XIV.
"To nemůžete, člověče," protestoval Spencer. "Nebudete mít šanci."
Warren se opřel rukou o věž. Musel se chránit proti ztrátě rovnováhy. Ta zatracená planeta se poslední dobou točila nějak rychleji…
"Bate Earsi!" vykřikl.
"Jo, Iro."
"Zastržel – škyt – každého, kdo mě zkusí zasthavit."
"Spolehni se, Iro," ubezpečil ho Bat Ears.
"Takhle tam přece nemůžete jít," řekl Spencer zoufale. "Vždyť nemáte ani skafandr."
"Zkouším novou tak… tak…"
"Taktiku?" napověděl Bat Ears.
"To je to," řekl Warren. "Díky, Bate Earsi. To je přesně to, co dělám."
"Určitou šanci má," řekl Lang. "My jsme používali vnější kryty a neuspěli jsme. On zvolil novou metodu. Jeho vědomí je zastřené alkoholem. Snad by mohl mít šanci."
"Ve stavu, v jakém je," řekl Spencer, "ty dráty beztak nezapojí."
Warren se otřásl. "Žvhaníš."
Stál a obezřetně si je prohlížel. Zatímco před chvílí je viděl třikrát, teď najednou viděl každého z nich jen dvakrát.
"Bate Earsi."
"Jo, Iro."
"Musím se napít. Už to nějak vyprchává."
Bat Ears vytáhl z kapsy láhev a podal ji Warrenovi. Byla plná zhruba do poloviny. Warren ji zvedl k ústům a pil, až mu přeskakoval ohryzek v krku. Pil, dokud láhev nebyla prázdná. Pak ji upustil na zem. Rozhlédl se. Viděl je zas trojmo. Tak to bylo správné.
Obrátil se čelem k věži.
"A teď," řekl, "když mě pánvé omlhu-"
Ellis a Clyne zatáhli za lano a Warren se vznesl do vzduchu.
"Hej vy tam!" zařval. "Co to děláeee?"
Zapomněl na kladku i stojan postavený nad věží.
Kopal nohama a mával rukama, snažil se držet rovnováhu. Pod sebou měl černou dutinu věže s legračním světlem na dně.
Kladka zaskřípala a Warren začal klesat. Byl uvnitř věže.
A viděl tu věc na dně. Útrpně zaškytal, když se kolem ní spouštěl dolů. Řekl, aby se hnula kousek stranou. Nehnula se ani o centimetr. Měl pocit, že mu něco trhá hlavu a nemůže ji utrhnout.
"Warrene," ozvalo se ve sluchátkách. "Warrene, jste v pořádku? Jste v pořádku? Mluvte na nás."
"A sem," řekl. "Jsem vporžďku. Co byste rhádi?"
Nechali ho tam. Stál před tou legrační věcí, která pulsovala na dně propasti. Něco se mu dobývalo do mozku a on se hlasitě smál bublavým, opileckým smíchem.
"Čucháš mi vlasy," řekl. "To lehchtá."
"Warrene," ozval se hlas ve sluchátkách. "Kabely. Kabely. Mluvili jsme o kabelech. Vzpomínáte?"
"Owšem," řekl. "Kabely."
Ta věc… že si nedá pokoj? A má knoflíky. To by byla bezvadná věc pro připojení kabelů.
Kabelů? Co to, sakra, jsou kabely?
"Máte je na opasku," radila mu sluchátka. "Ty kabely jsou na opasku."
Přejel rukou po opasku a našel kabely. Zatahal za ně. Proklouzly mezi prsty. Musel se posadit, aby tu havěť sesbíral. Hrozná práce. Jak se mohly tak zašmodrchat? Neměly ani hlavu, ani patu. A vůbec byly k ničemu. Na co je vlastně potřeboval?
Potřeboval se napít – ještě trochu napít.
Začal si broukat: "Jsem rozvrza-ná georgijská hrč-ka, z který se zcvok-ne každej inženýr."
Pak se obrátil na pulsující vejce: "Heale, kamarhá-de, uděláš mi radost, když si dáš se mnou drhink."
"Kamarád se s vámi nemůže napít, dokud mu nezapojíte kabely. Bez kabelů nic neslyší," napovídala Warrenovi sluchátka. "Nebude s vámi mluvit, dokud ty kabely nezapojíte. Rozuměl jste, Warrene? Musíte zapojit kabely. Nebo vás kamarád neuslyší."
"Heale, to není jen tak," řekl Warren. "To je hrohzná práce."
Snažil se ty kabely nějak zapojit. A uklidňoval kamaráda. Říkal, že kamarádi mají strpení a nevrtí se, že on udělá, co může. Hulákal na Bata Earse, aby si pospíšil s novou lahvinkou. A do toho všeho zpíval pořád stejnou, čím dál přisprostlejší odrhovačku. Měl dojem, že havěť už je zapojená, ale hlas ve sluchátkách tvrdil, že to je špatně, že to musí zkusit znovu. Tak zkoušel promíchat pavoukovi nožičky – a zas to bylo špatně. Zamíchal je na druhou stranu, míchal je a míchal, dokud se ve sluchátkách neozvalo: "Fajn! Už něco máme!"
A pak ho vytáhli ven. Dřív, než si stačil s kamarádem připít.
