Podpořte LD sdílením:
Anotace
Bajka je krátký epickodidaktický útvar, který klasické podoby nabyl na sklonku první poloviny tisíciletí př. n. l. v Řecku, původně šířením ústním podáním. Většina bajek, připisovaných Ezopovi, se odehrává ve světě zvířat. V krátkých prozaických příbězích, které obsahují stručný děj, soustředěný jen k podstatným jevům a situacím, vystupuje víceméně ustálený repertoár postav. Zvířata, hmyz i rostliny jsou nadány lidskými vlastnostmi a cítěním a také jako lidé jednají. Na základě charakteristických vlastností nebo podoby se stávají typem a jako nositelé určitého neměnného charakteru mají i v ději přisouzené pevné místo a způsob jednání (např. Netopýr, šípek a potápka).
Styl Bajek je jednoduchý, podtrhuje spád děje. Četné dialogy vnášejí do textu dramatičnost a dynamiku. Alegoričnost většiny bajek je založena na obecnosti a typizaci ve způsobu zobrazování, na antropomorfizaci a personifikace. Konkrétní obraz v bajce tedy nemá jen přímý, věcný význam, nýbrž je zároveň nepřímým znakem k vyjádření určité obecné ideje, odhaluje podstatu jevu nebo situace, formuluje názor na skutečnost. Bývá vysloven vtipnou pointou nebo k němu směřuje mravoučná tendence vyprávění. Pravděpodobně dodatečně, ale už ve starověku, bylo mravní naučení bajek vyjadřováno zvláštní sentencí, která byla připojena většinou na konci (epimythion), mohla však stát i na začátku (promythion). Ponaučení, které z bajek vyplývá, staví na životních zkušenostech a moudrosti. V B. se odráží společenská a hospodářská situace Řecka v 6. století př. n. l. Možnost vyjádřit obrazným a přitom srozumitelným způsobem krit. názor učinila bajku oblíbeným prostředkem sociální kritiky, zvlášť u nižších vrstev se šířila v střediscích kulturního a polit. života (Athény).
Ezop je pokládán za prvního vypravěče a tvůrce klasických bajek, třebaže nejstarší záznamy jsou doloženy už u Sumérů (18. století př. n. l.) a objevují se též v Hesiodově díle (700 př. n. l.). Údaje o autorovi nejsou spolehlivě doloženy a jejích výklad je ztížen tím, že Ezopovův životopis nabyl časem legendárních rysů. Nejstarší prozaickou sbírkou Bajek pořídil Demetrios Falerský (350-280 př. n. l.). Tato sbírka, z níž se dochovaly jen zlomky, se stala základem dalších antických souborů bajek spojovaných s Ezopovým jménem. Nejstarší dochovaná redakce pochází z 1.-2. století našeho letopočtu a obsahuje 230 prozaických bajek v latině (Recensio Augistiana). V prvním století našeho letopočtu zpracoval římský básník Phaedrus Bajky v latinských verších (jambický senár), tvořil však i své vlastní. Jiný římský básník Babrios, psal na počátku 2. století n. l. Bajky v řečtině a ve verších připojuje k nim novelistické motivy jiných látek. O 200 let později čerpal z tohoto díla Avianus, jenž do svého souboru pojal 42 bajek psaných latinsky elegickým distichem; většinu převzal od Babria. Na základě Avianova zpracování (4. století našeho letopočtu) a prozaické parafráze Phaedrovy sbírky vznikl tzv. Romulus, nejoblíbenější středověký prozaický soubor ezopovských bajek. Různorodý materiál ze středověkých sbírek, opírající se o zpracování z 1.-2. století n. l., je soustředěn v souboru, který obsahuje asi 400 bajek (Corpus Fabularum Aesopicarum). V novověku vrcholí tradice ezopovských bajek v dílech spisovatelů 17.-19. století (J. de La Fontaine, G. E. Lesing, I. A. Krylov, u nás A. J. Puchmajer). Lze předpokládat, že v Čechách byly B. známy na základě latin. zpracování. Nejstarší Čes. Redakce, parafrazující 60 bajek Anonymových, pochází z 15. století n. l. a je obsažen ve sborníku hraběte Baworowského. Nejobsáhlejší vydání ezopovských bajek v Prostějovském sborníku (16. století n. l.) Jana Akrona Albína (Vrchbělského) se opílá překlad něm. redakce Steinhöwelovy a je doplněny Albínovým překladem Nových fabulí přímo z řečtiny. Části sborníku se v četných otiscích objevuje až do 19. století
— 1 —
Doba a místo děje: uvedeny, protože bajky mají všeobecnou platnost.
Obsah díla: Dílo popisovalo výhody a výhody některých lidských vlastností. Vlastnosti byly většinou předváděny na zvířatech.
Hlavní postavy: : Těžko určit hlavní postavy díla, kde nepojednává celá kniha o jednom jediném příběhu. Mezi hlavní postavy by mohly patřit např. některé zvířata (liška, lev, vlk, osel).
Myšlenky: Každá bajka má svou vlastní myšlenku. Celkově snad chtěl autor ukázat nevýhody některých špatných lidských vlastností.
Jazykové zpracování: Dílo nebylo přeloženo zas tak dávno, proto je velmi čtivé.
