Celá e-kniha Uloupená hvězda ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
14
Hodiny ve služebně ukazovaly tří čtvrtě na osm.
„Adresa je Beachside 64,“ říkal právě Carella po telefonu detektivovi ze South Beach. „Možná je uvnitř oběť únosu, tak postupujte s nejvyšší opatrností.“
Policisté v Russellském okrese měli své hodnosti označené vojáčtějšími termíny než jejich kolegové ve velkém zkaženém městě. Detektiv seržant James Cody se otázal, zda v tom domě mohou narazit na ozbrojené a nebezpečné osoby.
„Ano, je to pravděpodobné,“ přisvědčil Carella.
„Takže si dáme pozor,“ slíbil Cody.
Nebylo to třeba.
Jedinou osobou v domě byla mrtvá dívka, připoutaná k radiátoru. Všichni ostatní odtud odjeli před pěti minutami.
* * *
Slečna Coleová si na telefonáty detektiva Carelly začínala zvykat.
„Ano, detektive?“ ozvala se bezmála bujarým tónem.
„Slečno Coleová, lituji, že vás musím znovu obtěžovat…“
„Ale mě to vůbec neobtěžuje,“ ujistila ho.
„Na seznamech hovorů z těch dvou adres, které jsem vám dal…“
„Ano, detektive?“
Skoro ta slova zavrkala.
„Byly skoro každodenní záznamy o volání na neveřejné číslo. Já sice chápu, že zásadou telefonní společnosti je neprozrazovat…“
„Nebuďte směšný,“ zarazila ho. „Jde o únos. Počkejte minutu.“
Trvalo jí to tři minuty.
„Všechny ty hovory byly směrovány na jediného účastníka,“ začala.
„A kdo to byl, slečno Coleová?“
„Jistý Barney Loomis,“ odpověděla. „South Thompson Street 538. Pomůže vám to, detektive?“
* * *
„Poslali nám krásný případ,“ postěžoval si detektiv seržant James Cody okresnímu policejnímu lékaři.
Bylo úterý, pět minut po deváté večer a v domě číslo 64 v Beachside se to jen hemžilo muži v modrých větrovkách se žlutým nápisem POLICIE na zádech. Mrtvá dívka ležela v jedné z ložnic. Ještě stále byla připoutaná za zápěstí k radiátoru.
„Prokrista, podívejte se, co jí udělali,“ ukazoval lékař.
Cody přikývl. „Nikde nemůžeme najít klíč,“ řekl.
„Čekali jsme, až dorazíte, abyste rozhodl, jestli máme ta pouta přeříznout nebo co. Hádám, že odsud vypadli v pekelném spěchu. Když ji tu nechali takhle na řetěze.“
Na podlaze ležely tři prázdné nábojnice, pravděpodobně z vražedné zbraně.
„Střelili ji zblízka do obličeje,“ soudil Cody.
„Vypadá to tak,“ přitakal lékař.
Příslušníci oddílu, jenž v South Beach zastával povinnosti výjezdové jednotky u městské policie, pilně pátrali po otiscích a vysavačem sbírali vlasy a vlákna. Jeden z nich pohlédl na zavražděnou dívku a zabručel: „Zvířata hnusný.“ V jedné z dalších ložnic objevili tři masky: Saddáma Husajna, Jásira Arafata a George W. Bushe.
„Tři největší světoví vůdci,“ podotkl suše Cody.
Asi tou dobou detektivové Carella a Hawes zaklepali u dveří bytu číslo 22 na adrese South Thompson Street 583.
* * *
Ve tři čtvrtě na deset večer, právě když se linka AF 23 společnosti Air France chystala k odletu do Paříže, vyšli Ollie s Patricií do docela slušného deště. Sundal si sako a nedbaje na její protesty jí ho přehodil přes ramena.
„Vždyť promoknete na kůži!“ naléhala.
„No, no,“ chlácholil ji. „Nemáte chuť na pizzu?“
Patricia odvětila, že ona sice hlad nemá, ale ráda se k němu připojí.
Při třetím dílku pizzy jí pověděl, jak mnoho se z toho filmu poučil.
„Například v čem?“ zajímala se.
„Například v tom, že na tikotu hodin vždycky nezáleží,“ pravil Ollie.
~
O smrti Tamar Valparaisové se Carella dověděl až ve chvíli, kdy s Hawesem přivlekli na služebnu Barneyho Loomise. Bylo deset hodin. Let AF 23 na letiště Charlese de Gaulla byl již deset minut na cestě a Avery Hanes čekal v luxusní čekárně společnosti British Air na linku číslo 82 do Londýna, na letiště Heathrow. Seržant Murchinson v recepci je upozornil, že v poručíkově kanceláři na ně čeká advokát pana Loomise.
„A také vám přišel vzkaz od detektiva Codyho ze South Beach,“ podával mu složený list se vzkazem.
Carella ho přelétl očima.
„Odvedeš pana Loomise k jeho advokátovi?“ požádal Hawese. A zamířil ke svému stolu, odkud okamžitě zavolal smíšenou skupinu. Byl rád, že dostal k telefonu Endicotta a ne Corcorana.
„Stane,“ spustil, „to děvče …
