1
KDYŽ AUTO SE ZHASNUTÝMI SVĚTLY SETRVAČNOSTÍ zastavovalo, nesvíral volant už tak pevně. Štěrk naposledy se skřípěním odlétl od vzorku pneumatik a obklopilo ho ticho. Chvilku se orientoval, nato vytáhl ošoupaný, nicméně stále funkční dalekohled pro noční vidění. Zaostřil na dům. Uvolněně, spokojeně se zavrtěl na sedadle. Vedle něho na předním sedadle spočívá batoh. Interiér je ošuntělý, ale čistý. Auto je ovšem kradené. A to z dost neobvyklého zdroje.
U zpětného zrcátka visí dvě miniaturní palmy. Zadíval se na ně a zachmuřeně se usmál. Jakmile to bude možné, odjede do země palem. Za klidem, průzračně modrou mořskou hladinou, lososově zbarvenými západy a východy slunce. Musí vypadnout. I když si to říkal už mnohokrát, tentokrát o tom je skálopevně přesvědčen.
Šestašedesátiletý Luther Whitney by mohl pobírat dávky státního sociálního zabezpečení, ostatně uzavřel i řádné životní pojištění na dožití. V jeho věku většina mužů dávno zahájila druhou kariéru coby dědečkové a přijala částečný úvazek vychovatelů dětí svých dětí, pokud je opotřebované klouby neupoutaly na invalidní vozík či se jim v životním shonu neucpaly arterie.
Lutherova kariéra se odvíjela nepřetržitě a v jediném oboru. Spočívala v násilném pronikání do cizích domovů a objektů, obvykle v noci jako nyní, a v odnášení co největšího majetku, který mu nepatřil.
Ačkoli se Luther naprosto jednoznačně pohyboval mimo zákon, nikdy po nikom ve vzteku či ze strachu nevystřelil ani nevrhl nůž s výjimkou období, kdy se zúčastnil značně zmatené a krvavé války Severu proti Jihu na Korejském poloostrově. A rány pěstí rozdával jedině po výčepech, a to pouze v sebeobraně, když pivo dodalo mužům víc odvahy, než se sluší.
Luther při volbě cíle dodržuje jedinou zásadu: obírá jen ty, kteří si mohou ztrátu dovolit. Nevidí žádný rozdíl mezi sebou a těmi, kteří tahají z bohatých peníze zákonnou cestou tím, že je přesvědčují, aby kupovali věci, které nepotřebují.
Značnou část svého více než šedesátiletého života strávil ve středně až přísně střežených nápravných zařízeních na východním pobřeží. Tři předchozí tresty za těžké zločiny spáchané ve třech státech vláčel na bedrech jako žulový kámen. Vyřízly mu ze života léta. Důležitá léta. Ale teď už se na tom nedá nic změnit.
Vybrousil své dovednosti a víceméně oprávněně doufá, že čtvrtý soudní proces s ním se neuskuteční. Kdyby ho ještě jednou zašili, o důsledcích by nebylo sebemenších pochyb – dostal by plných dvacet let. A v jeho věku znamená dvacet let trest smrti. Taky by ho mohli usmažit na elektrickém křesle, tak dosud ve státě Virginie nakládají se zvlášť zlými lidmi. Občané tohoto státu s hlubokými historickými kořeny jsou povětšinou bohabojní lidé a náboženství předpokládá přiměřenou odplatu, což ústí v požadavek absolutního trestu. Virginie odsoudila k trestu smrti víc zločinců než kterýkoli jiný stát USA až na dva, a právě žebříčkově výše postavený Texas a Florida vyjádřily jižanské sestřičce plnou morální podporu. Ale dobří občané Virginie uznávají jisté meze, za prosté vloupání neudělují nejvyšší trest.
Navzdory riziku nemůže odtrhnout oči od domu, respektive sídla – to označení je naprosto oprávněné. Už několik měsíců poutá veškerou jeho pozornost. Dneska v noci ho přestane fascinovat.
Middleton ve státě Virginie. Pětačtyřicet minut jízdy západním směrem po klikatící se úzké silnici z Washingtonu. Soubor nemovitostí nesmírné hodnoty s povinnými jaguáry v garážích a s koňmi ve stájích – z peněz stržených za jediného by mohli nájemníci velkého městského činžáku žít rok. Sídla v této oblasti jsou rozseta v dostatečných odstupech, aby vynikla jejich nádhera, a přímo volají po pojmenování. Lutherovi neunikla ironie názvu vyhlédnutého cíle – Ztracená varta.
Příval adrenalinu, provázející každé jeho profesní úsilí, je tentokrát naprosto jedinečný. Připadá si asi jako pálkař, nonšalantně poklusávající k metě a napínající nervy diváků poté, co právě napálený kožený nesmysl přistál až někde na ulici. Lidé si stoupají na š…
