11
Vypadalo to jako za starých časů.
Bylo jiskrné ráno v jásavém měsíci máji a detektivové z osmdesátého sedmého revíru se shromáždili v šéfově kanceláři na úterní ranní potlach. Poručík se opozdil. Arthur Brown vyprávěl anekdotu o opilém šoférovi.
„Policajt na motorce se celý den schovává v houští a číhá na řidiče, který překročí rychlost, až nakonec zažene ke krajnici chlapíka v jaguáru se stahovací střechou, co si to kolem mastí osmdesát mil v hodině. Polda se celý natěšený skloní nad jaguárem a povídá: ‚Na vás tady čekám celý den, kamaráde‘. Ten maník v jaguáru má už pořádně upito, a tak mu odpoví: ‚No jo, pae srážniku, šak sem taky za váma uhánim, co to dá‘“
Brown se rozchechtal.
Ostatní detektivové v místnosti se k němu přidali.
Bylo jich sedm. Šest mužů a jedna žena; v dnešní době typický jev ve většině služeben. Andy Parker nedokázal odolat pokušení uvést Eileen Burkeovou do rozpaků.
„Toho opilce zastavili ještě jednou,“ spustil. „Tentokrát to byla policistka na motorce. Povídá mu: ‚Pane, máte právo mlčet. Cokoliv řeknete, bude použito proti vám‘. A ten chlap řekne: ‚Kozy‘.“
Z Eileenina hlediska to bylo lepší, než když se jí někdo vloupal do skříňky a pomočil jí boty. Ten vtip jí připadal docela dobrý. Po dnešní ranní schůzce měla vyslýchat ženu, která šňupala kokain od svých patnácti let, ale teď byla ochotná postavit se proti gangu, jenž terorizoval dům, kde bydlela. Opustit řady feťáků, to je dost těžké samo o sobě.
Ale něco docela jiného je chránit vlastní dětí před lidmi, kteří se snaží, aby tomu svinstvu přivykly. Té ženě bylo sedmadvacet let. Měla desetiletého syna, jemuž to už nabídli. Co je moc, to je příliš.
„A víte, jak policie zastavila toho řidiče pro překročení rychlosti?“ zkusil to i Genero. Jako služebně nejmladší detektiv si na těchto týdenních sedáncích zatím příliš nevěřil. Ale poručík ještě nepřišel a zdálo se, že dnes ráno jsou všichni přívětivě naladění, a tak se odhodlal vyprávět také jeden vtip. „Ten polda se ho ptá, kam má tak naspěch, a on na to: ‚Mám dneska vystoupení v New Havenu‘.
Policista se zajímá, jaké vystoupení, a řidič tvrdí, že je žonglér. ‚Vážně?‘ ptá se nedůvěřivě policista. ‚Tak mi ukažte, jak umíte žonglovat.‘ Chlapík tvrdí, že by mu rád vyhověl, ale má už prý všechny propriety v divadle. No a ten policajt s ním obejde svoje auto, otevře kufr a vyndá tři majáčky, které rozsvítí, a podá mu je. ‚Tady máte. Zkuste to s nima.‘ Jenže ten chlapík je doopravdy žonglér, a tak ty majáčky vyhodí do vzduchu a začne předvádět své číslo, když tu kdo se to sem neřítí jako ten již zmíněný opilec v jaguáru! Vidí, co se děje, šlápne na brzdu, namíří si to k policajtovi a povídá: ‚Vemte mě rounou do lochu, pane strážniku. Tendle test určitě nesvedu.“
Všichni se ještě smáli, když do místnosti vešel Byrnes.
Šedovlasý, s kulatou lebkou, přistoupil ke svému stolu, bručivě popřál všem „dobré jitro“ a zeptal se: „Co je tady k smíchu?“
Genero odpověděl, že si vyprávějí vtipy o opilých řidičích.
„To takhle jeden opilec vyjde z obchodu s lihovinami,“ spustil Byrnes, „a vidí, jak na rohu policajt na motorce vypisuje pokutu za špatné parkování. Připotácí se k němu a říká: ‚Hele, kámo, dej člověkovi šanci.‘ Policista píše dál.
‚Ale no tak,‘ naléhá opilec, ‚nebuď takovej zatracenej nácek.‘ Policista vypíše druhou pokutu za to, že má auto ojeté pneumatiky. Opilec mu vynadá do zasranců a policajt píše další pokutu za ošoupané stěrače. Takhle to pokračuje asi deset minut, opilec chrlí urážku za urážkou a policista píše pokutu za pokutou. Nakonec sklapne zápisník a poznamená: ‚Tak co, spokojen?‘ A opilec povídá: ‚Víte, pae srážniku, mně je to jinak docela ukradený. Moje auto stojí za rohem.‘“
Detektivové se rozesmáli, možná trochu hlasitěji, než bylo třeba.
„Dejte si bagel a kávu,“ vybídl je Byrnes a ohlédl se po Carellovi, který postával u knihovny plné právnických spisů.
„Co se to vlastně včera večer stalo?“ zeptal se. Carella jim vypověděl všechno, co se mu přihodilo v čísle jedna na…
