Eusebiova Historie církevní (Daniel Adam z Veleslavína)

Ukázka z knihy

Ještě-liž nyní toho nevidíme, že pravý Čech, by pak dobrýž muž byl, neumí-li cizích jazykův, za nic vážen není? Mnohý cizozemec sedě mezi námi dvaceti, třidceti a více let a neuměje třeba slova česky, nic se za to nestydí. Odkud to jde, že cizí národové jazyk náš tak sobě zlehčili? Vidí Čechy, an ho sami sobě málo váží, a protož myslí, že ho nepotřebují.

Ale snad příčina té potupy na díle z toho pošla, že málo jest kněh v jazyku českém vůbec vydaných, kteréž by Čechové čísti a z nich jak moudrosti a opatrnosti nabývati, tak i k milování přirozené výmluvnosti své probuzovati se mohli? Takť jest, že ta věc s velikou obecní škodou národu našeho téměř až dosavad zanedbána byla. Příčiny jiného času jiné byly a jeden každý nalezl by své výmluvy, kterýchž tuto dotýkati se nesluší. Ale kteréž nás pánbůh k tomuto věku dochoval, jsme-li milovníci své vlasti, povinni jsme vedlé hřivny, od nejvyššího pána sobě svěřené, o to se snažně pracovati, abychom jak slávu a čest jeho v národu svém rozmnožili, tak matce své, této zemi české, za mnohá dobrodiní odměnně se odsluhovali aspoň tím, když bychom poctivost, obecné dobré a jazyk její dle možnosti své zvelebiti hleděli.

Z předmluv k Eusebiově Historii církevní (1594)