KAPITOLA 14
Asi po půl hodině dorazil statný muž z místní autoopravny vybavený dodávkou, lanem a synem. Obhlédl situaci a dodávku se synem poslal jinam, přivázal lano na Katino nebohé auto a odtáhl je do garáže sám.
Kate chvíli mlčela, a pak řekla: "Tohle by neudělal, kdybych nebyla Američanka."
Majitel garáže jim doporučil místní hospůdku, kde je vyzvedne, až stanoví diagnózu citroenu. Protože Dirkův jaguár přišel jen o pravý přední blinkr a Dirk tvrdil, že stejně skoro nikdy doprava nezahýbá, dopravili se na krátkou vzdálenost jeho autem. Když Kate poněkud neochotně nastoupila, našla ve voze knihu od Howarda Bella, kterou Dirk uloupil Sally Millsové v kavárně, a vrhla se na ni. Když o pár minut později vcházela do hospody, stále ještě nemohla přijít na to, jestli je to ta, kterou četla, nebo ne.
Hospoda byla směsicí všech tradičních anglických kvalit: mosazných součástí koňských postrojů, umakartu a nevrlosti. Zpěv Michaela Jacksona ve vedlejším baru se mísil s truchlivým přerývaným cinkotem automatu na umývání sklenic ve zdejším lokále a společně vytvářely akustickou atmosféru, která co do ušmudlanosti výborně ladila s postarší malbou.
Dirk koupil sobě i Kate drink a společně usedli k rohovému stolku, který objevila v dostatečné vzdálenosti od obtloustlé, otričkované nepřátelskosti u baru.
"Četla jsem to," oznámila, když prolistovala větší část Ďábelského úprku. "Nebo jsem aspoň začala a přečetla jsem prvních pár kapitol. Před několika měsíci. Vlastně nevím, proč jeho knihy ještě čtu. Jeho redaktor je evidentně nečte." Pohlédla na Dirka. "Neřekla bych, že je to zrovna vaše gusto. Z toho mála, co o vás vím."
"Taky že není," potvrdil Dirk. "Sebral jsem ji éé-, omylem."
"To říkají všichni," odpověděla Kate. "Kdysi býval dobrý," dodala, "pokud máte rád tenhle typ literatury. Můj bratr pracuje v jednom nakladatelství v New Yorku a říká, že z Howarda Bella se stal náramně divný člověk. Myslím, že se ho všichni trochu bojí a jemu se to docela líbí. Nikdo mu nemá odvahu říct, že by měl vynechat kapitolu deset až dvacet sedm včetně. A celou tu záležitost s kozou. Jistá teorie praví, že prodává tolik milionů výtisků, protože je nikdy nikdo nečte. Kdyby je ti, co je kupují, skutečně četli, nikdo by se nenamáhal koupit si další titul a bylo by po kariéře."
Odstrčila knihu od sebe.
"Ale teď o něčem jiném. Vy jste mi náramně chytře vysvětlil, proč jsem jela do Woodsheadu, ale ještě jste mi nepověděl, proč jste tam jel vy."
Dirk pokrčil rameny. "Podívat se, jaké to tam je," pravil vyhýbavě.
"Jo? Tak to vám můžu ušetřit námahu. Je to příšernost."
"Popište mi to. Začněte rovnou na letišti."
Kate si vydatně lokla své Bloody Mary a chvíli tiše dumala, zatímco vodka pochodovala jejími útrobami.
"Chcete slyšet i o letišti?"
"Ano."
Kate zlikvidovala zbytek drinku.
"V tom případě budu potřebovat ještě jeden," řekla a přisunula mu prázdnou sklenici.
Dirk odvážně čelil barmanovu škaredění a za chvilku se vrátil s novou dávkou pro Kate.
"Tak jo. Začnu kočkou," oznámila.
"Jakou kočkou?"
"Tou, jak jsem chtěla požádat sousedku odvedle, aby mi ji pohlídala."
"Kterou sousedku odvedle?"
"Tu, co umřela."
"Aha," kývl Dirk. "Víte co, co kdybych byl radši zticha a vy byste mi pověděla, jak to bylo?"
"Ano, to bude nejlepší," souhlasila Kate.
Kate mu vylíčila události posledních dnů, nebo alespoň ty, které zažila při vědomí, a pokračovala líčením svých dojmů z Woodsheadu.
Přestože líčila kliniku s nechutí, Dirkovi připadala přesně jako místo, kam by se chtěl uchýlit, pokud možno hned zítra. Spojovalo v sobě nadšení pro nevysvětlitelné, jež bylo i jeho vlastním úpornou neřestí (za nic jiného je považovat nemohl a občas na ně láteřil se zběsilostí adikta), s rozmazleným hýčkáním vlastních rozmarů, na jaké by rád aspiroval, jen kdyby si to mohl dovolit.
Kate došla až k znepokojivému setkání s pacientem Odwinem a jeho odpudivým nohsledem a její líčení způsobilo, že Dirk setrval ponořen v zamračeném mlčení ještě asi minutu poté, …
