Čekání na tmu, čekání na světlo (Ivan Klíma)

Kdykoliv v poslední době navštívil matku a zapnul jí televizor, řekla po chvíli: To už jsem viděla. Nezáleželo na tom, jestli vysílali premiéru filmu, zprávy či sporotovní přenos. Už to viděla. V podstatě se její pošetilost blížila moudrosti.

str. 26

— 1 —

V té vypůjčené chatě chtěli strávit celý týden. Pět dní tak byli spolu, ve dne i v noci spolu. Nebyl zvyklý na nic podobného, pátého dne se ho zmocnila únava anebo dokonce úzkost, připadal si jako lapený, uzamčený v kleci, znovu ve vězeňské cele, i když zútulněné její něhou. Šestého dne už nepřemohl potřebu změny, jiného hlasu a jiné společnosti. Vstal za úsvitu, kdy ona ještě spala, díval se chvíli na její tvář, a ta mu najednou připadala cize nepřátelská. Zplihlé vlasy se lepily na čelo, milostné rty jí ve spánku okoraly, na štíhlém hrdle stopy jeho úst. Vykradl se po špičkách z místnosti, prchal a nenechal jí po sobě ani zašeptání, jen uválenou postel a nedopitou láhev vína.

Utíkal zarosenou loukou a cítil se najednou svobodný.

Znamená to mít právo vymezovat si prostor pro vlastní činy.

Kdo dává takové právo?

S ním jsme se narodili. To si říkal, když prvně prchal k hranici, jenže se mu ji nepodařilo překročit. To právo mu upřeli. To právo si nechal vzít.

str. 64

— 2 —

...

Sledoval s úžasem anbo ještě spíše s nedůvěrou tu podivnou proměnu, která ty donedávna bité a polévané proudy vod z kropicích vozů teď stavěla k mikrofonům, z nichž oslovovali shromážděné zástupy, a která těm donedávna mlčícím a přikrčeným dovolovala jásat, zatínat pěsti anebo zdvihat dva prsty a zvonit klíči na znamení očekávaného vítězství.

Co to je vítězství?

Klamná naděje v trvání snu. Šílený tanec těch, kdo teprve zemřou, na hrobech těch, kdo právě zemřeli. Je to stav, kdy v radostném ryku zaniká pláč a nářek obětí.

...

(str. 122)

— 3 —

...

Co to je historická příležitost?

Jen okamžik, kdy se lidé domnívají, že se jim podařilo přetrhnout plynulost dějin a tím si otevřít nové prostory. Zda se prostory opravdu otevřely, anebo naopak uzavřely, obvykle neposoudí oni sami, udělá to až historie.

...

(str. 130)

— 4 —