Hlavní hrdinkou je mladá žena Gervaisa, která má ve svých 22 letech dvě děti. Její druh Lantiger, se kterým žije v Paříži ve starém hotelu, začíná jí být nevěrný a i přes její prosby a nářky odchází k jiné. O Gervaisu se začíná zajímat klempíř Coupeau, dobrý, poctivý a pracovitý člověk, stále ji přemlouvá, aby si ho vzala. Nakonec se však stává jeho ženou. Má částé rozpory s rodinou, do které se dostala, hlavně se švagrovou. Dobře vychází s jeho matkou. Narodila se jim dcera. Manželství se zpočátku vyvíjí slibně. Coupeau vydělává hodně peněz, Gervaisa dobře hospodaří, a tak si chtějí koupit krám. Naneštěstí se však stal Coupeauovi při opravě domu úraz. Dlouho se léčil a tím zlenivěl a ještě se utratili všechny úspory. Kovář Goujet, který Gervaisu stále tajně miluje, jí nabídne, že ji půjčí částku, aby si mohla najmout krávu. Po dlouhém přemýšlení nakonec přijala. Najala si prádelnu, opravila ji a začala prát pro stálé zákazníky. Všichni jsou s její prací spokojeni, a proto jich má stále více. Také paní Goujetová si u ní nechává prádlo, takže jí umožňuje platit dluh. Gervaisa si najímá dvě spolupracovnice, protože už na práci sama nestačí. I když pracuje stále dobře, není schopna splatit dluh. Manžel do zaměstnání nechodí, takže ho sama živí. Největší ranou je pro ni, když manžel přivede domů jejího bývalého druha, aby u nich bydlel. A tak ubohá žena musí živit oba muže. Její muž začíná stále více pít, nepracuje, je protivný, druhý muž pečuje o svou postavu, takže si vybírá v jídle. Gervaisa musí prádelnu prodat a s mužem musí odejít do starého pokojíčku v 6. patře. Žena opět úporně vydělává jako dělnice v prádelně. Do práce ji mnohdy nepustí její muž, který chodí domů stále opilý. Nakonec jim dochází peníze, on, protože už nemá za co pít, se zbláznil. Dcera Nana utekla z domova, protože si chtěla užívat života. Gervaisa odešla vydělávat si na ulici, sama upadla do vášně alkoholu a nakonec umírá v hrozných podmínkách hladem. Alkohol – zabiják.
— 1 —
Stručný děj
Když se Gervaisa se svým mužem a dvěma dětmi přistěhovali do Paříže, žili zde velmi chudě. Neměli ani skoro co jíst. Po pár týdnech ji její muž Lantier opustil a ona zůstala sama s dětmi v chudém bytě bez nábytku a Lantier jí vzal i všechny peníze. Začala pracovat jako pradlena a její sousedky jí pomáhaly s dětmi, a tak se brzy vzchopila. Také to bylo díky tomu, že se o ni staral soused Coupeau. Stále na ni naléhal, že ji miluje a ona mu nakonec řekla své ano a vzali se. Coupeau byl klempíř se zásadami, hodný člověk, který ani vůbec nepil. Za rok společného žití si koupili nový byt. Oba pracovali a měli dostatek peněz na to, aby uživili sebe i děti. Společně měli ještě dceru Nanu. Když se klempíři stala nehoda a spadl ze střechy, úplně se změnil. Začal být líný a pil alkohol. Gervaisa si s finanční pomocí souseda Goujeta, který se do Gevaisy tajně zamiloval, otevřela vlastní prádelnu, kde měli i nový byt. Ze začátku se jim velmi dařilo. Ale Coupeau už vůbec nechodil do práce a veškerý svůj čas trávil po hospodách. Gervaisa se začala pomalu zadlužovat. Když se opět setkala s Lantierem, Coupeau se s ním skamarádil a Lantier se k Coupeauovým nastěhoval. Za nic jim neplatil, ba naopak je oškubal o všechno. Došlo to tak daleko, že Gervaisa musela svůj obchod prodat kamarádce Virgínii a s Coupeauem se přestěhovali do chudého bytečku v šestém patře téhož domu. Žili velmi chudě, neboť i Gervaisa ztratila zájem o práci. Když bylo jejich dceři přes patnáct let, nemohla již snést, jak ji otec bije a stále jí nadávají, a tak utekla z domova. Gervaisa zůstala s Coupeauem sama. Oba nakonec skončili bez práce a všechen svůj majetek - nábytek, oblečení, ... - rozprodali, protože neměli žádné peníze. Oba trávili svůj čas v hospodách a již se stali závislými na alkoholu. Coupeau se z toho dokonce zbláznil a zemřel. Pak už se o Gervaisu nikdo nestaral. Jen si z ní dělali legraci, jak žije ve špíně a sní cokoli jí přijde pod ruku. Nakonec také zemřela, ale nikdo neví jak.
