KAPITOLA IV
ZENKALI OHROMENO
Druhý den a celých čtrnáct dní nato měl Petr výjimečně moc práce. Ustavičně běhal mezi královským sídlem, Hannibalovým domem a guvernérským palácem a zařizoval všechny nezbytnosti k podpisovacímu obřadu mezi zenkalskou a britskou vládou. Bylo už jasné, že tato dohoda udělá z ostrova významnoj vojenskou základnu. Celé jednání se ještě víc komplikovalo tím, že král trval na největší pompě a obřadnosti. Pořád tvrdil, že si málokdy užije své krásně šité uniformy a rozhodně si nenechá takovou příležitost ujít. Britská vláda vysílala ze Singapuru celý vojenský batalión, námořnickou kapelu a trio dost záhadných vojenských odobností, které měly reprezentovat všechny tři ozbrojené složky - brigádního generála, postaršího admirála a téměř senilního velitele letectva. Petr ke svému úžasu zjistil, že královnu má zastupovat jeho strýc sir Osbert a doprovázet ho bude lord Hammer od Hammersteinů a Gallopa, světoznámé stavební firmy, která, jak se už zdálo nevyhnutelné, bude pověřena výstavbou přehrady, letiště a všech potřebných námořních zařízení. Celý ten obřad, zdánlivě zcela jednoduchý, vyžadoval tolik podrobností a společenských ohledů, že s ním měl Petr nekonečně práce. A guvernérův pobočník Diggory Finn mu ten úkol nikterak neulehčoval. Byl to štíhlý mladík, který měl růžově vroubené oči, pískově světlé vlasy, strašlivě koktal a vůbec nic si nepamatoval, a hned při prvním náznaku sebemenší nepříjemnosti se nervově hroutil.
A tak se Petr čtrnáct dní dřel, až se nakonec všechno uspokojivě vyřešilo. Pokoje byly rozděleny, obědy, taneční večírky a slavnostní přehlídky připraveny, guvernér si napsal a nacvičil před zrcadlem různé projevy, které měl přednést, vlajky a prapory byly vyprány a přebarveny, zenkalská kapela si nacvičovala fanfáry, že už to nikdo nemohl poslouchat, a jeden z královských strážců omylem vypálil z děla připraveného k celé té slávě a ke královu krajnímu rozhořčení prostřelil do boční stěny královského paláce velikou díru. Celé Zenkali už málem propadalo hysterii. Mezitím vlezla v sebevražedném rozpoložení do hlavního generátoru kobra a na čtyřiadvacet hodin přerušila proud na celém ostrově. Konečně se našel dost statečný elektrikář, který byl ochoten mrtvolu vyprostit, ale to už roztála všechna zmrzlina a zkazily se mnohé další choulostivé pochutiny určené k banketu. A tak musel být znovu vyslán kapitán Pappas, aby přivezl další zásoby z Djakarty. Když se všude rozhostila tma, poplašilo se stádo krav, které zrovna vedli na trh do Dzamandzaru, a všechny se nahrnuly do jednoho z těch velkých slavnostních barevných stanů, strhly ho a vláčely za sebou, a protože krávy jsou zvířata značně nervózní, zanochaly ho v takovém stavu, že ho pětadvacet uklizečů muselo pět dní drhnout, než byl zase dost hygienický. Když se to všechno vyřešilo, usoudil Petr, že si nutně potřebuje trochu oddechnout, a zavolal Audrey.
"Nechtěla byste si se mnou jet zatábořit a prozkoumat některá ta údolí? Mám pocit, že jestli hned neodjedu do hor a na chvíli tam nezmizím, snad mi z toho ze všeho přeskočí."
"Dobrá," souhlasila Audrey. "Kdy chcete vyrazit?"
"Vyzvednu vás zítra ráno," řekl Petr. "Přijedu kolem osmé, ano? Čtyřiadvacet hodin se přece můžeme živit konzervami a vezmem si s sebou spoustu ovoce."
"Udělám nám na cestu hodně zapečeného masa v těstíčku," navrhla Audrey. "Neměla bych se chlubit, ale jsem svými slanými koláči přímo vyhlášená."
Petr právě domluvil s Audrey a chystal se, že si nalije něco na uklidněnou, když se objevil Amos.
"Prosím, pane," řekl, "on zrovna přijít masa Droom."
Petr zaúpěl. Droom už zjistil, že král ani Hannibal ho nepřijmou, protože jsou příliš zaneprázdněni blížícími se oslavami, a tak se zaměřil na Petra. Neminul ani den, aby mu neposlal zprávu v rozštípnutém kousku dřeva a neprosil o rozhovor, anebo aby mu alespoň se stejnou žádostí netelefonoval.
"Sakra," ulevil si Petr, "ale co se dá dělat, snad abych s ním přece jen promluvil. Uveďte pana Drooma dál, Amosi."
Kdy…
