7
Cade pomalu a prkenně scházel po schodech Eastonvillské státní nemocnice až na chodník, kde se o zaprášený chevrolet opíral Ron Mitchell.
Krom otoku pod levým okem, kusu náplasti na bradě a toho, že byl notně bledý, nenesl Cade žádné viditelné známky brutální nakládačky, kterou poté, co uprchl z hotelu Central Motor, schytal od tří zástupců šerifa.
Celé tělo ho bolelo a jen stěží se držel vzpřímeně, v neustálém pohybu ho však udržoval vrcholný pocit vítězství, který se snažil utajit.
„Ahoj, Cade,“ pozdravil ho Mitchell. „Nastup si. Dám krk, že bys nerad zmeškal letadlo. Vsadím se, že už ti tohle kapku starobylé městečko leze krkem, co?“
„Kapku dost,“ odpověděl Cade a sedl si vedle řidiče.
V tuto chvíli, táhlo mu hlavou, když si opatrně natahoval nohy, už je kazeta s filmem na cestě k Mathisonovi. Za den nebo za dva dostane fotografie FBI a potom tyhle grázly, co zabili Sonnyho Smalla a jeho přítelkyni, smích přejde.
Mitchell si sedl za volant a auto s řevem vyrazilo k dálnici.
„Foťák máš na zadním sedadle, Cade,“ poznamenal. „Myslel jsem, že bych jej měl vzít s sebou.“ Přejel si modřiny a uchechtl se. „Koledoval jsem si, jasně. Jenomže tys dostal nakládačku a já taky, takže jsme vyrovnáni. Jenom už v budoucnosti nestrkej do záležitostí našeho milého městečka frňák.“
„Vynasnažím se,“ zahučel Cade.
Otočil se a podíval se na svůj otrhaný cestovní vak. Pak ho přepadla zlá předtucha. Neprohlédl si tenhle dementní sadista foťák a nepřišel na to, že film chybí? Třeba ho vůbec nenapadlo myslet na film. Byl na to dost pitomý, ale Cade se přesto lehce zpotil. Možná že tahle cesta byla jen léčka a že ho Mitchell vůbec nevěze na letiště. Možná ho někam uklidí a bude chtít, aby mu vydal film – bude si jej vyžadovat metodami, v kterých se tihle grázlové tak dokonale vyznají.
„Něco tě žere, Cade?“ zeptal se Mitchell a mrkl na Cadea.
„Není mi akorát. Komu by taky bylo, kdyby ho zkopali do břicha.“
Mitchell se uchechtl.
„Myslel jsem, že ti něco straší v palici.“
Mířili však stále k letišti. Cade viděl, jak nějaké letadlo přistává, a za pár minut zpozoroval v dálce i letištní budovy.
„Ani ses nezeptal, jak dopadl ten pochod, co tě tolik zajímal,“ nadhodil Mitchell. „Pěkně jsme ho rozprášili. Než byl konec, byla to legrace. Všichni ti negři určitě posedávají ve svých kůčách a dávají si obklad na hlavu.“ Zasmál se. „Já na tvém místě bych to moc nerozmazával, až se vrátíš domů, kde černochům tolik fandíte.“
Cade mlčel. Po třech minutách zastavili u odletové haly. Cade si přehodil těžký pytel přes rameno a trochu se přikrčil, když vystupoval z auta.
„Měj se, Cade,“ loučil se Mitchell. „Je mi líto, že sis návštěvu lip neužil.“
Cade vešel do haly. Předložil letenku. Když mu dívka za pultem dávala razítko, lehce se na něj usmála.
„Šťastnou cestu.“
Cade nevěnoval přání pozornost. Za pár minut bude mít za sebou policejní kontrolu a pak už může být klidný.
„Zdravím, Cade.“
Ztuhl a pomalu se otočil. S mírným úsměvem v masitém obličeji se k němu v dokonalém khaki oblečení a s hvězdou, která se pod neonovým světlem nádherně blýskala, kolébal zástupce šerifa Joe Schneider.
Cade čekal, uvědomoval si, jak ho naplňuje strach, avšak říkal si: Dobrá, ty hajzle, jen si něco zkus, a tentokrát budu mít poslední slovo já. Dostal jsem tuhle smradlavou díru přesně tam, kam jsem chtěl. Pět tvých rodáků vezme někdo hezky pod krkem a bude to moje zásluha.
„Loučíte se?“ zeptal se Schneider a zůstal u Cadea stát.
„Přesně to mám v úmyslu, zástupce.“
„Výborně. Nikdy není moc brzy, ale teď už nám snad nemáte nic za zlé.“
Cade mlčel.
„Počítám, že trochu se vám pobyt u nás musel zajídat. Moji hoši jsou někdy moc horliví. Znáte to, Cade. My prostě milovníky černochů v tomhle městě nemáme rádi.“ Cade stále mlčel.
„Přinesl jsem vám malou upomínku,“ navázal Schneider a roztáhl ústa hezky do široka. „Nerad bych, abyste nás opustil a neodnesl si nějaký suvenýr.“
Cade se narovnal. Teď to přijde, pomyslel si. Ten křivák mi teď vyrazí zuby. Jenomž…
