KAPITOLA 3
„OŘÍZKA“ A JINÉ TRIKY
„Podvádí v kartách?“
M se zachmuřil. „Přesně tak,“ utrousil suše. „Nepřipadá vám podivné, že multimilionář podvádí v kartách?“
Bond se omluvně usmál. „Ani moc ne, pane,“ řekl. „Znám velmi bohaté lidi, kteří podvádějí sami sebe v pasiánsu. Přesto mi to k Draxovi nějak nesedí.“
„No právě,“ řekl M. „Proč to dělá? A nezapomeňte, že podvádění v kartách může stále ještě člověka naprosto společensky znemožnit.
V takzvané vyšší společnosti je to málem jediný zločin, který vás může vyřídit bez ohledu na vaše dosavadní postavení. Drax to dělá tak dobře, že ho dosud nikdo nepřistihl. Vlastně pochybuju, že ho kromě Basildona vůbec někdo začal podezírat. Basildon je předseda Blades. Přišel za mnou. Má mlhavou představu, že mám něco společného se zpravodajskou službou – v minulosti jsem mu párkrát pomohl v nějakých maličkostech. Požádal mě o radu. Říkal, že nechce v klubu skandál, přirozeně, ale především by rád zabránil Draxovi, aby ze sebe udělal hlupáka. Obdivuje ho stejně jako my všichni a bojí se o něj. Skandál tohoto druhu se nedá utajit. Členy klubu je mnoho poslanců a brzy by to proniklo do kuloárů. V tom okamžiku by se toho chopili redaktoři společenských rubrik. Drax by se musel vzdát členství v klubu a nějaký jeho přítel – zřejmě Tranby Drift – by žaloval noviny pro urážku na cti. Tak to alespoň vidí Basildon a já musím říct, že se mi to jeví stejně. V každém případě jsem mu přislíbil pomoc,“ podíval se poklidně na Bonda, „takže se na to podíváte.
Na karty jste u nás největší odborník,“ usmál se potměšile, „nebo byste měl být – po těch akcích v kasinu, na které jste byl nasazen.
Vzpomínám si, že jsme zaplatili poměrně dost peněz za ten váš kurs podvádění v kartách, jak jste šel ještě před válkou v Monte Carlu po těch Rumunech.“
Bond se pousmál. „Stefti Esposito,“ řekl tiše. „To byl mistr. Američan. Celý týden mě nutil pracovat deset hodin denně. Učil mě míchat karty tak, abych dokázal rozdat libovolnou druhou, střední nebo spodní kartu. Tenkrát jsem o tom napsal dlouhou zprávu. Musí být někde v archivu. Znal snad všechny triky. Jak navoskovat esa, aby se dala sejmout, jak žiletkou nenápadně označit vysoké karty na okraji a na rubu; za pomoci jednoduchého zařízení dokázal posílit svůj list potřebnými kartami z rukávu. Nebo ořezal celý balíček po obou podélných stranách o necelý milimetr, jen u karet, které ho zajímaly – třeba es – udělal ořízku do mírné vypoukliny. Nebo používal malé ,odrazky‘, zpravidla zrcátka zabudovaná do prstenu nebo do dna dýmkové hlavice. Dokonce,“ přiznal Bond, „mně tenkrát dal tip, který mi pomohl při té práci v Monte Carlu. Jeden krupiér tam používal neviditelný inkoust, který hráči s ním spojení mohli číst speciálními brýlemi. Steffi byl zkrátka skvělý chlap. Tenkrát ho pro nás našel Scotland Yard. Dokázal zamíchat balíček karet a sejmout všechna čtyři esa. Naprostý kouzelník.“
„Takový profesionál náš člověk asi nebude,“ poznamenal M. „buď by musel několik hodin denně cvičit, nebo být domluvený se spoluhráčem. Nevěřím, že by takového v klubu našel. Ne, na jeho podvádění není nic senzačního. Co já vím, může mít dokonce neuvěřitelné štěstí. Je to divné. Drax není nijak vynikající hráč – hraje bridž poměrně spontánně – ale občas přijde s nečekanou hláškou nebo překvapivým výnosem či odhozem, které jsou naprosto fenomenální. Má nezvyklé postupy, ale vycházejí mu. Vždycky odchází s výhrou – a v Blades se hraje vysoko. Za celý rok od svého vstupu ještě nebyl při každotýdenním sčítání v minusu. V našem klubu jsou dva nebo tři hráči, kteří patří ke světové špičce, ale žádný z nich nedocílil za rok takových výsledků. Dosud se o tom žertuje, ale podle mě má Basildon pravdu, když s tím chce něco dělat. Jaký systém může Drax používat?“
Bond zatoužil po obědě. Šéf operačního ho musel odepsat už před půl hodinou. O podvádění v kartách by svému šéfovi mohl vyprávět dlouhé hodiny a M, který zdánlivě neměl potřebu jídla ani spánku, by ho pozorně vyslechl a všechno by s…
