16. kapitola
Utajená století
Andrew Harlan lhostejně pozoroval lidi při práci. Zdvořile jej přehlíželi, protože byl Provozní technik. Normálně by je on sám ignoroval poněkud méně zdvořile, poněvadž to byli prostí příslušníci Provozní čety. Jenže nyní je pozoroval v mizerném rozpoložení a dokonce se přistihl, že jim závidí.
Byli to Údržbáři z Oddělení mezičasové dopravy. Měli na sobě šedavé uniformy s nárameníky, na nichž byly dvojité rudé blesky v černém poli. Složitými přístroji na měření intenzity pole testovali motory kabiny a stupně hypervolnosti v šachtě. Harlan si byl jistý, že toho mnoho o časovém inženýrství nevědí, ale zato bylo patrné, že v praxi si dokáží poradit docela dobře.
Harlan se toho jako Začátečník mnoho o Údržbářích nenaučil. Anebo přesněji řečeno příliš se o takové vědomosti nezajímal. Do Provozní čety totiž zařazovali Začátečníky, kteří nesložili zkoušky. Stát se Údržbářem, mít „nespecializované zaměstnání“, jak se říkalo opisem, znamenalo životní neúspěch a průměrný Začátečník se tomuto tématu bezděky vyhýbal.
A přece když teď Harlan Údržbáře pozoroval při práci, připadali mu jako klidní, výkonní a přiměřeně šťastní.
Proč taky ne? Bylo jich desetkrát více než takzvaných „Specialistů“, pravých příslušníků Věčnosti. Měli svou vlastní společnost, své vlastní obytné prostory a vlastní radovánky. Měli pevně stanovenou pracovní dobu a nic je netlačilo, aby omezovali své koníčky ve volném čase kvůli náročnému povolání. Měli čas, na rozdíl od Specialistů, aby se věnovali literatuře a zábavným filmům z různých Skutečností.
Pravděpodobně měli nakonec komplexnější osobnost. Specialisté žili neustále uspěchaně, v zajetí stresu a přetvářky, nepřirozeně ve srovnání s jednoduchým životem příslušníků Provozní čety.
Údržbáři tvořili základ Věčnosti. Harlanovi připadlo podivné, že si tuhle zřejmou skutečnost nikdy předtím neuvědomil. Zajišťovali dopravu potravin a vody z Času, odvoz odpadků, výrobu energie. Dbali, aby veškerá technická zařízení ve Věčnosti běžela jako po másle. I kdyby všechny Specialisty měla na místě ranit mrtvice, Údržbáři by dokázali udržovat Věčnost v chodu do nekonečna. Ale kdyby se z ní vytratili oni, Specialisté by museli Věčnost vyklidit do několika dní, jinak by tu hanebně pomřeli.
Litovali Údržbáři, že ztratili svá rodná století, že tu žijí bez žen a bez dětí? Znamenalo pro ně zajištění před chudobou, nemocemi a Změnou Skutečnosti dostatečnou náhradu? Vyptával se někdy někdo na jejich názor, když se jednalo o něco důležitého? Harlan cítil, jak se v něm rozhořívá oheň společenského reformátora.
Proud Harlanových úvah přerušil Hlavní analytik Twissell. Vřítil se dovnitř napůl uštvaný a měl dokonce ještě ztrhanější výraz než před hodinou, když odcházel. To už tady Provozní četa pracovala.
Harlan si pomyslel: Jak to všechno vydrží? Je přece už starý člověk.
Twissell se rozhlédl svým bystrým ptačím pohledem a pracující muži se bezděky narovnali ve zdvořilém a uctivém postoji.
„Tak co je se šachtami?“ zeptal se.
„Nezjistili jsme žádnou poruchu, pane,“ odpověděl jeden z mužů. „Šachty jsou volné, silové pole homogenní.“
„Zkontrolovali jste všechno?“
„Ano, pane. Až po poslední Základnu.“
„Tak můžete jít.“ Twissell je propustil rázným rozkazem. Uctivě se uklonili, obrátili se a rychle spěchali pryč.
Twissell s Harlanem osaměli u šachet.
„Vy zůstanete tady. Prosím vás,“ obrátil se na něj Hlavní analytik.
„Musím jet taky,“ zavrtěl Harlan hlavou.
„Jistě to pochopíte,“ řekl Twissell. „Kdyby se něco stalo mně, pořád tu ještě zbýváte vy, abyste našel Coopera. Ale jestli se něco stane vám, co si počnu já nebo kterýkoli jiný příslušník Věčnosti?“
Harlan jen znovu zavrtěl hlavou.
„Sennor je podezíravý,“ zastrčil si Twissell cigaretu mezi rty. „Za poslední dva fyziodny mi několikrát volal. Chtěl vědět, proč jsem se tak najednou stáhl do ústraní. Až zjistí, že jsem nařídil kompletní prohlídku šachet a příslušenství... Musím vyrazit okamžitě, Harlane. Nesmím ztrácet Čas.“
„Kvůli mně …
