelného traumatu, jímž prošla. Její svět se změnil. Ona se změnila. Jak mohla žít s Peterem Gordonem a nevědět, co je zač? Hlavou se jí honily obrázky, jak Peteovi vařila, hádala se s ním, snažila se, aby nevybuchl. Porodila mu děti, vyrovnávala jeho nedostatky a duševní zranění. Uplynulých deset let spala skoro každou noc po jeho boku.
A teď její manžel doslova i obrazně vyhodil jejich životy do povětří.
Poté co ji agent Benbow tři hodiny vyslýchal, nechal ji samotnou s čerstvým hrnkem čaje. Heidi přemýšlela o výslechu, o tom, jak vyprázdnila každou kapsu své paměti, aby mu pověděla všechno, co mohlo pomoci najít jejího manžela dřív, než znovu někoho zabije.
Řekla, že se Pete choval divně od té doby, co se vrátil z Iráku. Byl v jednom kuse vzteklý, děsil děti, přechovával v domě zbraně a uměl zacházet s výbušninami.
Heidi ukázala agentu Benbowovi modřiny na pažích a dovolila jedné agentce vyfotografovat černomodré skvrny na vnitřní straně stehen.
A když seděla v místnosti bez oken, konečně jí začalo být jasné, jak ji i děti Pete ve skutečnosti nenáviděl a že ty matky a jejich děti zabil proto, že v nich viděl ji, Stevena a Sherry.
Přemýšlela, kde by mohl Pete být a zda ji sleduje, jestli ji viděl vcházet do budovy FBI a počká si na ni, až vyjde ven. A co bude dělat teď, poté co všechno řekla FBI? Proč jí někdo neřekl, co má dělat?
Heidi vzhlédla, když se dveře otevřely a vešel agent s nějakou vysokou blondýnou. Představil ji jako seržantku Lindsay Boxerovou ze sanfranciské policie. Heidi se zalily oči slzami. Vstala, sevřela oběma rukama seržantce pravici a potřásla jí s ní.
„To vy jste našla Stevieho? Proboha. Ani vám nemohu dost poděkovat.“
„Moc rádo se stalo, Heidi. Smím vám tak říkat?“
„Jistě.“
Benbow odešel z místnosti a seržantka Boxerová si přitáhla židli. „Popište mi prosím, jaká je teď situace,“ řekla. „Nemám kompletní informace. Kde jsou teď Steven a Sherry?“
„S mojí kamarádkou Sarah Wellsovou. Pracujeme spolu ve střední škole Bookera T. Washingtona.“
„A kde je Sarah?“
„Jezdí po okolí a čeká, až mě bude moci vyzvednout. Domů jet nemůže. Její manžel… opustila ho. Nemáme kam jít. I kdyby náš dům nezničila bomba, musím uniknout před Petem co nejdál.“
„Jen si trochu promluvíme,“ řekla seržantka Boxerová. „Jistě. Povím vám, co budu vědět.“
„Mluvila jste s manželem od té události s vaším domem?“ zeptala se seržantka Boxerová.
„Poslal mi hlasovou zprávu. Povídal, že se jen tak projížděl a měl v plánu Stevieho zabít, když tu něco spatřil v jeho obličeji. Řekl: ‚On vypadá přesně jako já. Ale ty, Heidi, jako já vůbec nevypadáš‘.“
„To bylo dost hnusné. Co ještě řekl?“
„Abych vyřídila policii, že jestli nedostane těch pět milionů, najde mě i děti a zastřelí nás. Pak jsem kontaktovala agenta Benbowa. Dala jsem mu svůj mobil, ve kterém byl ještě Peteův vzkaz.“
Seržantka Boxerová přikývla a řekla: „Skvělé.“ Pak se zeptala: „Kde žijí vaši rodiče?“
„Moje matka byla samoživitelka a zemřela před pěti lety. Seržantko, co mám dělat?“
Dveře výslechové místnosti se otevřely a vrátil se agent Benbow. Byl nakrátko ostříhaný, měl vojenské držení těla, ale sympatický, skoro vřelý výraz. Posadil se do čela stolu.
„Heidi, slyšela jste o programu na ochranu svědků?“ zeptal se. „Chci vás a děti dát do toho programu. Dostanete dokumenty s novými jmény, nové identity a místo k životu.“
„Ale já nejsem dobrý svědek. Nic nevím.“
„Dáváme lidi do toho programu z méně závažného důvodu, než že je má na mušce Peter Gordon. Musíte dovolit, abychom vás ochránili, Heidi. Jestli ho najdeme, výborně nám jako svědek posloužíte. Choval se k vám násilně a můžete to popsat z první ruky.“
Heidi se rozběhl mozek na plné obrátky. Benbow jí říkal, že v zájmu jejího bezpečí musí její život jako Heidi Meyerové skončit. Aby ochránila své děti, musí zmizet a začít jako nový člověk. Bylo to skoro nemyslitelné.
Tohle jí …
