KAPITOLA 7
O něco časněji téhož dopoledne, v bezpečné vzdálenosti od všech těchto událostí, v příhodné vzdálenosti od pěkně tvarovaného okna, jímž proudilo chladné dopolední světlo, ležel v bílé posteli postarší jednooký muž. Na podlaze ležely jako polozhroucený stan noviny. Byly tam odmrštěny před dvěma minutami, krátce po desáté, jak ukazovaly hodiny na nočním stolku.
Místnost nebyla zrovna velká, ale byla zařízena s přehnaně korektním dobrým vkusem, jako by šlo o pokoj v nějaké drahé soukromé nemocnici či klinice, a přesně tak tomu také bylo. Nemocnice ve Woodsheadu se i s malým, ale pečlivě udržovaným pozemkem nacházela na okraji malé, ale pečlivě udržované vesnice v Cotswolds.
Muž bděl, ale nebyl tomu rád.
Pokožku měl velmi delikátně starou, jako jemně napnutý, průsvitný pergamen, jemně postříkanou pihami. Jeho dokonale křehké ruce ležely mírně stočené na čistě bílých prostěradlech a nepatrně se chvěly.
Jeho jméno bylo střídavě uváděno jako pan Odwin, Wodin nebo Odin. Byl to - je to - bůh, a navíc bůh, v jehož přítomnosti je ze všech bohů nejméně radno pobývat, totiž mrzutý bůh. Jediné oko mu sršelo.
Jeho rozmrzelost vyvolalo to, co se dočetl v novinách, to jest, že jiný bůh se chová jako utržený od řetězu a dělá ostudu. To v novinách nepsali. Nestálo tam: "Bůh utržený ze řetězu dělá ostudu na letišti," list pouze popisoval následky pohromy, aniž by došel k nějakému rozumnému závěru.
Historka se jevila v mnoha ohledech velmi neuspokojivou díky své matoucí neprůkaznosti, bezvýchodnosti a rozčilující absenci (alespoň z hlediska novin) pořádného krveprolití. To, že se krveprolití nekonalo, ovšem halilo jisté tajemství, ale noviny dávají sedm dní v týdnu přednost pořádnému masakru před pouhým tajemstvím.
Odinovi rozhodně nečinilo potíže uhodnout, co se děje. Líčení událostí neslo jasný podpis "Thor", napsaný ovšem písmeny až příliš velikými, takže nikdo jiný než bůh je nemohl přečíst. Podrážděně odhodil ranní noviny a teď se snažil soustředit na relaxační cvičení, aby ho příhoda příliš nerozrušila. K cvičení patřilo také nadechování jistým způsobem a vydechování zase jiným způsobem, což působilo blahodárně na jeho krevní tlak atakdále. Ne že by se snad chystal umřít nebo něco takového - ha! - ale bezpochyby ve svém věku - ha! - se už raději nerozčiloval a dával na sebe pozor.
Ze všeho nejraději spal.
Spaní pro něj znamenalo velmi důležitou činnost. Rád spal dlouho, po celé dlouhé rozlohy času. Spát jen v noci, to ještě neznamenalo brát věc vážně. Rád se v noci dobře vyspal, a za nic na světě by si noční spánek nenechal ujít, ale podle jeho názoru se ani zdaleka nepřibližoval dostatečné dávce. Pokud to jen šlo, rád spal ještě v půl dvanácté dopoledne, a pokud takový spánek mohl následovat hned po pěkném lenošném poležení, tím lépe. Lehká snídaně a pak rychlá cesta do koupelny, než mu vymění ložní prádlo, to byla v podstatě veškerá činnost, kterou měl chuť vykonávat, a přitom si dával dobrý pozor, aby ze sebe nesetřásl ospalost a neohrozil tak své odpolední podřimování. Někdy dokázal prospat celý týden, a to si pak říkal, že si pěkně schrupl. Prospal také celý rok 1986 a nijak zvlášť mu nechyběl.
Ke svému hlubokému rozladění však věděl, že zakrátko bude muset vykonat jistý posvátný a rozčilující úřední úkon. Posvátný, protože božský, nebo přinejmenším týkající se bohů, a rozčilující díky jistému bohu, jehož se týkal.
Potají trhl záclonami na dálku s použitím pouze své božské vůle. Ztěžka vzdychl. Potřeboval přemýšlet, a navíc byl právě čas na ranní návštěvu koupelny.
Zazvonil na sanitáře.
Volaný se neprodleně zjevil, oděn v pečlivě vyžehlený široký zelený plášť, vesele zadobrýtroval a začal šukat po pokoji a shánět pantofle a župan. Pomohl Odinovi z postele, což poněkud připomínalo vybalování vycpané vrány z krabice, a volným krokem ho doprovodil ke koupelně. Odin se pohyboval strnule, jako hlava zavěšená mezi dvěma silnými chůdami, zahalenými do proužkované Viyelly a bílé ručníkoviny. Sanitář znal Odina p…
