44. SKOŤÁK
Jak předpokládal, dojednání výkupného bylo nakonec snadné.
Paní Záblesková je vyšla docela levně – šest medailí, čtyři nože a kompas. Tedy zprvu, neboť ji po dobu obchodování neviděl – kdyby ano, nabídl by možná ještě méně. Byla to malá čtrnáctiletá holka s poďobanou tváří a šilhavýma očima.
I tak ale chápal, že něčí vkus a zalíbení se nedá vyčíslit, a oba, Záblesk i Houser, byli ochotni za dívku zemřít. Nepochybně měla dobré srdce nebo jiné výjimečné charakterové vlastnosti, například mimořádný talent v postelovém umění.
Byl sám šokován, že o něčem takovém vůbec přemýšlel, a raději se na ni pozorněji zadíval. Na první pohled to nebylo vůbec zřejmé – ale teď, když se na ni důkladně zahleděl – to děvče vyzařovalo něco zvláštního. Mělo onen pozoruhodný dar, jenž je dán jen několika málo ženám, dar, který je schopen přebít všechny ostatní faktory, jako je vzhled, věk nebo důvtip, a přimět každého muže, aby si přál zmocnit se jí a…
Zahnal rašící představu, než se stačila plně rozvinout. Znal několik takových žen, většina z nich byly Francouzky. A více než jednou si říkal, že i za mimořádný šarm jeho ženy, jenž byl právě oním nebezpečným darem, mohly její francouzské kořeny.
Všiml si, že i Pták si dívku zamyšleně prohlížel. Zjevně litoval, že ji nechal jít za tak nízkou cenu. Naštěstí mu něco přineslo náhlé rozptýlení – skupina vracející se z lovu a vedoucí hosty.
Těmi byli horští Čerokíjové, nacházející se daleko od svého domova v horách Tennessee, a s nimi muž, o kterém Jamie několikrát slyšel, ale dosud ho nikdy nepotkal – Alexander Cameron, jemuž indiáni říkali „Skoťák“.
Byl to snědý, ztrhaný muž ve středních letech. Camerona šlo od indiánů odlišit jen díky jeho mocnému plnovousu a dlouhému zvídavému nosu. S Čerokíji žil od svých patnácti let, vzal si za ženu Čerokíjku a mezi Čerokíji požíval značné úcty. Byl rovněž indiánským agentem a s Johnem Stuartem byl zadobře.
Jeho přítomnost zde, dvě stě mil od domova, způsobila, že i Jamie se zájmem nakrčil svůj dlouhý zvídavý nos.
Zájem byl oboustranný. Cameron si ho přeměřoval hluboce posazenýma očima, v nichž se stejnou měrou zračila inteligence i mazanost.
„Vy musíte být ten rudohlavý Zabiják medvědů, ohoho!“ zahalekal, potřásl Jamiemu vřele rukou a poté ho po indiánském způsobu objal. „Už jsem o vás tolik slyšel a umíral jsem touhou potkat vás tváří v tvář, abych zjistil, jestli jsou všechny ty povídačky pravdivé.“
„Pochybuji,“ řekl Jamie. „Poslední, kterou jsem slyšel, vyprávěla, jak jsem zabil tři medvědy najednou, z toho posledního ze stromu, kam mě zahnal poté, co mi ukousl nohu.“
Ač neúmyslně, shlédl Cameron Jamiemu na nohy, pak vzhlédl a hlasitě se rozchechtal. Všechny rysy jeho tváře se zaoblily neodolatelným veselím tak, že i Jamie cítil, jak v něm začíná probublávat nutkání k smíchu.
Zatím samozřejmě nebylo vhodné rozebírat obchody. Skupina lovců přitáhla z lesa bizony a chystala se opulentní hostina.
Játra byla vyňata, aby byla zprudka opečena a vzápětí snězena, pás měkkého masa ze zad už se pekl s celými cibulkami okolo a srdce – alespoň jak mu sdělil Ian – si měli rozdělit oni čtyři: Jamie, Cameron, Pták a Běžící lišák, jednalo se o poctu.
Poté, co snědli játra, se odebrali do Ptákova příbytku, aby hodinu či dvě společně popíjeli pivo, zatímco ženy připravovaly zbytek jídla. Když ucítil volání přírody, vyšel ven, aby si u stromu ulevil, když tu najednou za sebou uslyšel tiché kroky.
Alexander Cameron se postavil vedle něho a začal si rozepínat kalhoty.
Vypadalo přirozeně – ačkoliv to Cameron nepochybně zamýšlel – že se pak spolu prošli. Čerstvý večerní vzduch přinášel příjemnou úlevu po zakouřeném prostředí uvnitř domu. Hovořili o věcech, jež oba zajímaly – jednak o Johnu Stuartovi a jižní oblasti, dále o indiánech. Srovnávali osobnosti a možnosti obchodů s jednotlivými náčelníky. Spekulovali, který z nich by mohl být náčelníkem všech a zda by během roku dokázali vytvořit velký společný kongres.
„Předpokládám, že se divíte,“ řekl C…