— 2 —
Stručný děj
Příběh vypráví o mladé dívce Gervaise, která přichází do Paříže se svým milencem Lantierem a s dvěma malými chlapci. Lantier má zděděné nějaké peníze a díky tomu se mají ze začátku všichni dobře. Po čase jim však peníze dojdou a Gervaisa musí prodat krásné šaty a nábytek, aby měla rodina vůbec co jíst. Gervaisa začíná pracovat v prádelně, aby něco vydělala, kdežto Lantier se jen poflakuje a milou Gervaisu podvádí. Jednoho dne se Lantier sebere a od rodiny odejde. Naštěstí je Gervaisa silná a o sebe a své děti se dokáže dobře postarat. Posléze se provdá za místního klempíře Coupeua, který na ni a na její děti je moc hodný a hlavně, jako většina dělníků, nevysedá po hospodách a má svou ženu rád. Od svatby Coupeaua odrazuje jeho sestra, ale on trvá na svém. Společně si zařizují malý byteček a šetří na to, aby si mohli dovolit víc. Manželství se zpočátku vyvíjí slibně a po roce se jim narodí dcerka Anna, ale nikdo jí neřekne jinak než Nana. Nejstaršího syna posílá Gervaisa na učení na jih Francie, aby se vyučil nějakému řemeslu. Rodina je v dobré finanční situaci, mají se dobře a vše jde krásně. Gervaise se vyplňuje dávný sen - mít vždycky co jíst, mít kde složit hlavu, vychovávat děti a mít spořádaného manžela, který ji nebije. Avšak Gervaisa má ještě jeden dávný sen - mít svůj vlastní krám. Snad by se jí i vyplnil, ale nakonec se vše jednoho dne zvrtne. Je to pěkný slunečný den a Gervaisa jde se svou dcerkou vyhlížet manžela do práce. Klempíř právě pracuje na střeše, kde během chvilky uklouzne, spadne dolů na dlažbu a ošklivě se zraní. Asi půl roku se zotavuje, což způsobuje, že nemůže domů nosit žádné peníze. Proto se Gervaisa na chvíli svého snu vzdá a ještě víc začíná pracovat, aby svému muži zpříjemnila nemoc všemožnými vymoženostmi. Ale i tak na jeho vyléčení padnou veškeré úspory. Po několika měsících je Coupeau opět zdravý, ale do práce odmítá jít. Zleniví a raději chodí s kamarády do lokálů, kde propíjí Gervaisiny peníze. Kovář Goujet, který Gervaisu tajně miluje, jí nabídne, že jí půjčí peníze, aby si mohla najmout krám. Chvíli odmítá, ale nakonec svolí. Najme si prádelnu, opraví ji a začíná prát. Všichni jsou s její prací spokojeni a Gervaisa vydělává spoustu peněz, ale i tak není schopna dluh splatit, protože živí jak své děti, tak i svého muže a jeho matku. K nim se ještě přidává její bývalý milenec, který využívá stále opilého Coupeaua a po čase se k nim také nastěhuje. Lantier se v obchodě usadí, nepracuje a pomalu vyjídá krám. Gervaisa začíná svou práci flákat, obchodům se daří špatně a začíná svého muže podvádět s Lantierem. Gervaisa musí prádelnu prodat a s mužem musí odejít do starého temného pokojíku ve stejném domě úplně nahoře mezi nejhorší chudinu. Lantier však zůstává bydlet i nadále dole v krámě a vyjídá další obchod. Z Gervaise se stává podřadná dělnice a sama začíná podléhat alkoholu, Nana od nich stále utíká a Coupeau se stále propadá níž a níž. Nakonec jim dochází peníze a Coupeau propadá šílenství, na které po čase umírá. Gervaisa se přestěhuje do díry pod schody, chodí žebrat a nakonec bez nejmenší důstojnosti umírá v díře po žebrákovi, kterého vždy litovala a myslela si, že ona nikdy takto nedopadne.
