15. kapitola
Návrat do Primitivních dob
Twissell se k Harlanovi sklonil a zatřásl mu rameny.
„Harlane, Harlane!“ oslovil ho stařec naléhavě jménem. „Pročas, člověče!“
Harlan se pozvolna vzpamatoval.
„Co budeme dělat?“
„Určitě nebudeme propadat zoufalství. Žádné zoufalství. Nejdřív si mě poslechněte. Přestaňte se na Věčnost dívat očima Provozního technika a pohleďte na ni očima Analytika. Takový pohled je mnohem složitější. Když něco změníte v Čase a způsobíte Změnu Skutečnosti, Změna nastane okamžitě. Proč tomu tak je?“
„Protože Změnu vyvolaly naše zcela konkrétní úpravy?“ navrhl stále ještě otřesený Harlan.
„Vážně? Takže můžete ty úpravy zase vrátit a Změnu odstranit, nebo ne?“
„Myslím, že ano. Ale nikdy jsem to neudělal. A nikdy jsem ani neslyšel, že by to provedl někdo jiný.“
„Správně. Zatím neměl nikdo důvod vracet nazpět úpravy, které byly naplánované. Jenže teď nám jde o něco jiného. O úpravu nechtěnou. Vyslal jste Coopera do nesprávného století a já pojal neodvratný úmysl tuhle úpravu napravit a dopravit ho sem nazpět.“
„Pročas, jak?“
„To zatím přesně nevím, ale nějaký způsob existovat musí. Pokud ne, byla by to nevratná úprava. Změna Skutečnosti by potom měla nastat okamžitě, ale nenastala. Stále žijeme ve Skutečnosti, jak ji popsal Mallansohn ve svých Pamětech. To znamená, že úprava se dá zrušit, a dokonce že zrušená bude!“
„Cože?“ Harlanův příšerný sen se dál rozrůstal. Pohlcoval ho stále víc a hrozil, že jej zadusí.
„Musí existovat způsob, jak kruh znovu spojit v Čase, a my bychom jej měli s vysokou pravděpodobností objevit. Pokud existuje tahle Skutečnost, můžeme si být jistí, že pravděpodobnost je opravdu veliká. Kdybychom se vy nebo já v kterémkoli okamžiku rozhodli špatně, kdyby pravděpodobnost, že se kruh uzavře, klesla pod kritickou hodnotu, Věčnost by zanikla. Chápete?“
Harlan si tím nebyl moc jistý. Ani se o to příliš nesnažil. Pozvolna se zvedl na nohy a odpotácel se k židli. „Chcete říct, že můžeme dopravit Coopera nazpátek...“
„A poslat ho na správné místo, ano. Odchytnete ho v okamžiku, kdy bude vystupovat z kabiny. Možná ho pak dopravíme na správné místo ve 24. století staršího jen o pár fyziohodin, nanejvýš fyziodní. Bude to úprava, samozřejmě, ale ne dostatečně velká. Skutečností to otřese, hochu, ale nezhroutí se.“
„Jenže jak ho chytíme?“
„Víme, že nějaký způsob existuje, protože jinak by už Věčnost v tomhle okamžiku neexistovala. Ostatně právě proto vás potřebuju. Proto jsem se tak snažil, abych vás přetáhl na svou stranu. Jste odborník na Primitivní doby. Poraďte mi.“
„Já nic nevím,“ zasténal Harlan.
„Musíte,“ naléhal Twissell.
Ze starcova hlasu náhle vyprchaly veškeré stopy únavy. V očích mu zářily bojovné plaménky a cigaretou se oháněl jako kopím. I Harlan, přestože se stále ještě nevzpamatoval z příšerného otřesu, na něm poznal, že se v situaci přímo vyžívá, že vychutnává chvíli, kdy se může pustit do boje.
„Provedeme rekonstrukci,“ navrhl Twissell. „Tady máte ovládání dávkovače energetického impulsu. Stojíte v tom okamžiku přímo u něj a sledujete odpočítávání. Přichází vaše chvíle. Ničíte pojistku a tisknete páčku dávkovače dolů. Jak daleko?“
„Povídám vám, že nevím. Prostě nevím.“
„Vy nevíte, ale vaše svaly to vědí. Postavte se sem a uchopte páčku do ruky. Vzpamatujte se. Tak dělejte, hochu. Sledujete odpočítávání. Nenávidíte mě. Nenávidíte Časovou radu. Pro Noys vám skorem puká srdce. V žijte se znovu do té chvíle. V ciťte se do ní. Já teď znovu spustím odpočet. Dávám vám jednu minutu, hochu, abyste se znovu vžil do svých pocitů a zase si je v mozku vybavil. Jak se bude odpočítávání zase blížit k nule, strhněte páčku dolů stejně jako předtím. Pak ji hned pusťte! Už s ní nehýbejte. Jste připravený?“
„Myslím, že to nedokážu.“
„Tak vy myslíte... Pročas, vždyť nemáte žádnou jinou možnost! Můžete snad získat svoji dívku nějakým jiným způsobem?“
To ovšem Harlan nemohl. Přinutil se, aby znovu přistoupil k řízení, a jakmile to udělal, opět ho zaplavily předchozí poci…
