Celá e-kniha Moonraker ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 24
NULA
„Tak všichni souhlasí?“
„Jistě, Sire Hugo,“ přitakal ministr pro zásobování branných sil.
Bond rozpoznal jeho elegantní sebejistou postavu. „Nastavení gyroskopických kompasů dnes ráno vypočetli mí lidé a nezávisle na nich i ministerstvo letectví. Tady jsou výpočty.“
„Když mi tedy ponecháte tu výsadu,“ chopil se Drax proužku papíru a obrátil se k raketovému silu.
„Počkejte, Sire Hugo, takhle, prosím. Ruku nahoru.“ Naposledy zacvakaly blesky a spouště fotoaparátů a zavrčely kamery. Pak se Drax otočil a zamířil ke vchodu. Bondovi se zdálo, že se mu snad skrz mřížku dívá přímo do očí.
Skupina reportérů a kameramanů se rozplynula a před budovou zůstalo jen několik úředníků, kteří za nervózního hovoru čekali, až Drax vyjde.
Bond se podíval na hodinky. Tři čtvrtě na dvanáct. Tak dělej, sakra, pomyslel si.
Už posté si opakoval údaje, které ho v nekonečných hodinách bolestivého čekání po parní lázni naučila nazpaměť Gala, a posté už se nadzdvihl, aby udržel krevní oběh.
„Připravte se,“ zašeptal Gale do ucha. „Dokážete to?“
Ucítil její úsměv. „Jistě.“ Snažila se nemyslet na utrpení, které prodělají její zpuchýřované nohy při rychlém sestupu dolů.
Pod sebou uslyšeli zaklapnutí dveří a cvaknutí zámku. Ven vyšlo pět strážných následovaných Draxem, který s výpočty v ruce energicky vykročil k hloučku úředníků.
Bond se podíval na hodinky. 11.47. „Jdeme,“ zašeptal.
„Hodně štěstí,“ odpověděla.
Prosmýkl se do kolmé šachty. Opatrně rozpínal a stahoval ramena, spouštěl rozedrané tělo po drsném povrchu čtyřicet stop vysoké šachty a rozbolavělýma nohama nahmatával ostré ocelové výčnělky.
Modlil se, aby Gala byla schopna dostat se dolů za ním.
Z deseti stop už seskočil a páteř mu zaúpěla nárazem. Vykopl mřížkovaný kryt šachty a rozběhl se po ocelové podlaze ke schodům.
Za ním zůstávaly krvavé stopy a kapky krve z rozedraných ramen.
Obloukové lampy byly zhasnuté, ale pronikalo sem dost světla z otevřené střechy. Zlatistá modř oblohy vyvolávala v Bondovi dojem, že je uvnitř obrovského safíru.
Obrovská smrtící jehla uprostřed vypadala jako skleněná. S pohledem upřeným nahoru Bond supěl po nekonečném železném schodišti a připadalo mu, že špička rakety splývá s oblohou.
V nedočkavém tichu, které obklopovalo třpytivou střelu, slyšel Bond odněkud zevnitř Moonrakeru spěšný smrtící tikot. Naplňoval velkou ocelovou komoru jako tlukot srdce v Poeově povídce a Bond věděl, že jakmile Drax na odpalovacím stanovišti stiskne spínač, který vyšle rádiový paprsek k čekající raketě, tikot náhle ustane a ozve se předení startovacího mechanismu, objeví se obláček páry z turbín a vzápětí zařvou tryskové plameny, na nichž se raketa zvolna odlepí od země a majestátně se vydá po gigantické křivce zrychlení.
Bond už měl před sebou můstek složený u zdi. Bleskově sáhl po páce a můstek se pomalu začal natahovat ke dvířkám komory, v níž byly gyroskopické kompasy.
Bond se po čtyřech vydal na cestu, ještě než se můstek přisál k leštěnému chromu rakety. Podle Galina popisu našel okrouhlý vypínač velikostí šilinku. Stiskl jej. Ozvalo se klapnutí a dvířka na silném péru se prudce otevřela. Dovnitř. Pozor na hlavu. Třpytivé páčky pod růžicemi kompasů. Otočit, nastavit. Hotovo. To by byl výkrut. teď ještě klopení a vybočení. Otočit. Nastavit. Jemně. Tak.
Poslední pohled. A pohled na hodinky. Zbývají čtyři minuty. Hlavně žádnou paniku. Zpátky. Zaklapnout dveře. Přeběhnout můstek. Nedívat se dolů. Zdvihnout můstek. Klapnutí o stěnu. A teď po schodech dolů.
Tik-tik-tik-tik.
Na okamžik se podíval dolů. Gala přidržovala dveře Draxovy kanceláře a v bledém obličeji se jí zračilo napětí. Bože, bolí ho celé tělo!
Poslední skok a nemotorné zabočení doprava. Klap. Gala zavřela první dveře. Další klapnutí a rychle přes kancelář do sprchy. Vzápětí už v objetí prudce oddychují pod tekoucí vodou.
Přes šum vody i tlukot vlastního srdce uslyšel Bond z Draxova velkého rádia přes tenkou spojovací zeď mezi koupelnou a kanceláří zapraskání statické elektři…
