KAPITOLA 21
„PŘESVĚDČOVAČ“
Krebs se jako ozvěnou připojil k Draxovu smíchu vysol ákhre chotem. „Mistrovský kousek, mein Kapitan. Měl jste vidět, jak se koulely z kopce. A jak ta jedna praskla. Wunderschz!
Jako toaletní papír pro obra. Ta ho musela převálcovat. Zrovna vyjížděl ze zatáčky. A ta druhá série taky nebyla špatná. Viděl jste, jak se ten řidič tvářil? Zum Kotzen! To bylo něco!“
„Vedl jste si skvěle,“ řekl Drax nepřítomně.
Náhle s kvílením pneumatik zabrzdil a zastavil na krajnici.
„Donnerwetter,“ řekl rozzlobeně a začal otáčet vůz. „Nemůžeme tam toho chlapa nechat. Musíme ho dostat.“ A vůz se rozjel zpět.
„Bouchačku,“ přikázal Drax úsečně.
Když míjeli stojící náklaďák, po řidiči nebylo ani stopy, jel telefonovat své firmě, pomyslel si Drax a zpomalil průjezd do první zatáčky. V několika domech u silnice bylo rozsvíceno a u jedné role novinového papíru, která zničila vstupní bránu jednoho domu, postával hlouček lidí. Více rolí uvízlo v živém plotě na pravé straně silnice. Jeden telegrafní sloup vlevo byl přeražený a zle se nakláněl na stranu.
Rozbalené role papíru působily na živých plotech i silnici jako ostatky po nějakém obrovském maškarním bále.
Bentley byl téměř zlomený o svodidla na pravé straně bariéry, která ho zachránila před pádem ze strmého svahu.
Vzadu čněla jako surrealistický deštník ocelová zlomená osa s kolem.
Drax zastavil a společně s Krebsem vystoupil z vozu. Zastavili a tiše naslouchali.
Kromě vzdáleného vrčení auta z ashfordské silnice a cvrčení neúnavných cikád nebylo slyšet nic.
S pistolemi v ruce došli k troskám vozu. Pod nohama jim křupalo rozbité sklo. V travnaté krajnici byly vyryté hluboké brázdy. Vzduch páchl benzinem a spálenou gumou. Horký kov tiše praskal a tělo Bonda leželo na břiše na úpatí svahu asi dvacet stop od auta. Krebs ho obrátil na záda. Bond měl zakrvácený obličej, ale dýchal. Důkladně ho prohledali a Drax mu vzal útlou berettu. Pak ho společnými silami dotáhli na silnici a nacpali ho na zadní sedadlo mercedesu, napůl přes Galu.
Když poznala Bonda, vykřikla hrůzou.
„Halte Maul,“ rozkřikl se na ni Drax. Vlezl si za volant, a zatímco otáčel vůz, Krebs přes opěradlo svazoval Bonda dlouhým kabelem. „Pořádně to utáhněte,“ pobízel ho Drax. „Chci mít naprostou jistotu.“ Pak ho ještě něco napadlo. „A pak ještě zajděte k jeho vozu a odmontujte značky. A dělejte. Já budu hlídat silnici.“
Krebs přikryl nehybná těla dekou a vyskočil z vozu. Za pomoci nože a šroubováku hbitě sejmul značky a mercedes se rozjel v okamžiku, kdy se v zatáčce objevila skupina místních obyvatel s baterkami.
Krebs se šťastně usmál při pomyšlení, jak tu spoušť budou ti pitomí Angličani uklízet. Pohodlně se usadil, aby si vychutnal jízdu krásným úsekem silnice do Chilhamu, jarními lesy plnými ladoněk a vlaštovičníků.
Noc jen umocňovala jeho dobré rozpoložení. Květiny mezi mladými stromky v mohutných kuželích světel mercedesu mu připomínaly Ardeny, četu oddaných vojáků, v níž sloužil, jízdu zabaveným americkým džípem s obdivovaným velitelem za volantem. Stejně jako tuto noc. Pak nadešel dlouho očekávaný den. Mladý Krebs na náklaďáku, jásající zástupy, medaile, ženy, květiny. Vyhlížel z okna na ubíhající ladoňky a cítil se šťastný.
Gala se nadzdvihla, aby udělala Bondovi víc místa. Leželi obličeji k sobě a ona cítila v ústech jeho krev. Dýchal ztěžka a nepravidelně. Gala přemýšlela, nakolik těžké je jeho zranění. Zkusmo mu zašeptala do ucha. A pak hlasitěji. Bond zaúpěl a začal dýchat rychleji.
„Jamesi,“ šeptala naléhavě. „Jamesi.“
Bond sprostě zaklel a namáhavě se nadzvedl.
Pak si znovu lehl a Gala téměř cítila, jak zkoumá své smysly.
„To jsem já, Gala.“ Bond ztuhl.
„Panebože,“ řekl. „Jsme v pěkné bryndě.“
„Jak jste na tom? Máte něco zlomeného?“
Ucítila, jak napíná svaly na rukách a na nohách. „Zřejmě ne,“ odpověděl. „Jen mě strašně bolí hlava. Nemluvím nesmysly?“
„Ne. Poslouchejte mě.“ Spěšně ho seznámila se vším, co věděla, počínaje přečtením zápisníku.
Ve strnulé nehybnosti v…