Zabiják

III

Gervaisa původně chtěla úplně tichou svatbu. K čemu vyhazovat peníze? A pak, bylo jí pořád ještě trochu stydno, měla za to, že je zbytečné vystavovat se s tou svatbou na odiv celé čtvrti. Ale Coupeau si nedal říct. Nemůžou se přece vzít jen tak, beze všeho, a nedat si všichni pohromadě ani pořádně do trumpety. Jemu na celé čtvrti houby záleží. No, tak tedy něco jen úplně jednoduchého, odpoledne se kousek projdou, potom zapadnou do první hospody, spořádají tam králíka a dost. Žádná hudba při zákusku, to se ví, a žádný klarinet, aby si paničky natřásaly sukýnky. Jen si trochu připijou na zdraví a pak půjde každej domů na kutě. Klempíř žertoval a vtipkoval tak dlouho, až nakonec mladá žena svolila, když se jí zadušoval, že při tom nikdo nebude vyvádět.

Bude prý dohlížet na sklenice, aby se nikomu nezamotala hlava. A tak objednal malou večeři po pěti francích u Augusta ve Stříbrném mlýně na bulváru Chapelle. Byla to malá vinárnička, nepříliš drahá, a vzadu za lokálem měla ještě takovou dupárnu, stíněnou ze dvora třemi akáty. V prvním patře tam bude docela pěkné posezení.

V příštích deseti dnech sezval hosty u sestry v domě ve Zlatnické ulici: pana Madiniera, slečnu Remanjouovou a paní Gaudronovou s manželem. Nakonec se mu podařilo umluvit Gervaisu, že si mohl pozvat i dva kamarády, Telecí nožičku a Perka. Pravda, Perko si rád přihne, ale je na něj tak legrační pohled, jak je vždycky při chuti, že ho všichni zvou na večeři už jenom proto, aby viděli, jak se bude hospodský tvářit, až mu ten povedený jedlík spořádá na posezení dvanáct liber chleba. Gervaisa zas řekla, že přivede svou zaměstnavatelku, paní Fauconnierovou, a Bochovy, moc hodné lidi. Všeho všady jich bude u stolu patnáct. To je zrovna dost.

Když je pohromadě zas moc lidí, tak to obyčejně končívá hádkou.

Ale Coupeau přitom neměl ani krejcar. Ne že by si potrpěl na furiantství, ale přece jen se chtěl ukázat jako slušný člověk. A tak si od svého zaměstnavatele vypůjčil padesát franků. Z toho koupil především snubní prsteny, zlaté, za dvanáct franků, Lorilleux mu je sehnal přímo v továrně za devět. Pak si dal ušít redingot, kalhoty a vestu u krejčího v Myrhové ulici, kterému dal jen pětadvacet franků jako zálohu. Lakýrky a klobouk měl ještě dobré. Když dal stranou deset franků na večeři za sebe a za Gervaisu - děti se už nějak svezou nádavkem -, zůstalo mu šest franků, právě tolik, co stojí mše u oltáře chudých. Neměl sice velebníčky rád a rvalo mu srdce strkat posledních šest franků těm flanďákům, kteří se i bez nich tak dost nachlastají. Ale svatba beze mše, marná práce, to není žádná svatba. Šel to sám do kostela vyjednat a celou hodinu se tam handrkoval s malým starým velebníčkem ve špinavé klerice, zlodějem horším než hokynářka. Málem měl chuť vlepit mu pár pohlavků. Pak se ho jen tak v žertu zeptal, jestli by se tam u něho v krámě nenašla nějaká starší obnošená mše, ještě ne tak moc sešlá, která by ještě mohla udělat službu dvojici dobrých lidí. Malý starý velebníček sic…