Černý tygr (James Patterson)

Kapitola 126

v taxíku se to všechno seběhlo tak rychle, že mě to zastihlo zcela nepřipraveného, ale spatřil jsem příležitost a musel se jí chopit.

Nemyslel jsem si, že je ten taxikář zkušený vrah. Zaváhal, místo aby stiskl spoušť a zastřelil mě.

Tak jsem se vrhl kupředu a chytil jeho pistoli i ruku zároveň.

Pak jsem mu praštil zápěstím o kovovou přepážku v taxíku. A ještě jednou, jak nejsilněji jsem uměl.

Muž hlasitě vyjekl a pustil pistoli. Zvedl jsem ji a rozmáchl se s ní po něm.

Náhle se sklonil a vyskočil z předních dveří.

Vyběhl jsem ven, ale on už sbíhal z travnatého svahu. Potom zmizel v lesíku vedle dálnice.

Mohl jsem po něm vystřelit z jeho pistole, ale neudělal jsem to. Nazval mě zrádcem, přesně jako ta letuška.

Věřil tomu, nebo mu to někdo nařídil?

Vybavil jsem si mužovu tvář – hubenou, s bradkou, okolo pětadvaceti. Voják? Placený zabiják? Jeho angličtina měla nádech nigerijského dialektu. Kdo ho tedy na mě poslal? Tygr? Někdo jiný? Kdo?

V té chvíli jsem neměl čas spekulovat o spikleneckých teoriích.

Klíčky zůstaly v zapalování a já se bez velkého váhání rozhodl dojet s taxíkem domů a zavolat policii, až se tam dostanu.Ale co jim povím –jak velkou část té podivné a zneklidňující historie?

A kolik povím Naně? Nebude moc nadšená, až mě uvidí takhle – za volantem taxíku, který jsem vzal řidiči, jenž se mě pokusil zabít.