VI. ČASOVÁ ODYSEA
49. PACIFIK
Plošina v moři zhruba dvě stě kilometrů západně od Perthu nevypadala dvakrát vábně. Když se Bisesa podívala z vrtulníku dolů, připomínala jí ropnou těžební věž, a navíc poměrně malou.
Zdálo se až neuvěřitelné, že pokud dnes všechno klapne, stane se toto místo prvním opravdovým kosmoportem na Zemi.
Helikoptéra maličko kodrcavě přistála a Bisesa s Myrou se vysoukaly ven. Jakmile Bisesu plnou silou udeřilo pacifické slunce, trhla sebou i přesto, že měla na hlavě uvázaný široký klobouk. Ani pět let po sluneční bouři se ozónová vrstva ještě zcela nevzpamatovala, přestože oblohu dnem i nocí hlídaly flotily letadel, které za sebou vláčely elektricky nabité sítě a chrlily chemikálie.
Myře to však bylo očividně jedno. Bylo jí už osmnáct a stejně jako matka byla silně natřená krémem proti slunci, ale z nějakého důvodu to na ní vypadalo elegantně. Toho dne na sobě, pro ni netypicky, měla sukni, dlouhý rozevlátý model, který jí však při výstupu z vrtulníku nijak nepřekážel.
Po ocelovém povrchu plošiny se ke shluku budov a neidentifikovatelných strojů táhl červený koberec. Šly touto cestou bok po boku, matka s dcerou. Koberec lemovali zástupci tisku s kamerami na ramenou.
Na konci koberce se je chystala přivítat pomenší baculatá žena, ministerská předsedkyně Austrálie a první zástupkyně původního obyvatelstva, která tento úřad zastávala. Poradce pošeptal premiérce něco do ucha; zřejmě ji informoval, co jsou tito nezvykle vyhlížející lidé zač; a její přijetí bylo vřelé.
Bisesa nevěděla co má říkat, ale Myra sebevědomě švitořila a okouzlovala všechny kolem sebe. Myra si usmyslela, že se stane astronautkou - a bylo velmi pravděpodobné, že se jí to podaří; astronautika patřila k oborům, které se na světě rozvíjely nejprudčeji. "Proto mě myšlenka kosmického výtahu fascinuje," prohlásila. "Doufám, že se v něm také brzy jednoho dne svezu!"
Bisesy si nikdo moc nevšímal. Přijela sem dnes jako host Siobhan Tookové, rozené McGorranové, jenže nikdo nevěděl co je zač, ani jaký mají se Siobhan vztah. To jí ale nikterak nevadilo. Myru si ovšem kamery zamilovaly a Myra toho s lehkou ironií jaksepatří využívala. Těžko by kdo v Myře poznal onu ucouranou třináctiletou dívenku, poznamenanou děsivou nocí po sluneční bouři. Proměnila se totiž v nesmírně inteligentní a sebevědomou mladou ženu - nemluvě už o tom, že vyrostla do ztepilé krásy, jaké se Bisesa nikdy netěšila.
Bisesa byla na Myru hrdá, ale sama si připadala, že už se nenávratně přehoupla na méně příjemnou stranu jakési nehmatatelné věkové bariéry. Po několika otřesech, které utrpěla - zážitků z Miru, samotné sluneční bouře i roků pozvolného a bolestného zotavování, které následovaly -, se ze všech sil snažila vybudovat si nový život a vytvořit stabilní základnu Myřině budoucnosti. Stále ji však trápil pocit, že má v mozku zmatek, a že se to už nejspíš nikdy nezmění.
Mladým lidem na celém světě však bouře svým způsobem prospěla. Úkoly, před nimiž se lidstvo ocitlo, jako by nastupující generaci dodaly energii. A to nebylo tak úplně špatné zjištění.
Ve vrtulnících přilétali další hosté a ministerskou předsedkyni tudíž čekaly další povinnosti.
Asistenti odvedli Bisesu s Myrou k velkému stanu plnému stolů s nápoji a květinovou výzdobou, jež na tomto ostrůvku techniky působila poněkud nepatřičně.
Uvnitř se už shromáždil značný dav lidí, mezi nimi i významné osobnosti z celého světa, například bývalá prezidentka USA Alvarezová, následník britského trůnu - a jak Bisesa usoudila, zřejmě i řada oněch nenasytných zbabělců, kteří sluneční bouři potají přečkali v závětří bodu L2, zatímco všechny ostatní spalovala výheň.
Dospělým se pod nohama proplétaly děti, přičemž mnoha z nich nebylo ještě ani pět let; po poklesu porodnosti před bouří se od té doby s těhotenstvími doslova roztrhl pytel. A jako obvykle se tihle človíčkové zajímali pouze jeden o druhého. Bisesu okouzlovalo, že se pod úrovní očí dospělých odehrává naprosto samostatná společenská událost.
"Bise…