— 3 —
Zola ukazuje, jak lidé vlivem alkoholu duševně i tělesně chátrají a upadají. Ukazuje to především na dramatických osudech prosté pařížské pradleny a žehlířky Gervaisy a celé její rodiny.
Hlavní postavou tohoto románu je obyčejná pradlena Gervaisa. Ze začátku žila v pařížském hotelu se svým milencem Lantierem a dvěma dětmi Klaudiem a Štěpánem. Rodinka by se měla docela dobře, kdyby kloboučník Lantier neutekl se svou novou milenkou.
Gervaisa však nezůstala dlouho sama. K svatbě ji přemluvil stále dolézající a škemrající klempíř Coupeau. Na rozdíl od ostatních mužů byl Coupeau slušný chlapík. Nepil, nebil svoji ženu a vždy přinesl celou výplatu domů. Ke dvěma chlapcům brzy přibylo děvčátko, které pojmenovali Nana.
Zanedlouho už na tom byla rodina tak dobře, že se mohla přestěhovat do bytu ve Zlatnické ulici. Tam si Gervaisa zřídila vlastní prádelnu, jež jí vydělávala slušné peníze. Zdálo se, že si Coupeauovi žili docela dobře. Ve chvíli, kdy Coupeau spadl při práci ze střechy, se však vše změnilo...
Po uzdravení přestal chodit do práce, stýkal se s pařížskou spodinou, o kterou by nikdy před tím ani nezavadil, a hlavně začal pít. Místo toho, aby se staral o svoji rodinu, celé dny vysedával po hospodách. Choval se stejně jako jeho kumpáni, kteří měli místo mozku kořalku a jediné, co je napadlo, bylo zmlátit manželku a jít se vyspat z opice. Gervaisa tímto ztratila ke Coupeauovi veškeré city. Začala občas navštěvovat mladého kováře Goujeta, jenž byl do ní zamilovaný až po uši. Jejich vztah byl jen přátelstvím plným lásky.
Kasa Coupeauových se rapidně vyprazdňovala. Co Gervaisa mohla, zanesla do zastavárny. Peníze však pokaždé dokázali nesmyslně utratit, takže stejně nic neměla. Už to bylo tak špatné, že se musela zbavit svojí prádelny. S Coupeauem to bylo stále horší a horší. Gervaisa ze samého trápení, že celá její rodina pojde hlady a zimou, začala také pít. V kořalce, v tom zabijákovi, viděla jedinou šanci, jak na chvíli utéci před svými problémy. Stále však nebyla takový notorik jako Coupeau. Ten už byl několikrát léčen u Svaté Anny, ale vždy se po návratu znovu vrátil ke své denní dávce, půllitru kořalky. Nakonec se z Coupeaua stal blázen a těžký alkoholik, který bez kořalky neudělal ani ránu. Brzy na to zemřel v nemocnici.
Gervaisa zůstala sama. Klaudius se Štěpánem byli už ze začátku posláni na vyučení. Nana utekla s nějakým bohatým pánem, když už nemohla dál snášet každodenní řezání svého notorického otce. Z Gervaisy se stala žebračka, která byla schopná udělat cokoli jen pro maličký kousek jídla. Takovýhle život však dlouho nemohla vydržet. Dopadla tak, že zemřela sama uprostřed té bídy a ani pes po ní neštěkl.
— 4 —
A celý zpocený, vlasy nad čelem zježené, přímo hrozný, couval pozpátku, házeje divoce rukama, jako by chtěl zaplašit tu hnusnou vidinu. Vyrazil dvakrát srdcervoucí výkřik a upadl naznak na slamník, do kterého se podpadkem zapletl.
"Pane doktore, pane doktore, je mrtev!" řekla Gervaisa spínajíc ruce.
Asistent popošel blíž a odtáhl Coupeaua doprostřed slamníku. Ne, není ještě mrtev. Zuli ho a jeho nahé nohy čouhaly ven a tančily samy, noha vedle nohy, v taktu, rychlý, pravidelný tanec.
