Sonety Lauře (Francesco Petrarca)

Obsah jednotlivých sonetů

1. Vzkaz k čtenářům, ve kterém se vyznává z utrpení své lásky.
2. Často odolával bohu lásky, naposled se neubránil.
3. Bůh lásky vystřelil Amorův šíp, když to nečekal.
4. Lauřina krása a moudrost ho oslnily.
5. Smrt si vybírá nejprve ty hezčí.
6. Její krása je tak oslňující, až se nechce věřit, že je stvořena z prvků pozemských.
7. Taková krása se dá srovnat pouze s anděly z nebe.
8. Kudy Laura projde, je vše zelené a zářící, jiskrné.
9. Vše, na co sáhne, omládne.
10. Závidí vánku, jenž si pohrává s jejími vlasy a říčce, jenž se na ni dívá.
11. Lauru studí ruka jen proto, že jí Petrarca uloupil rukavičku.
12. Její pozdrav je pohlazením po duši.
13. Toho dne, kdy ho pozdravila, vešel do labyrintu lásky.
14. Bolestivá je blízkost Lauřina, ale mnohem bolestivější je její odchod.
15. Nechá-li ho po ní toužit, on bude snášet veškerou bolest.
16. Chrání ji na každém kroku.
17. Stále na ni myslí.
18. Je posedlý její láskou.
19. Žárlí na věci, které ona doma používá.
20. Lauřinu krásu, které zrcadlo odráží, způsobuje zapomínání na Petrarca.
21. Dlouho očekával Lauru, když přišla a pozdravila, bylo to pro něj jako blesk.
22. Utíká před strachem z lásky.
23. Před Laurou není schopen ani promluvit.
24. Před její tváří mlčívá z úzkosti.
25. Při velké lásce oněmí jazyk, a to je znamení velké lásky.
26. Čeká na Lauřino vyslyšení.
27. Její krása je silnější než záření slunce.
28. Je štěstí, když k němu odvrátí tvář.
29. Zklamání naděje přináší větší smutek.
30. Jen svůj osud může básník obviňovat.
31. Proč osud přeje všem a Petrarcovi ne?
32. Jen láska k Lauře ho unáší do nebes.
33. Jejich rozloučení je žal, ale v srdcích jsou si vzájemně spjati.
34. Raději by byl navždy oslepen než zírat jenom na ni.
35. Laura jistě ví, že on je tu jen proti své vůli.
36. Ve snu se mu Laura zjevila nemocná.
37. Laura žije dál, stále kvůli ní běduje.
38. Jak žít má tělo jeho bez ducha.
39. Každý zná samotu Petrarca.
40. On marně prchá sám před sebou.
41. Láska ho všude stíhá a svazuje ho.
42. Všude vidí krásu Laury.
43. Autor radí obrátit krok před pohledem na ni.
44. Petrarca prosí Boha o nový život.
45. Raději trpí pro Lauru než pro jakoukoli jinou.
46. Láska je toho trápení zdroj.
47. Šance - ta jen sílí při pohledu na ni.
48. Opět touží po ní.
49. Pro Lauru je autor jeden velký otazník.
50. Láska vítězí i nad chudobou.
51. V jeho duši se střídá bolest a radost.
52. Tento stav už trvá 15 let a je stále stejný.
53. Je nejvyšší čas pro lásku obou.
54. Nežádá si ničeho jiného než trochu vlídné tváře.
55. Nemilování by pro Petrarca znamenalo jeho smrt.
56. Ona nepozoruje, jak se pro ni trápí.
57. Je beznadějný a hlavou se mu honí černé myšlenky.
58. Je nešťastný, prosí i hrozí, ale marně.
59. Připadá si jako ztracená loď v moři.
60. Léta plynou a místo uklidnění se dál trápí.
61. Vysvobodí jej pouze smrt.
62. Již 20 let touží po lásce.
63. Stále vidí Lauru jako za mlada.
64. Konečně se dožil doby, kdy se osud k němu šťastně otočil.
65. Omládl při vzpomínce na začátek jeho lásky.
66. Lauřino onemocnění mu přidalo další bolest.
67. Petrarca musí odjet a bojí se, aby mu neumřela.
68. Zdá se mu sen, který věští její smrt.
69. I další sen ho ve smrti utvrzuje.
70. Marně čeká na další zprávy o ní, ale marně. Zemřela.
71. Smrt zlomila všechny naděje.
72. Petrarca se cítí nadobro zlomen.
73. Přestává žít, neboť mu odešla životní láska.
74. Hledá a vzpomíná na Lauru.
75. Nevěřil, že by ji mohl ztratit, teď žije v slzách dál.
76. Je odsouzen k bolesti z lásky.
77. Jeho bolest se dnem i nocí stupňuje.
78. Touží se setkat s Laurou v nebi.
79. Závidí všem duším, co jsou s ní.
80. Putuje po jejích stopách.
81. Vzpomíná na údolí, kde se setkávali.
82. Na každém kroku ji vidí a slyší.
83. Nevěří, že je to vidina.
84. Prosí Lauru o slitovný pohled z nebes.
85. Připomíná si stará pouta lásky.
86. Smrt ho ožebračila.
87. Vystihnout její duši je nad jeho síly.
88. Laura nedovolila, aby šel za jinou.
89. Spíše trpět pro ni než pro jinou.
90. Stále čeká na ni.
91. Prosí o brzké shledání s Laurou.
92. Pro Petrarcu by bylo radostnější zemřít s ní.
93. Posíla své verše na její hrob.
94. Prosí o připravení své duše na dobrou smrt.
95. Laura mu pomáhala krotit jeho žhavá přání.
96. Lauru začal více milovat od té doby, co je v nebi, než když byla na zemi.
97. Je čas, aby jeho duše na vše zapomněla.
98. Prosí Boha o slitování.
99. Petrarca myšlenkami opustil Lauru.
100. Pokornou modlitbou příběh uzavřel.

