14. kapitola
Dávný zločin
„Proč? Proč?“
Twissell bezmocně hleděl střídavě na Harlana a na časovací zařízení. V očích se mu zrcadlil stejný zmatek a zoufalství, jaký mu prosákl do hlasu.
Harlan zvedl hlavu. Pronesl jediné slovo:
„Noys!“
„To je ta žena, kterou jste přivedl do Věčnosti?“ zeptal se Hlavní analytik.
Harlan se mlčky hořce pousmál.
„Co s tím má ona co společného?“ vyptával se Twissell. „Pročas, hochu, já tomu vůbec nerozumím.“
„Čemu nerozumíte?“ vybuchl usoužený Harlan. „Proč předstíráte, že o ničem nevíte? Našel jsem si ženu. Byl jsem s ní šťastný, stejně jako ona se mnou. Nikomu jsme tím neuškodili. Jenže ona v nové Skutečnosti neexistovala. Proč to bylo někomu na obtíž?“
Twissell se mu marně pokusil skočit do řeči.
„Ovšem Věčnost má svoje pravidla, že?“ rozkřikl se Harlan. „Já je dobře znám. Na poměr si musíte vyžádat povolení, poměr se musí spočítat, poměr vyžaduje určité společenské postavení, poměr je prostě složitá záležitost. Co jste měli v plánu podniknout s Noys, až bude po všem? Posadit ji do kosmické lodi těsně před havárií? Anebo jste pro ni měli pohodlnější místo veřejné milenky pro zasloužilé Analytiky? Doufám, že teď už vám zašla na plány chuť.“
Skončil s přídechem beznaděje v hlase. Twissell se hbitě rozběhl ke komunikátoru. Přístroj už zase normálně fungoval.
Analytik do něj křičel tak dlouho, dokud se neozvala odpověď. „Tady Twissell,“ řekl pak. „Nikdo sem nesmí vkročit. Nikdo. Ani noha. Rozumíte?.. Tak na to dohlédněte. Platí to i pro členy Časové rady. A hlavně pro ně.“
Obrátil se nazpět k Harlanovi a jakoby odtažitě pronesl: „Poslechnou mě, protože jsem starý a vážený člen Rady a protože si myslí, že jsem náladový a potrhlý.“ Na okamžik se odmlčel a zahloubal se do úvah. Pak řekl: „Myslíte si, že jsem podivín?“ A prudce obrátil proti Harlanovi vrásčitý obličej připomínající tvář staré opice.
Pročas, pomyslel si Harlan, ten chlap se zbláznil. Utrpěl takový šok, že se z toho pomátl.
Bezděky ustoupil o krok, zděšený, že stojí před šílencem a nemá možnost úniku. Vzápětí se však uklidnil. I kdyby se ten člověk zbláznil, je slabý a smysly se mu jistě zase brzy vrátí.
Brzy? Proč ne okamžitě? Co oddaluje konec Věčnosti?
„Neodpověděl jste mi,“ řekl Twissell klidným, naléhavým hlasem. Nesvíral v prstech cigaretu a ani po ní nesahal. „Myslíte si, že jsem podivín? Počítám, že myslíte. Takový blázen, že se s ním nemá cenu vůbec bavit. Kdybyste mě považoval za přítele a ne za starce s nepředvídatelnými vrtochy, otevřeně byste se mi svěřil se svými pochybnostmi. Nebyl byste provedl to, co jste udělal.“
Harlan se zamračil. Ten člověk se domnívá, že se naopak zbláznil on, Harlan. Tak se věci mají!
„Udělal jsem dobrou věc,“ odvětil zlostně. „A jsem úplně při smyslech.“
„Říkal jsem vám přece, že tomu děvčeti žádné nebezpečí nehrozí, “ řekl Twissell. „Vzpomínáte si?“
„Byl jsem blázen, že jsem tomu někdy věřil. Byl jsem blázen, když jsem věřil, že se Rada zachová spravedlivě k nějakému Provoznímu technikovi.“
„Kdo vám řekl, že Rada o něčem takovém ví?“
„Finge o ní věděl a poslal o tom Radě hlášení.“
„Jak to víte?“
„Dostal jsem to z Finga s pomocí mozkového biče. Takový bič dokáže zrušit všechny rozdíly ve společenském postavení.“
„Byl to stejný bič?“ Twissell ukázal na časovací zařízení, z něhož pod ciferníkem vyčnívala hrudka roztaveného kovu.
„Ano.“
„Docela jste ho uměl využít.“ Pak se ostře otázal: „Tušíte, proč Finge poslal hlášení Radě namísto toho, aby celou záležitost urovnal sám?“
„Protože mě nenáviděl a snažil se zajistit, aby mě degradovali. Chtěl získat Noys.“
„Vy ale jste naivní!“ zavrtěl hlavou Twissell. „Kdyby chtěl tu dívku, snadno by si opatřil povolení k poměru. Nějakého Provozního technika by odmetl z cesty jako smítko. Ten člověk nenáviděl mne, hochu.“
Hlavní analytik si stále ještě nezapálil. Bez cigarety vypadal nezvykle a jeho zažloutlý prst, jímž se píchal do prsou, se zdál až neslušně holý.
„Vás?“
„Neustále totiž probíhá ostrý boj o místa v Radě, hoch…
