Kapitola 70
Yuki přejela prstem po části textu na Nickyho notebooku. Byl to její výslech Candace Martinové provedený před rokem. Pak vstala a došla ke svědkyni.
„Doktorko Martinová, milovala jste svého manžela?“
„Ano.“
„Ale měla jste nemanželský poměr, který začal dříve než rok před jeho smrtí.“
„Ano.“
„Co cítíte k Felixi Ashtonovi, svému milenci?“
„Námitka. Irelevantní,“ ozval se Hoffman ze své židle.
„Zamítá se. Doktorko Martinová, odpovězte prosím na otázku,“ řekl soudce.
„Cítím k němu velkou náklonnost.“
Yuki řekla: „Pan Ashton vypověděl, že vás miluje. Vy jeho city neopětujete?“
„Nevím, jak své city k Felixovi přesně pojmenovat.“
„Pověděl vám manžel, jaké pocity v něm vyvolal váš nemanželský poměr?“
„Nijak konkrétně.“
„Byl z něj nešťastný? Nebo se zlobil?“
„Myslím, že mu bylo celkem jedno, že mám milence,“ odpověděla Candace Martinová. „Kdyby žárlil, udělal by ze sebe pokrytce.“
„Ale váš milenec dosvědčil, že vás manžel pronásledoval. Je to pravda?“
„Ano. Ale nemyslím si, že Dennisovi vadilo, že se scházím s Felixem. Jenom se mě snažil přimět, abych souhlasila s rozvodem.“
„A vy jste se rozvést nechtěla?“
„Nehodlala jsem přijmout jeho podmínky.“
„Takže jste schvalovala teorii, že je pro děti lepší, když manželé zůstanou spolu, přestože oba mají milenecký poměr?“
„Vaše ctihodnosti,“ řekl Hoffman ze svého místa, „žalobkyně týrá svědkyni.“
„Přijímá se. Jděte k věci, pokud máte na mysli něco konkrétního, slečno Castellanová.“
„Ano, Vaše ctihodnosti.“ Yuki došla doprostřed prostranství před soudcem a obrátila se zpět ke svědkyni v takové vzdálenosti, aby Candace Martinovou přinutila mluvit hlasitě. Pak řekla: „Ellen Laffertyová dosvědčila, že měla poměr s vaším manželem. Věděla jste, že mezi nimi něco je?“
„Ne dokud to neřekla zde.“
„Žárlila jste, když váš manžel věnoval pozornost jiným ženám?“
„Ne. Byla jsem na to zvyklá.“
„Takže navzdory faktu, že jste ho milovala, vás jeho nevěra páchaná pod vaší společnou střechou nechávala chladnou? To je pozoruhodné,“ poznamenala Yuki.
„Neobtěžujte se s námitkou, pane Hoffmane,“ řekl LaVan.
„Slečno Castellanová, vaše názory sem nepatří. Už to nedělejte. Položte otázku a pokračujte.“
„Omlouvám se, Vaše ctihodnosti. Doktorko Martinová, dovolte, abych se ujistila, že správně rozumím vaší výpovědi.
Měla jste milostný poměr. Přiznáváte, že vám byl manžel opakovaně nevěrný. A přesto tvrdíte, že jste ho milovala. Byla jste vyfotografována se známým nájemným vrahem. Našla jste zbraň svého muže…“
Yuki udělala z palce a ukazováčku pistoli, došla blíž ke svědkyni, ze vzdálenosti půldruhého metru na Candace Martinovou namířila a řekla: „… a když se vám naskytla příležitost ho zabít, vystřelila jste.“
Yuki jakoby stiskla spoušť a trhla rukou jako při zpětném rázu pistole – a ignorovala Hoffmana, který volal své námitky, i bušení soudcova kladívka, zvuk stejně účinný, jako by ty imaginární kulky, které na Martinovou vypálila, byly skutečné.
Promluvila přes ten rozruch a řekla: „A pak, doktorko Martinová, když byl váš manžel konečně mrtvý, jste vypálila několik ran do vzduchu, abyste mohla vysvětlit spálený střelný prach na svých rukou. Je to tak?“
„Vaše ctihodnosti,“ vykřikl Hoffman, „slečna Castellanová právě přednesla svou závěrečnou řeč. Kromě neupřímného ‚Je to tak?‘ nebyla v celé té hromadě žvástů jediná skutečná otázka. Žádám, aby byl celý tento křížový výslech vyškrtnut –“
„Proboha,“ vyhrkla Candace Martinová, chytila se zábradlí před svědeckou lavicí a na krku jí naskočily žíly, když překřičela Yukin právnický hlas.
„Kdybych chtěla Dennise zabít, proč bych to dělala ve vlastním domě, kde by to mohly vidět děti? Tahle fraška je důsledkem špatné policejní práce a šílené, vzteklé obžaloby. Podívejte se na sebe, slečno Castellanová! Měla jsem na Dennise vztek, ale nezabila jsem ho. Stejně jako nikdy nezabiju vás!“
