Kapitola 66
Tohle dělali už mnohokrát, a nejen v New Yorku. „Oslavovali“ vítězství v Hongkongu, Saigonu, Frankfurtu, Los Angeles, dokonce i v Londýně. Všechno to začalo v jižním Vietnamu, když jim bylo sotva dvacet a všude kolem nich zuřila válka a šílenství. Starkey tomu říkal „touha po krvi“.
Čtyři vietnamské dívky byly vyděšené a to právě Starkeyho vzrušovalo. Byl naprosto fascinovaný hrůzou v jejich očích. Starkey věřil tomu, že takhle je to se všemi muži, ale jen pár si to dokáže přiznat.
„Bon tao muón lién hoan!“ zařval.
A teď rozjedeme mejdan!
„Chi lién hoan, the thói.“
Tohle je oslava.
Starkey se dívek zeptal na jména: Kym, Lan, Susie a Hoa. Všechny byly hezké, ale Kym byla opravdu krásná. Měla štíhlé tělo, malá prsa, jemné rysy – podědila to nejlepší od svých pravděpodobně čínských, francouzských a indických předků.
V malé kuchyňce Harris našel láhve skotské a šampaňského. Nechal je kolovat a nutil dívky, aby pily také.
Alkohol je trochu uklidnil, ale Kym se stále ptala po majitelce. Občas někdo zazvonil dole u dveří. Kymina angličtina byla nejlepší, takže dostala za úkol říkat, že dívky jsou na ten večer zamluvené – na soukromý večírek. „Přijďte jindy, prosím. Díky.“
Griffin si vzal dvě dívky nahoru na pokoj. Starkey a Harris na sebe pohlédli a obrátili oči v sloup. Od okamžiku, co odešel, měl Starkey uši nastražené. Aspoň že jim tam Griffin nechal dvě nejhezčí dívky, Kym a Lan.
Starkey požádal Kym o tanec. Její oči tvořily třpytivé temné škvíry. Kromě lodiček na vysokém podpatku byla nahá. Z rádia hrála stará píseň Yardbirds. Když tančili, vzpomněl si Starkey, že se vietnamské ženy před americkými muži za svou výšku styděly.
Harris mluvil anglicky s Lan. Podal jí láhev šampaňského. „Pij,“ vybídl ji. „Ne, vypij to tudy, zlato.“
Dívka porozuměla, ať už slovům nebo oplzlému gestu. Pokrčila rameny, sedla si na pohovku a zasunula do sebe láhev se šampaňským. Obrátila ji dnem vzhůru a komicky si otřela rty. „Měla jsem žízeň!“ řekla anglicky.
Vtip vyvolal hurónský smích. Uvolnil napětí.
„Ban cúng phái uóng núa,“ řekla dívka.
Ty se taky napij.
Harris se zasmál a podal láhev Kym. Zvedla jednu nohu a strčila si ji dovnitř, aniž by se posadila. Nechala si ji tam, zatímco tančila se Starkeym, a rozlévala šampaňské po koberci. Všichni se hlasitě smáli.
„Ty bublinky štípaj,“ řekla Kym, když se posadila na gauč. „Až budeš ve mně, bude tě to svědit. Nechceš tam podrbat?“ zeptala se Starkeyho.
Vystřelovací nůž se objevil jako blesk z čistého nebe. Kym jím máchla po Starkeym, aniž by ho zasáhla. „Běžte pryč! Hned! Nebo to do tebe zapíchnu!“
To už Starkey držel v ruce zbraň. Byl ledově klidný. Natáhl se k rádiu a vypnul hlasitou hudbu. Ticho. A hrůza. Nepopsatelné napětí v místnosti. Všude kromě Starkeyho strnulé obličeje.
„Dúng, dúng!“ křičela Kym. „Hay dép súng óng sang mót ben di bó.“
Ne, ne! Dej tu zbraň pryč.
Starkey udělal krok směrem ke Kym. Nebál se jejího nože, skoro jako kdyby věděl, že takhle nezemře. Vykroutil jí zbraň z ruky a přitiskl jí ústí revolveru ke spánku. Po dívčiných jemných tvářích stékaly slzy. Starkey jí je otřel. Usmála se na něj. „Hay yéu tói di, anh ban,“ zašeptala.
Miluj se se mnou, vojáku.
Starkeyho tělo bylo stále v té místnosti, ale v mysli byl ve Vietnamu. Kym se třásla a to miloval – cítil, že ji naprosto ovládá, a zlo, kterého byl schopen, mu proudilo tělem jako elektřina.
Ohlédl se na Harrise, který už také držel v ruce pistoli, a jeho přítel věděl. Prostě věděl.
Vypálili současně.
Dívky kulky odhodily na zeď. Pak jejich těla sklouzla k zemi. Kym se celá třásla, život z ní prchal. „Proč?“ zašeptala.
Starkey jen pokrčil rameny.
Shora zazněly další dva temné údery těl o zem. Susie a Hoa. Warren Griffin už na ně čekal. Také věděl.
Bylo to jako v údolí An-Lao ve Vietnamu.
Kde to šílenství začalo.