Příklad: Jelen měl žízeň. Nedaleko byla studánka. Šel se tam napít. Nakláněl se nad vodou. Na vodní hladině zahlédl svůj obraz. Díval se na své statné tělo ...
— 2 —
Pes a kus masa
Pes s kusem masa v tlamě kráčel přes lávku a spatřil ve vodě pod sebou psa s kusem masa v tlamě a chtěl mu jej vyrvat. Ale jak otevřel tlamu, vypadlo mu jeho vlastní maso a zmizelo v proudu s cizím. Na cizí koláč oči nevyvaluj. Kdo stojí o cizí, přichází o své.
— 3 —
Žába a vůl
Žába spatřila na pastvě vola a uvažovala: - Kdybych pořádně nafoukla svou vrásčitou kůži, určitě bych vyrostla jako ten obrovský vůl. Několikrát nabrala dech a zeptala se dcerky: - Co myslíš, poupátko moje, jsem už velká jako ten vůl? - Nejsi, maminko, řekla žabka. Stará se nadmula ještě víc. Když sklidila stejnou odpověď, nafoukla se potřetí, ale praskla a zdechla. Veliká pýcha - malý pán. Nenadýmej se, abys neprask.
— 4 —
Zlatonosná slepice
Jeden člověk měl takovou divnou slepici. Snášela zlatá vejce. Zlatá! A ten člověk nebyl spokojen. Chtěl rychle zbohatnout. Věřil, že slepice má uvnitř velkou hroudu zlata. Nerozmýšlel se mnoho. Slepici zabil. Vykuchal ji. Ale: kde nic tu nic! Našel v ní jen to, co mají uvnitř všechny ostatní slepice.
— 5 —
Splacený dluh
Lev chytil myšku:chystal se ji spolknouti. Tu domácí ten zloděj smrti tváří v tvář se doprošuje chudák úpěnlivě lva: "Máš jeleny lovit, býky rohaté a jejich masem máš si plnit žaludek; ty nikdy nemáš ani klamy povrchem se dotknout myši... Snažně prosím, ušetř mne. Snad jednou, i když malá, vše ti oplatím..." A lev se zasmál; prosebnici pustil z tlap... Pak jednou mladým lovcům vběhl do cesty, byl chycen v sítě, přemožen a upoután. Tu tajně ze své skrýše vyplíží se myš a drobounkými zoubky pouta přehlodá - a lev byl volný... Že ji tenkrát ušetřil, to oplatila plně jeho záchraně. "Jednou pomůžeš ty mně, podruhé já tobě."
Autor touto bajkou poukazuje na to, že lidé by si měli pomáhat vždycky a za každých okolností bez ohledu na to, odkud pocházejí a z jaké společenské vrstvy jsou. Autor žil v době, kdy byly společenské vrstvy značně rozděleny, a tímto způsobem mohl vyjádřit svůj názor týkající se tohoto problému.
— 6 —
Vlk lékařem
Měl osel třísku v noze; kulhal - sotva stál... Tu nablízku zří vlka; smrti tváří v tvář se rozhovoří: "Vlku, brzy odejdu, už dodýchávám... Jak jsem rád žes přišel ty! Ne sup a havran, ty si na mě pochutnáš. Jen jedno chtěl bych, službičku tak neškodnou: Mám v noze třísku, ještě mně ji vytáhni - a k bránám Smrti půjde se mi lehčeji!" Vlk neodepřel: "V tomhle rád ti posloužím." A hrotem zubů třísku z rány vytáhl. A v tom už osel, zbaven všech svých bolestí, Se rozpřáh nohou po tom chřtánu šedivém A rozbil vlku čelo, chrup a nos - a prch... Vlk zabědoval: "Dobře na mne hlupáka: Já mrzákovi chtěl jsem býti lékařem, ač odjakživa nebyl jsem než řezníkem." "Pro dobrotu na žebrotu."
Vždy se objeví lidé, kteří by nejraději brali a sami nic nedávali. Pokud sami něco potřebují, nebojí se zeptat nikoho, ale když potom chce druhý něčeho po nich, nikdy nepomohou.
— 7 —
Prozíravý rybář
Už dlouho brousil rybář mořským pobřežím a s tenkým prutem v ruce sháněl obživu; i chytne na svou žíni rybku nevelkou - nu, na pečení v pánvi zrovna nebyla. Tu třepetavá rybka prosí rybáře: "Což pro tebe mám cenu? Co ti prospěju? Jsem holé mládě: vždyť mi matka kambala Zde pod tou skálou dala život nedávno. Tak pusť mě zatím, nevraždi mě zbůhdarma. Až mořskou řasou pořádně se vykrmím A povyrostu, hodna stolu bohatých pak znova si mě chytneš - zase tadyhle." A zmítala se, vzdychala a prosila... Ten starý rybář nedal se však obloudit; Když ostrým sítím rybku provlek, povídá: "Kdo nedbá zisků jistých, třebas malinkých, a štve se za nejistým, jak je bláhový!"
Mravní naučení v této bajce poukazuje, že lépe je smířit s málem, než spoléhat a čekat na něco většího a nakonec nemít nic. Přesně je vyjadřuje přísloví: "Lépe vrabec v hrsti, než-li holub na střeše."
— 8 —