Mír nenacházím, k válce síla není.
A bojím se a doufám, žhnu, jsem led.
Na nebe vzlétám, ležím na té zemi;
a v dlaních nic, objímám celý svět.

Vězní, kdo neotevře, nezamkne mi;
nechce mi vlást, nesundá smyčku zpět.
Smrt Amor nedá, pouta nesejme mi;
nechce mě živého, nezprostí běd.

Bez očí vidím, křičím bez jazyka;
po zmaru prahnu, pomoc zaklínám.
Nenávist k sobě, lásku k jiné zas.

Pasu se v bolestech a v smích vzlykám.
K životu, k smrti stejný odpor mám -
a v tomto stavu, paní, jsme jen z vás.

— 1 —

Snad její krása pochopí,
proč on po ní tak žádostivě touží.
Prosil jsem lásku, zas ji prosím, paní,
bolesti sladká, hořká radosti má,
ať omluví mě, ač je cesta přímá
a já jí věren, že vždy nejdu za ní.
Nelze mi popřít, nepopírám ani,
že rozum, který uzdu duše třímá,
podlehne někdy tužbám a mne jímá
a leckom vede proti mému přání.
Tu vy pak, v jejíž srdce zrcadlící
ctností a duchem tolik nebe září,
co záře kdy jen měla hvězda jasná,
vy musíte si shovívavě říci:
"Může on jinak, spalován mou tváří,
když je tak dychtivý a já tak krásná?"

— 2 —

Naděje ta jen sílí při pohledu
na její vlídnou tvář.
Jděte, mé horké vzdechy, rozbít led,
jenž v jejím srdci zazdil slitování.
Jestli se nebe k lidským prosbám sklání,
ať jsem bud vyslyšen, či zemřu hned.
Jděte, mé sladké sny, jí vyprávět
o tom, kam zrakem nedohlédne ani.
Když vám chlad její či má sudba zbrání,
přestáném nadějí se opájet.
To napovědět smíte pouze vy:
jak temnoty a neklid vládnou námi,
zatímco v ní jen mír a úsměvy.
Muž, jděte bez obav a láska s vámi;
snad zloba osudu již poleví,
jak z tváře mého slunce připadá mi.

— 3 —