Kapitola 16
Chtíč je zrádný
Nedalo vůbec málo práce přesvědčit von Namtzena a Toma Byrda, že je schopen samostatného pohybu a nepadne na ulici obličejem na chodník – tím spíš, že si tím sám nebyl zcela jistý. Ale nakonec se Tom Byrd neochotně vydal do Jermyn Street, aby sbalil, a von Namtzen – ještě neochotněji – uznal, že jeho vlastní povinnost leží v prostudování obsahu Mayrhoferova stolu.
„Nikdo jiný nedokáže přečíst libovolné papíry, co tam mohou být,“ podotkl Grey. „Ten muž je mrtev, a nejspíše to byl špeh. Ihned pošlu někoho z regimentu, aby převzal kontrolu nad domem – ale pokud je v těch papírech něco urgentního...“
Von Namtzen stiskl rty, ale kývl.
„Dáte na sebe pozor?“ zeptal se upřímně, položil velkou teplou ruku na Greyův zátylek a sklonil se, aby se mu pozorně zadíval do tváře. Hanoveřanovy oči měly ustaraně šedou barvu a byly kolem nich tenké vrásky obav.
„Dám,“ řekl Grey a upřímně se snažil uklidňujícím způsobem usmát. Podal Tomovi naškrábaný vzkaz, jímž žádal po Harry Quarrym, aby ihned poslal na Mecklenberg Square někoho, kdo mluví německy, a odešel.
Tři možnosti, pomyslel si a zhluboka dýchal, aby ovládl závrať, když nasedal do pronajatého kočáru. Kanceláře Východoindické společnosti v Lamb’s Conduit Street. Trevelyanův hlavní obchodní zástupce, muž jménem Royce, který měl kancelář v Temple. Nebo Pička Neil.
Slunce už téměř zapadlo a večerní mlha tlumila jeho světlo jako dým po palbě z kanónu. To mu ulehčilo volbu. Nemohl si dělat naděje, že se dostane do Westminsteru nebo Temple dříve, než všichni na noc odejdou domů. Ale věděl, kde bydlí Stapleton, dal si práci to po onom znepokojivém rozhovoru s Bowlesem zjistit.
„Chcete co?“ Stapleton spal, když mu Grey zabušil na dveře. Byl jen v košili a bos. Klouby si protřel jedno zamžené oko a tím druhým si Greye nevěřícně prohlížel.
„Jména a data vyplutí jakýchkoli lodí patřících pod Východoindickou společnost, které tento měsíc opouští Anglii. Hned.“
Stapleton měl teď obě oči otevřené. Pomalu zamrkal a poškrábal se na žebrech.
„Jak bych měl něco takového vědět?“
„Nečekám, že budete. Ale někdo, kdo je u Bowlese zaměstnán, to ví a očekávám, že dokážete zjistit, kde se ta informace nachází, a to bez přílišného ztrácení času. Ta záležitost je urgentní.“
„Ach, tak urgentní?“ Neilova ústa se zkřivila a spodní ret mírně vystoupl. Nenápadně přenesl váhu, takže náhle stál blíž. „Jak… urgentní?“
„Příliš urgentní na hry, pane Stapletone. Oblečte se, prosím, čeká na nás kočár.“
Neil neodpověděl, ale usmál se a zvedl ruku. Dotkl se Greyova obličeje, položil mu dlaň na tvář a palcem líně přejel pod koutkem jeho rtů. Byl horký a voněl postelí.
„Určitě není potřeba tak spěchat, Mary?“
Grey popadl jeho ruku, odtáhl si ji od obličeje a stiskl tak pevně, že klouby prstů v jeho sevření zapraskaly.
„Půjdete se mnou okamžitě,“ řekl, velmi jasně, „nebo budu pana Bowlese oficiálně informovat o okolnostech, za nichž jsme se prvně setkali. Rozumíte mi, pane?“
Zíral Stapletonovi do očí. Muž byl teď vzhůru a jeho modré oči byly jako lusknutím prstů jasné a zuřivé. Škubnutím se uvolnil z Greyova sevření, udělal půlkrok vzad a vzteky se chvěl.
„To byste neudělal.“
„Vyzkoušejte mě.“
Stapletonův jazyk letmo přejel po horním rtu – ne v pokusu o flirt, ale v zoufalství. Stmívalo se, ale ještě nebyla taková tma, aby Grey jasně neviděl Stapletonovu tvář a nerozeznal tu do morku kostí pronikající hrůzu, která se skrývala pod hněvem.
Stapleton se rozhlédl, aby si byl jist, že je nikdo neslyší, popadl Greye za rukáv a zatáhl ho do úkrytu dveří. Když u sebe stáli tak blízko, bylo jasné, že pod košilí na sobě nic nemá. Grey uviděl v rozevřeném límci jeho hladký hrudník, zlatou kůži ztrácející se v lákavých stínech níže.
„Víte, co by se mi mohlo stát, kdybyste něco takového udělal?“ zasyčel.
Grey to věděl. Ztráta postavení a společenské zničení byly to nejmenší. Pravděpodobně tu bylo uvěznění, veřejné bičování a pranýř. A kdyby se ukázalo, že Stapletonovy nepravidelné vz…
