23.
Pořad, který Mel natočila s Peterem, se vysílal první týden v září a setkal se s mimořádným ohlasem. Všichni byli přesvědčeni, že by Mel za něj měla dostat nějakou cenu.
Najednou každý mluvil o doktoru Hallamovi. Navíc Pattie Lou Jonesová od operace jen kvetla. V Los Angeles neustále drnčel telefon, jak se kdekdo snažil Petera přesvědčit, že je skvělý.
Ale ten všude vychvaloval Mel a její práci, takže když se konečně poslední víkend v září dostala do L. A„ vítali ji v nemocnici jako dávnou známou, stejně jako Matt a Mark. Pam si pořád zachovávala určitý odstup a paní Hahnová se netvářila o nic vlídněji než předtím. „Mám pocit, jako bych se vracela domů, Petere,“ usmála se šťastně, když ji dovezl do hotelu.
Bydlela v Bel-Air, protože byl blízko jeho domu. Noc strávili spolu a když se večer plížili kolem recepce, připadali si jako uličníci. Doma sdělil, že musel zůstat v nemocnici kvůli pacientovi, ale všichni kolegové věděli, kde spal, protože musel být k zastižení. „Mám takovou radost, že jsem zase tady!“ Rozhlédla se po velkém přívětivém pokoji, vyklouzla z šatů a jen tak v kombiné se posadila a zahleděla na Petera. Od jejich posledního setkání uplynuly tři týdny. Bohužel se jí nepodařilo přijet dřív, i když se jí hrozně stýskalo. Ve studiu měli důležitou práci, pak onemocněla Jessica, a to všechno jí zabralo mnohem víc času, než předpokládala. „Je skvělé, žes přijela! Škoda, že je mezi námi těch pět tisíc kilometrů!“
„Ano, je to smůla.“ Ale zatím nenašli žádné východisko. Objednali si večeři na pokoj a milovali se. Pak se Peter zeptal, jak to vypadá s novou smlouvou s televizí. „Vím, co chci, ale je otázka, jestli to dostanu.“
„Jsou hloupí, jestli ti nedají všechno, co žádáš. Jsi nejlepší a oni to musí vědět.“ Jeho lichotka ji potěšila. „Asi bych tě měla vyslat vyjednávat místo mého právníka. „ „Kdy jim předložíš svůj návrh?“
„Asi za čtrnáct dní.“ Zatvářil se smutně, ale smířeně.
„To znamená, že tě zase nejméně měsíc neuvidím!“ Vypadalo to tak. Projednávání smlouvy bylo pro ni důležité a chtěla být rozhodně u toho. Ani by na nic jiného neměla náladu. „Nemůžeš přijet k nám?“ Zavrtěl hlavou. „Pochybuju. Minulý měsíc jsme dělali dvě transplantace srdce a čekají nás jedny plíce. Hezkou chvíli se asi nedostanu nikam.“ Mel to chápala. Oba byli polapeni svou prací a svou rodinou. S Peterovými dětmi se setkala až v neděli pozdě odpoledne. Většinu času zůstali v hotelovém pokoji. Chtěli si vychutnat každou minutku společného času a Mel navíc cítila, že Pam ve svém domácím prostředí ji už nebere tak srdečně. Bylo pro ni bezpečnější a měla tátu zase jen pro sebe. Ale chlapci se nezměnili. Mark z ní doloval co nejpodrobnější informace o Val a Matthew jí pořád chtěl sedět na klíně. Odpoledne i večer uběhly víc než rychle a cestou na letiště měla dojem, že přijela před pár hodinami. Nechtěla pryč, ale nic jiného nezbývalo. „Je to bláznivý život, viď?“
„To je.“ V tu chvíli se ozvali z nemocnice. U jednoho z pacientů se objevily komplikace a Peter musel ihned do nemocnice. Na okamžik se mu vybavila vzpomínka na noc, kdy operovali Marii a volal Melanii na letiště.
Tentokrát se nemohla zúčastnit. Musela být příští ráno v New Yorku. Nemohl ani počkat do odletu jejího letadla. Stačil ji jen rychle políbit a už spěchal vestibulem k východu.
Několikrát se v běhu otočil a zamával, ale za chvíli už Mel zůstala sama. Usadila se v první třídě a přemýšlela o tom, jak je nepříjemné mít tak náročné zaměstnání, jako mají oni dva, a v duchu se rozhodla, že pokud se objeví nějaký zájemce o autogram, zlomí mu asi ruku. Rozhodně neměla náladu být na někoho milá, ale naštěstí si jí celou cestu nikdo nevšiml.
Domů dorazila v půl sedmé, unavená a deprimovaná. Když volala Peterovi do nemocnice, dozvěděla se, že právě odešel na sál.
Zřejmě je jim souzena osamělá existence. Mel se do L. A. nedostala celý říjen, protože jednání o novém kontraktu byla složitá a náročná. „Už jsi na mě úplně zapomněla, nebo je nějaká šance příští měsíc?“ Peter…
