29
Jednoho krásného dne na začátku podzimu kráCeli Lou s Ozem spolu s Diamondem a Jebem lesem, na obličej jim skrz větve dopadaly sluneční paprsky a studený vítr k nim přinášel prchavé závany letního zimolezu a plané růže.
„Kam jdeme?“ zeptala se Lou.
Diamond jen tajemně odpověděl: „Uvidíte.“
Dorazili k malému svahu a zastavili se. Padesát stop před nimi kráčel Eugene a nesl prázdný uhlák a lampu. V kapse měl tyčinku dynamitu.
Diamond pronesl: „Eugene se vydal do dolu. Musí naplnit ten uhlák. Než přídě zima, dojede sem se sáněma a naloží je plný uhlí.“
„Páni, to je stejně napínavý jako pozorovat někoho, když spí,“ utrousila Lou.
„Jen počkej, až bouchne dynamit,“ namítl Diamond.
„Dynamit!“ vykřikl Oz.
Diamond přikývl. „Uhlí je hluboko ve skále. Nedá se vykopat. Musí se vodpálit.“
„Není to nebezpečný?“ chtěla vědět Lou.
„Ne. Eugene ví, jak se to dělá. Já to taky vim.“
Zatímco ho z dálky pozorovali, Eugene vytáhl z kapsy výbušninu a připevnil k ní dlouhou zápalnou šňůru. Potom rozsvítil lampu a vešel do dolu. Diamond se posadil, opřel se zády o strom, vytáhl jablko a rozkrájel ho na kousky. Jeden hodil Jebovi, který pobíhal kolem mlází. Diamond si všiml, že se Lou s Ozem tváří vyděšeně.
„Roznětka hoří pomalu. Člověk dojde na Měsíc a zpátky, než to bouchne.“
Ochvilku později vyšel Eugene ven a nedaleko vchodu se posadil na kámen.
„Neměl by jít dál odtud?“
„Ne. Na kbelík uhlí moc dynamitu nepotřebuje. Až to bouchne a prach se usadí, ukážu vám to tam.“
„Co je v takovým starým dole k vidění?“ zeptala se Lou.
Diamond se náhle naklonil dopředu. „To ti hned řeknu. Jednou v noci sem tu zahlíd nějaký chlápky. Vzpomínáte si, že mi pani Louisa řekla, abych měl voči votevřený? No, tak sem dával pozor. Měli lampy a nesli do dolu nějaký krabice. Půjdeme tam a zjistíme, co tam dělali.“
„Ale co když jsou právě teď v dole?“
„Ne. Před chvilkou sem se tu zastavil, prohlíd sem vokolí a hodil dovnitř kámen. A podle stop v prachu bylo jasný, že vodešli. Kromě toho by na ně narazil Eugene.“ Najednou dostal nápad. „Hele, možná že prodávaj kořalku a schovávaj si v tom dole destilační přístroj, kukuřici a tak.“
„Spíš ho používají tuláci, aby se mohli v suchu vyspat,“ namítla Lou.
„Vo žádnejch tulácích sem tady v horách neslyšel.“
„Tak proč jsi o tom Louise nic neřekl?“ zaútočila na něj Lou.
„Má svejch starostí dost. Nejdřív to musim prozkoumat. Jako chlap.“
Zatímco čekali na explozi, Jeb vyplašil veverku a honil ji kolem stromu.
Lou pronesla: „Co kdybys bydlel u nás?“
Diamond se na ni překvapeně zadíval; ta otázka ho očividně přivedla do rozpaků. Otočil se na psa. „Nech toho, Jebe. Ta veverka ti nic neudělala.“
Lou dodala: „Myslím tím, že bysme potřebovali pomoc. Další silnej chlap by se nám hodil. A Jeb taky.“
„To ne. Chlap potřebuje svobodu.“
„Hele, Diamonde,“ ozval se Oz, „mohl bys bejt můj velkej bratr. Pak by Lou nemusela zbít všechny sama.“
Lou s Diamondem se na sebe usmáli.
„Možná bys o tom měl přemejšlet,“ dodala Lou.
„Možná budu.“ Podíval se na důl. „Trvá to ňák dlouho.“
Znovu se posadili a čekali. Vtom veverka vyskočila z lesa a zamířila si to přímo k šachtě. Jeb se vrhl za ní.
Diamond vyskočil. „Jebe! Jebe! Pod sem!“ Chlapec se rozběhl za Jebem. Eugene se ho pokusil chytit, ale Diamond se mu vyhnul a vběhl do dolu.
Lou vyjekla: „Diamonde! Nechoď tam!“
Utíkala k vchodu do šachty.
Oz vykřikl: „Lou, ne! Vrať se!“
Než stačila vběhnout dovnitř, Eugene ji zadržel. „Počkejte tady. Přivedu ho, slečno Lou.“
Eugene zmizel v otvoru a zahulákal: „Diamonde! Diamonde!“
Děti se na sebe vyděšeně podívaly. Čas běžel. Lou nervózně přecházela před vchodem. „Prosím, prosím. Dělejte.“ Přistoupila k otvoru a zaslechla nějaký šramot. „Diamonde! Eugene!“
Ale byl to Jeb, který se vyřítil z dolu za veverkou. Lou psa chytila a vzápětí ji srazila síla výbuchu na zem. Z otvoru se vyvalil prach a kamení. Lou se z toho rozkašlala. Zatímco Jeb štěkal a skákal kolem, Oz se jí rozběhl na pomoc.
Lou vstala, chytila dech a dovráv…
