9
Krásy Versailles
Zavřela jsem za sebou tiše dveře do obývacího pokoje a chvíli jsem tam tiše stála a sbírala odvahu. Zhluboka jsem se nadechla, ale vzhledem k tomu, že jsem byla sešněrovaná do těsného korzetu, jsem jen zasípala.
Jamie byl zamyšlen nad plnou hrstí objednávek. Když jsem vešla, vzhlédl a pohled mu ztuhl, oči rozšířené. Otevřel ústa, ale nevydal ani hlásku.
„Jak se ti líbím?“ vešla jsem velice opatrně a zlehka se pohupovala, jak mě to naučila švadlena. Předvedla jsem mu i hedvábné průsvitné vsadky plisé na vrchní vrstvě sukně.
Jamie zavřel ústa a několikrát zamrkal.
„To je… ehm… rudé, že?“ vyhodnotil.
„V podstatě ano.“ Sang-du-Christ, přesněji řečeno. Boží krev. Nejmódnější barva této sezóny, tedy tak jsem to alespoň pochopila.
„Tu si nemůže dovolit každá dáma, madame,“ prohlásila švadlena s pusou plnou špendlíků. „Ale vy, s touto pletí! Matko boží, celý večer se vám budou muži snažit dostat pod sukni!“
„Pokud to někdo jen zkusí, dupnu mu na prsty,“ řekla jsem. To totiž nebyl vůbec můj záměr. Ale chtěla jsem, abych byla vidět. Jamie trval na tom, že musím mít něco, abych vynikla v davu. Když se ráno zvedla mlha, král si ho evidentně na lever zapamatoval a byli jsme pozváni na ples do Versailles.
„Potřebuji, aby nám naslouchali muži, kteří mají peníze,“ říkal mi dříve Jamie a vysvětloval své plány. „A vzhledem k tomu, že já sám nemám ani žádnou význačnou pozici, ani moc, tak musím najít způsob, aby mou společnost sami vyhledávali.“ Povzdechl si a podíval se na mě, má noční vlněná košile rozhodně do těch plánů nezapadala.
„Obávám se, že v Paříži budeme muset začít chodit trošku do společnosti; ukázat se na dvoře, pokud se to bude dát zařídit. Budou vědět, že jsem Skot; bude přirozené, že se mě budou ptát na prince Karla a zda se ve Skotsku dožadují návratu Stuartovců. Potom jim budu moci diskrétně vysvětlit, že většina Skotů by byla ochotna zaplatit nemalé částky za to, aby se už Stuartovci nevrátili na trůn – i když to nebude pravda.“
„Ano, bude lepší, pokud budeš diskrétní,“ souhlasila jsem. „Anebo na tebe Bonnie Prince nasadí špehy, až tam zase příště půjdeš na návštěvu.“ Podle plánu držet si prince Karla pod dohledem chodil Jamie každý týden na návštěvu do malé vilky na Montmartru.
Jamie se krátce usmál. „Ano. Zatím si Jeho Výsost a všichni Jakobité myslí, že jsem jejich oddaný stoupenec. A dokud princ Karel u dvora nebude, zatímco já ano, tak jeho šance na odhalení mých slov nejsou moc veliké. Jakobité v Paříži drží při sobě, to je pravidlo. Ale nemají peníze, aby se objevovali ve vyšších kruzích. A to my díky Jaredovi máme.“
Jared se s Jamiem shodl na jeho návrhu – i když ze zcela jiných důvodů – že rozšíříme jeho běžnou nabídku zboží a k pařížské šlechtě a bohatým bankéřským rodinám si udělá cestičku i pravá skotská whisky. Když je k nám nalákáme na rhônské víno, příjemnou zábavu a povídání, tak jim ji můžeme nabídnout, protože za poslední dva týdny jí Murtagh převezl přes Kanál docela slušný objem.
„Je to zábava, ať už taková, či maková, která je k nám přivádí,“ řekl Jamie a dělal si plány nad papírem s básní, která popisovala milostné vzplanutí mezi hrabětem de Sévigny a manželkou ministra zemědělství. „Celá šlechta dbá na vzhled, a tak jim musíme nabídnout něco zajímavého, co by je přitáhlo.“
Podle jeho strnulého výrazu ve tváři soudím, že pro začátek jsem to rozjela dobře. Udělala jsem pár krůčků a zlehka se zatočila, až se sukně rozhoupala jako zvon.
„Není to špatné, že?“ zeptala jsem se. „V každém případě to nejde přehlédnout.“
Nakonec našel slova.
„Přehlédnout?“ zachroptěl. „Přehlédnout? Proboha, vždyť je ti vidět každý kousek kůže dolů až ke třetímu žebru!“
Podívala jsem se dolů.
„Ne, není. To není moje tělo, co vidíš, to je vycpávka z bílé tkaniny.“
„No dobrá, ale jako tvoje tělo to vypadá!“ Přišel blíž a sklonil se, aby si prohlédl blíže korzet mých šatů. Koukl se mi do výstřihu.
„Proboha, vždyť je ti vidět až dolů k pupíku! Doufám, že to nemyslíš vážně, že bys šla v…