Primář právě vešel. Přiváděl dva kolegy, jednoho hubeného a druhého tlustého, měli řádovou stužku jako on. Všichni tři se beze slova sklonili a prohlíželi si muže ze všech stran. Potom spolu spěšně polohlasně hovořili. Obnažili pacienta od stehen až k ramenům a Gervaisa, vystoupivši na špičky, viděla celý ten nahý trup. Teď to bylo dovršeno: třas sestoupil z paží, vystoupil z nohou a zachvátil trup, třásl se teď až hrůza! Na mou duši, ten kašpárek se teď smál i břichem! Záchvěvy smíchu stoupaly podél boků a nemocný se dusil a dusil, jako by měl smíchy prasknout. A všechno se třáslo, to jste měli vidět. Svaly se zdvíhaly proti sobě, kůže se třásla jako buben, chlupy tančily valčík a dělaly si poklony. Byl to šílený tanec, řekl bys poslední kvapík, když už svítá a všichni tanečníci se drží za ruce a dupají podpatky.
"Spí," zašeptal primář.
— 1 —
Ano, Coupeau s Lantierem ji vycucávali, to je správný výraz; pálili ji z obou konců, jako se to říká o svíčce. Klempíř ovšem neměl žádné vzdělání, ale zato kloboučník ho měl zas příliš mnoho, nebo spíš měl vzdělání asi tak, jako mají někteří nečistí lidé bílou košili a špínu pod ní.
— 2 —
Lidé z čtvrti jí křivdili, když ji vinili, že se tak spouští, protože ona za to své neštěstí nemohla. Když o tom někdy přemýšlela, běhal jí mráz po zádech. Ale pak ji zas napadlo, že ji mohlo potkat ještě něco horšího. Je nakonec lepší mít dva muže než třeba přijít o obě ruce.
— 3 —
Ale zato ona, Gervaisa, se změnila; uvědomila si, jak od té doby sešla. Nestojí už tam dole, s tváří obrácenou k nebi, spokojená a sebevědomá, s kuráží do života a vybírající si nejkrásnější byt. Je teď v podstřeší, v koutě pro největší chudáky, v zavšivené díře, kam nikdy nezasvitne slunce.
— 4 —
Když si klempíř zapálil, opřel se lokty o stůl, naklonil se kupředu a chvíli se mlčky díval na mladou ženu, jejíž hezký obličej světlovlásky byl dnes mléčně průsvitný jako jemný porcelán. Pak narážeje zřejmě na něco, o čem už dlouho debatovali, se polohlasně zeptal:
"Tak tedy ne? Je to vaše poslední slovo?"
"To se ví, že ne, pane Coupeau," odpověděla klidně Gervaisa a usmála se. "Snad byste o tom nechtěl mluvit zrovna tady. Vždyť jste mi slíbil, že budete rozumný... Tohle vědět, nebyla bych se od vás nechala pozvat."
Neřekl na to nic, jen se na ni dál díval úplně zblízka vemlouvavým, vyzývavým, zamilovaným pohledem. Dráždily ho především koutky jejích úst, drobné, světle růžové, trochu zavlhlé koutky, za nimiž bylo vidět, když se usmála svěží červeň úst. Ona se však přesto nijak neodtahovala, zůstávala přívětivá a mírná. Po chvilce mlčení dodala:
"To přece nemyslíte vážně. Vždyť já už jsem stará ženská, mám osmiletého kluka... Copak bysme spolu dělali?"
"No přece to, co dělají ostatní!" zašeptal Coupeau a zamrkal.
Ale ona jen omrzele mávla rukou.
"Jestli si myslíte, že je to vždycky jenom legrace... To je vidět, že jste ještě nikdy s žádnou nežil pohromadě. Ba ne, pane Coupeau, já musím myslet na vážný věci. Víte, lehkomyslnost k ničemu dobrýmu nevede. Mám doma dva krky na živení, a ty toho něco spořádají! Jak myslíte, že bych tu svou domácnost uživila, kdybych mařila čas pletkami s mužskými? ... A pak, víte, jak jsem teď přišla do neštěstí, tak jsem dostala ponaučení na celej život. Na mužský mě přešla chuť a hned tak zas ňákýmu nenaletím."
Mluvila bez hněvu, velmi rozumně a rozvážně, jako by projednávala nějakou pracovní záležitost a vysvětlovala, proč nemůže tenhle šáteček naškrobit. Bylo vidět, že to má všechno už dávno srovnané v hlavě a promyšlené.
— 5 —
