20
KATE SE OSPRCHOVALA A PŘEVLÉKLA. MOKRÉ VLASY SI sčesala dozadu, takže jí padají na ramena. Oblékla si tričko a přes ně tlustý tmavomodrý svetr s výstřihem do V, vybledlé džíny volně splývají z úzkých boků. Tlusté vlněné ponožky chrání dlouhá chodidla. Jack pozoroval, jak přenášejí pružnou postavu majitelky sem tam po pokoji. Už se trochu vzpamatovala. Ale z očí jí stále hledí děs. Zdá se, že se jej snaží zapudit fyzickou aktivitou.
Jack vzal do ruky sklenici sody a opřel se v křesle. Trne mu šíje. Kate jako by to vycítila, zastavila se a začala mu krk masírovat.
„Neřekl mi, že porota potvrdila obžalobu,“ řekla Kate hněvivě.
„Myslíš, že poldové nedostanou lidi tam, kam chtějí?“ namítl.
„Koukám, že už zase uvažuješ jako obhájce.“
Kate mu hněte krk a ramena, bolest zázračně ustupuje. Její mokré vlasy mu padají do obličeje, jak zpracovává nejcitlivější místa. Zavřel oči. V rádiu vyhrávají Řeku snů Billyho Joela. O čem sní on, ptal se Jack sám sebe. Zdálo se mu, že cíl je stejně nepolapitelný jako sluneční paprsky, které děti chytají do dlaně. „Jak se cítí?“ Kateina otázka ho vrátila do přítomnosti. Dopil sklenici.
„Je zmatený. Nervózní. Sebralo ho to. Zkrátka úplně jiný, než jak ho znám. Mimochodem, našli pušku. V prvním patře jednoho z těch starých baráků na zbourání přes ulici. Ať střílel, kdo chtěl, už je dávno za horama. Na to dám krk. Myslím, že poldy to ani moc nezajímá.“
„Kdy soud začne projednávat obžalobu?“
„Pozítří v deset hodin.“ Ohnul krk a zachytil její ruku. „Chtějí mu přišít loupežnou vraždu, Kate.“ Přestala ho masírovat.
„To je nesmysl. Můžou z toho udělat nejvýš zabití během loupeže, nic víc. Ať si státní zástupce zalistuje v zákoníku.“
„Já mu to připomenu, neboj, uvidíš.“ Pokus rozesmát ji skončil neúspěšně. „Podle verze obžaloby pronikl do domu a ona ho přistihla. Podpírají obžalobu důkazy fyzického násilí – stopami po škrcení, bití a dvěma střelami v hlavě – aby případ posunuli do polohy loupežného přepadení. Zdůrazňují mrzkost a zvrácenost zločinu. Navíc zmizely Christininy šperky. A za vraždu při ozbrojeném loupežném přepadení se ukládá nejvyšší trest.“
Kate si sedla a položila ruce na stehna. Nenalíčila se, dodnes patří k ženám, které to nepotřebují. Čišelo z ní napětí, dalo se vyčíst pod očima i z křivky ramen.
„Znáš toho Gorelicka? Bude se chtít předvést.“ Jack převaloval v ústech kostku ledu.
„Je to nafoukaný, arogantní, bigotní vlezdoprdelista a v trestním právu jednička.“
„Fajn.“ Jack vyskočil z křesla a posadil se vedle Kate. Uchopil ji za kotník a začal ho třít. Svezla se do pohovky a zvrátila hlavu. Cítí se spolu zase uvolněně, příjemně, jako by poslední čtyři léta nikdy nebyla.
„To, co mi řekl Frank, by na obžalobu zdaleka nestačilo. Nerozumím tomu, Jacku.“
Jack jí stáhl ponožky a třel jí oběma dlaněmi chodidla, cítil pod rukama jemné, drobné kosti. „Policie dostala anonymní tip, státní poznávací značku auta, které se nacházelo v blízkosti sídla Sullivanových tu noc, kdy byla pravděpodobně spáchána vražda. Zjistili, že patří jednomu ze zabavených aut na washingtonském policejním parkovišti.“
„Tak byl ten tip špatný.“
„Ne. Luther mi kdysi vykládal, jak snadno si člověk může auto vypůjčit z policejního parkoviště a po činu ho zase vrátit.“
Kate se na něho nedívala, zdálo se, že si pečlivě prohlíží strop. „Bavívali jste se o pěkných věcech.“ Zazněla v tom výčitka.
„Ale běž, Kate.“
„Promiň.“ Teď z hlasu zazněla únava.
„Policie zkoumala i rohožku. Našli na ní vlákna z koberce v ložnici Sullivanových. A taky velmi zvláštní směs zeminy. Tou prstí vylepšoval zahradník Sullivanových půdu na kukuřičném poli u domu. Namíchali ji speciálně pro Sullivanovy, nikde jinde se nenajde směs téhož složení. Mluvil jsem s Gorelickem. Je si naprosto jistý sám sebou, to si piš. Zatím jsem teze obhajoby nepředložil. Podám je zítra.“
„Jenže co z toho? Jak to souvisí s otcem?“
„Získali příkaz k prohlídce Lutherova domu a auta. Našli tutéž směs na koberečku v autě. A další vzorek na koberci …
