Sansa
Jasné světlo pochodní odrážející se od plátů tepaného kovu zalévalo královninu tančírnu stříbřitým světlem. Přesto v místnosti panovala temnota. Sansa ji vycítila z bledých očí sera Ilyna Paynea, který stál u zadních dveří, nehybný jako kámen, a nepřijímal ani jídlo, ani víno. Slyšela ji v drásavém kašli lorda Gylese a v šeptavém hlase Osneyho Černokotlého, pokaždé když vklouzl do místnosti, aby královně sdělil nejčerstvější zprávy o vývoji bitvy.
Sansa pravé dojídala polévku, když dovnitř přišel zadním vchodem poprvé. Zahlédla ho, jak hovoří se svým bratrem Osfrydem. Pak vyšel na stupínek a poklekl vedle královnina vysokého křesla. Páchl koňmi, na tváři měl čtyři dlouhé škrábance pokryté strupy, vlasy mu spadaly přes límec a do očí. Přestože se snažil šeptat co nejtišeji, Sansa, která seděla hned vedle královny, slyšela vše, co říká. „Flotily spolu bojují na řece. Někteří ze Stannisových lučištníků se dostali na břeh, ale Ohař je rozsekal na kusy, Tvoje Výsosti. Tvůj bratr dal zvednout řetěz, slyšel jsem signál. Jacísi opilci dole na Bleším zadku vyrážejí dveře domů a lezou dovnitř okny. Lord Bywater tam poslal zlaté pláště, aby se s nimi vypořádaly. Baelorovo septum je nacpané k prasknutí, všichni se tam modlí.“
„A můj syn?“
„Král navštívil Baelorovo septum, aby obdržel požehnání od nejvyššího septona. Nyní s pobočníkem obchází na hradbách, nabádá muže, aby byli stateční, a povzbuzuje jejich bojového ducha.“
Cersei pokynula svému pážeti, aby jí nalilo další pohár vína, zlatého moku ze Stromoviny, voňavého a hutného. Královna dost pila, ale víno jako by ji činilo tím krásnější; tváře jí zčervenaly, a když se rozhlížela po síni, její oči měly jasný, horečnatý lesk. Jako by měla oči z divokého ohně, pomyslela si Sansa.
Hudebníci hráli, žongléři žonglovali. Měsíční chlapec poskakoval po síni na chůdách a z každého si tropil žerty, zatímco ser Dontos honil služebné na svém koni ze smetáku. Hosté se smáli, ale byl to smích bez radosti, takový ten nucený smích, který se během poloviny úderu srdce může změnit v pláč. Jejich těla jsou zde, ale jejich mysli a srdce prodlévají na městských hradbách.
Po polévce následoval salát z jablek, ořechů a rozinek. V kterýkoli jiný čas by to byl velmi chutný pokrm, ale dnes bylo všechno jídlo okořeněno strachem. Sansa nebyla jedinou v místnosti, kdo neměl do jídla chuť. Lord Gyles spíš kašlal, než jedl, Lollys tam seděla shrbená a celá roztřesená a mladá nevěsta jednoho z rytířů sera Lancela se dala do pláče a nebylo možné ji utišit. Královna nařídila mistru Frenkenovi, aby ji odvedl do postele a dal jí pohár snového vína. „Slzy,“ řekla opovržlivě směrem k Sanse, když byla žena odváděna z místnosti. „Ženská zbraň, jak jim říkávala moje matka. Mužskou zbraní je meč. Chápeš ten rozdíl?“
„Jenomže muži přece musí být stateční,“ řekla Sansa. „Aby mohli vyjet ven a postavit se nepříteli se sekerami a meči, když se všichni kolem nich snaží zabít je…“
„Jaime mi jednou řekl, že opravdu živý se cítí jenom v bitvě a v posteli.“ Zvedla svůj pohár a zhluboka se napila. Její salát před ní stál netknutý. „Raději bych čelila jakémukoli počtu mečů než tady takto bezmocně sedět a předstírat, že se bavím ve společnosti těch vystrašených slepic.“
„Sama jsi je přece pozvala, aby sem přišly, Tvoje Výsosti,“
„Od královny se určité věci očekávají. Budou se očekávat i od tebe. Pokud se někdy máš provdat za Joffreyho, je nejvyšší čas, aby ses jim začala učit.“ Královna si prohlížela manželky, dcery a matky, které seděly na lavicích. „Samy o sobě ty slepice neznamenají nic, ale jejich kohouti jsou z toho či onoho důvodu důležití a někteří z nich tuto bitvu možná přežijí. Proto mně přísluší nabídnout jejich ženám ochranu. Pokud by se mému znetvořenému bratrovi nějak podařilo zvítězit, vrátí se ke svým manželům a otcům plné povídaček o tom, jak jsem byla statečná, jak je moje odvaha inspirovala a pozvedala jejich ducha, jak jsem ani na okamžik nezapochybovala o našem vítězství.“
„A kdyby hrad měl pa…
