Na západní frontě klid

Erich Maria Remarque
(Hodnocení: 4)

115 Kč

Elektronická kniha: Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: remarque05 Kategorie: Štítky: , , ,

Popis

E-kniha Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid

Anotace

Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničení na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Román Na západní frontě klid je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace, nejstrašnější není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce.

O autorovi

Erich Maria Remarque

[22.6.1898-25.9.1970] Německý spisovatel a dramatik, vlastním jménem Erich Paul Remark, se narodil v Osnabrűcku, v rodině knihvazače. V osmnácti letech (ihned po ukončení školy v roce 1916) narukoval jako dobrovolník do armády, kde byl v roce 1918 (několikrát) zraněn. Nejen díky tomu je celé jeho dílo poznamenáno odporem k válce a antimilitarismem. Přestože se narodil v ‚kolébce fašismu‘, popisuje ho...

Erich Maria Remarque: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu

Im Westen nichts Neues

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

4 recenze Na západní frontě klid

  1. Jana Kolářová –

    Běžně válečnou literaturu nečtu, ale tuhle klasiku jsem musela zkusit. A nelituju. Na západní frontě klid je drsná, smutná a neskutečně upřímná kniha. Remarque bravurně popisuje chaos a zoufalství vojáků, kteří ani nevědí, proč vlasně bojují, plní si rozkazy, ale vnitřně to kolikrát cítí úplně jinak. Po přečtení mám o válce jasnější představu, ale těžší srdce. Jedna z nejsilnějších knih o válce, co jsem kdy četla.

  2. Stanislav Pokorný –

    Na západní frontě klid mě šokovalo svou autentičností a hloubkou. Remarque zde neváhá ukázat válku bez příkras – takovou, jaká je. Příběh mě zasáhl svou tragičností a beznadějí, kterou vojáci prožívali. K téhle knize jsem se vrátil už několikrát, patří mezi moje nejoblíbenější od tohoto autora.

  3. Vendula P. –

    Drsné a realistické zobrazení života vojáků v první světové válce. Remarque dokáže skvěle popsat hrůzy války i psychické utrpení mladých mužů. Kniha mě donutila si uvědomit, jak kruté a zbytečné jsou válečné konflikty a jak můžu být ráda, že mě tohle minulo. I když v dnešním světě, kde je hned několik válek „za humny“, to nemusí trvat věčně.

  4. Richard Boušek –

    Remarque v této knize odhaluje syrovou pravdu o válce – bez heroizace, bez vznešených ideálů, jen s chladným realismem. Na západní frontě klid sleduje mladé vojáky, kteří byli donuceni rychle dospět v nelítostném světě plném smrti a ztrát. Paul a jeho kamarádi v příběhu neztrácejí jen svůj fyzický komfort, ale hlavně duševní stabilitu a naději. Tato kniha mě naprosto dostala svou upřímností a hloubkou. Remarque ukazuje, že válka ničí nejen bojiště, ale i všechno, co tvoří lidskou podstatu. Rozhodně doporučuji každému, kdo chce pochopit skutečné hrůzy války.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Katczinský je nepostradatelný, poněvadž má šestý smysl. Takoví lidé jsou všude, ale není na nich předem vidět, že jsou tací. Každá rota má jednoho nebo dva z téhle sorty. Katczinský je ten nejmazanější ze všech, co znám. Řemeslem je, tuším, švec, ale na tom nezáleží, rozumí každému řemeslu. Je dobře táhnout s ním za jeden provaz. My, Kropp a já, s ním táhneme a taky Haie Westhus k nám tak napolo patří. Ale to už je tak víc výkonný orgán, neboť pracuje pod Katovým velením, když se ušije nějaká věc, kde je potřeba pěstí. Za to má pak určité výhody. Tak na příklad přijdem v noci do docela neznámého místa, bídného hnízda, kde je vidět na první pohled, že je vyrabované až na došky. Nakvartýrujem se do malé, tmavé fabriky, která byla k tomu právě zařízena. Jsou tam postele, vlastně jen pryčny, pár látek, potažených drátěným pletivem.

Drátěné pletivo je tvrdé. Deku pod sebe nemáme, tou, kterou máme, musíme se přikrýt. Celta je moc tenká.

Kat si to prohlédne a řekne Haiovi Westhusovi: "Pojď se mnou." Jdou na slepo, do docela neznámého hnízda. Za půl hodiny jsou tu zase, s náručemi slámy. Kat našel konírnu a tak našel slámu. Mohli bychom teď v teple spát, kdybychom neměli hlad jako psi.

Kropp se ptá artileráka, který je tam už dlouho: "Je tady někde kantina?"

Artilerák se směje: "A co bys chtěl ještě? Tady nic neseženeš. Ani kůrku tu neseženeš."

„Co pak tu nejsou civilové?"

Artilerista si odplivne: "Je, pár. Ale ti čumějí sami kolem každého kotle-a žebrají."

To je zlé. To si tedy musíme přitáhnout řemen a čekat až do zejtřka, až přijde menáž.

Vidím ale, že si Kat nasazuje čepici a ptám se: "Kam jdeš, Kate?"

„Jdu si to vomrknout." A vymázne. Artilerák se posměšně šklebí. „Mrkej! Jen aby sis při tom nevymrkal kukadla."

Zklamaně uléháme a přemýšlíme, nemáme-li se pustit do železné zásoby. Ale to je příliš riskantní.

Tak se pokoušíme aspoň si zdřímnout. Kropp rozpůlí cigaretu a dává mi pulčík. Tjaden vypravuje o jejich národním jí…