Kapitola 40
Cindy pohlédla oknem do Kirkham Street a uviděla podél bloku přijíždět elegantní černou limuzínu. Zastavila před skromným třípodlažním domem, kde bydlela s Richiem.
V tom domě nežily žádné celebrity ani boháči, takže si pomyslela, že se situace možná začíná zajímavě vyvíjet. Řidič vystoupil z auta a zamířil k přednímu schodišti.
Na chodbě zabzučel zvonek.
Špatné číslo, řekla si Cindy a došla k domovnímu telefonu.
„Haló?“
„Slečno Thomasová, je tu váš vůz.“
„Můj vůz?“
„Jste Cindy Thomasová?“
„Hned jsem dole,“ řekla.
Cindy na sebe hodila svůj nejlepší kabát z černého kašmíru se starožitnými knoflíky. Zamkla, seběhla po schodech a po vnějším schodišti na chodník. Richie stál vedle auta s velkou kyticí rudých růží v ruce.
Na sobě měl oblek.
Byl modrý – Richova jediná barva – a pod ním nažehlená bílá košile se stříbromodře proužkovanou kravatou. Cindy okamžik trvalo, než jí došlo, že je to skutečně Richard Conklin v obleku a s triumfálním výrazem ve tváři.
Neměla narozeniny. A on také ne. Kdo proboha je ten někdo, s kým ji chtěl seznámit?
„Bože, ty jsi úžasná,“ řekl Rich, když Cindy přišla tak blízko, aby spatřila šrám po holení na jeho čelisti.
„Ukradl jsi mi repliku,“ poznamenala.
Vrhla se mu do náručí a několikrát se políbili, než se Rich vymanil, zasmál se a řekl: „Můžu tě uvést do našeho soukromého pokoje?“
„Kam jedeme?“ zeptala se, jakmile se usadila vzadu v autě a přehodila mu nohy přes klín. „Kdo je ten tajemný člověk? Hned mi to pověz.“
„Nepovím.“
Cindy ho zlehka plácla přes paži, když auto jelo od Golden Gate Parku do Oak Street podél dělicího pásu ve vnitřním pruhu tříproudé ulice a pak z Van Ness Avenue okolo radnice do California Avenue. „Baví mě mít před tebou jednou za čas nějaké tajemství,“ poznamenal Rich.
Cindy se zasmála a řekla: „Dostal jste mě, inspektore. Nemám nejmenší tušení.“ A pořád ještě nic netušila, když auto odbočilo před katedrálu Boží milosti a zastavilo.
Katedrála Boží milosti je ohromná gotická stavba s dlouhou historií sahající ještě před zemětřesení a požár v roce 1906. Stála tak blízko domu, ve kterém s Richiem bydleli, že kolem ní už mnohokrát prošli, a pokaždé je uchvátil ten úžasný pohled na veliké oblouky, věže a Rajskou bránu od Ghibertiho, Starým zákonem inspirované repliky pozlacených originálů z Florencie. Kdo tuhle stavbu spatří, musí pomyslet na Boha.
Cindy vlastně ani netušila, jestli to poslední platí i pro ni, ale katedrála byla významná dokonce i pro nevěřící. Nebyla pouze náboženským centrem, ale ztělesňovala historii celých generací, jejichž členové ji navštěvovali od narození až do smrti.
Cindy se nezmohla na slovo a chvěla se, když s Richem kráčeli po schodišti, otevřenými dveřmi a přes kruhový labyrint vytesaný do vápence na podlaze, který měl deset metrů v průměru.
Když vstoupili do chrámové lodi, zalétl Cindyin pohled nahoru k vitrážovým oknům a poté k nástěnným malbám, jež se táhly ze zadní části chrámu k oltáři.
Cindy byla oslněná.
Nevěděla, co to bude, ale mělo se stát něco důležitého.
