II
Následující hodinu jsem kouřil jednu cigaretu za druhou a rozebíral jsem danou situaci ze všech stran.
Do horšího maléru jsem se nemohl dostat, ani kdybych průšvihy cílevědomě vyhledával. Nejenže jsem měl vyhlídku na to, že mě zatknou pro vraždu a důkazů proti mně bude tolik, že budu najisto odsouzen, ale ještě navíc jsem měl na krku dva bezostyšné vyděrače.
Pod tíhou té skutečnosti jsem udělal nenadálý objev. Uvědomil jsem si, že mi už starou bačkoru záleží na tom, jestli povedu zahraniční rubriku Western Telegramu nebo ne, a že je mi putna, co řekne Chalmers, až zjistí, že ten, s nímž se jeho dcera zamýšlela povyrážet v Sorrentu, jsem já.
Když jsem uvažoval nad svým jednáním v téhle věci od samého začátku, uvědomoval jsem si, jak nebetyčná pitomost ode mne byla nezavolat policii, ihned poté, co jsem našel Heleninu mrtvolu. Kdybych to byl udělal, nebyl by Carlo stihl posunout Heleně hodinky, ani posbírat ostatní důkazy proti mně. Kdybych se byl vrátil do vily zavolat policii, byl bych tam našel svůj vzkaz pro Helenu, dřív než padl do ruky Carlovi.
Řekl jsem si, že mi nezbývá než vylízat, co jsem si sám nadrobil. Když jsem byl dost praštěný na to, abych si tohle všechno spí skal, musím být dost mazaný na to, abych se těm dvěma mizerům dostal na kůži jejich vlastními zbraněmi.
Moc času jsem na to neměl. Ve čtvrtek budu muset vysolit své úspory do posledního halíře Sartimu, ledaže bych přišel na to, jak se ho zbavit. V pátek budu muset vyrazit s nákladem heroinu do Nizzy, ledaže bych přišel na to, jak hodit Heleninu vraždu na krk Carlovi.
Přemýšlel jsem o Carlovi. Důkazy, které jsem proti němu měl, nestály za řeč. Měl jsem dva doutníkové nedopalky, jeden z vrcholku útesu a druhý z jeho pokoje. To k tomu, aby ho odsoudili pro vraždu, nestačí. Co tedy ještě?
Telefonní číslo na stěně dokazovalo, že se Helena znala s Myrou Settiovou, a z toho se dalo vyvodit, že znala i Carla, ovšem to byl pro porotu dost slabý argument. Frenzi by odpřisáhl, že viděl Helenu s Carlem, jenže to vzhledem k tomu, že se za svého pobytu v Římě scházela ještě s hezkou řádkou dalších mužů, také mnoho neznamenalo.
Vytáhl jsem z náprsní tašky letenku, kterou jsem našel v Carlově psacím stole.
Mohla by mi být k něčemu dobrá? Carlo byl v New Yorku tři dny.předtím, než Helena odjela do Říma. Maxwell nadhodil, že Helena odjela do Říma, protože byla zapletena do Menottiho vraždy.
Strnul jsem náhlým nápadem. Podle Maxwella a Matthewse – a ti by to mohli vědět – bylo prakticky jisté, že Menotti byl zastřelen na příkaz Settiho. Co když Carlo letěl do New Yorku s tímhle posláním? Což jestli patřil k Settiho pistolníkům? Menotti byl zabit v noci na třicátého června. Podle letenky přiletěl Carlo do New Yorku šestadvacátého a zpátky se vracel třicátého. Doba souhlasila. Navíc Helena odjela také třicátého a během pár dní se už s Carlem chovali jako staří známí. Nešlo mi předtím na rozum, jak se s ním stačila tak rychle skamarádit – ledaže by ho znala už z New Yorku.
Dejme tomu, že Helena Carla vydírala. Bylo snad tohle to, co na něj věděla?
Maxwell i Matthews se zmínili o záhadné ženě, která prý Menottiho prodala.
Maxwell tvrdil, že to podle všeho byla Helena. Zase to do sebe zapadalo. Dejme tomu, že Carlo věděl, že Helena je narkomanka, a po svém příjezdu do New Yorku ji vyhledal. Dejme tomu, že ji za vydání Menottiho nabídl peníze nebo zásobu drog zdarma. Dejme tomu, že ho pustila do bytu. Dodatečně ji pak mohlo napadnout, jak snadné by bylo trochu ho přimáčknout a vyrazit z něho víc peněz nebo drog. Čím lepším by ho mohla vydírat než hrozbou elektrického křesla?
Vstal jsem a začal jsem přecházet po místnosti. Cítil jsem, že konečně mé úvahy někam vedou. Zopakoval jsem si v duchu svůj rozhovor s Carlem. Připustil, že byl v Sorrentu v době, kdy Helena zemřela. Co tam dělal? Nechtělo se mi věřit, že by tam byl přijel Helenu zabít. Kdyby ji byl chtěl zabít, mohl to udělat v Římě a nepotřeboval se kvůli tomu vláčet až do Sorrenta.
Rázoval jsem pok…
