IV.
Warren tiše seděl v čele stolu a poslouchal, jak spolu mluví ostatní.
"Byla to nějaká nouzová oprava," řekl Clyne, palubní fyzik. "Podle mě tu vysypali všechno možné a přestavěli motor – a co se jim nehodilo, to tady prostě nechali. Těžko říct, proč ten motor museli přestavět, každopádně byl pak mnohem jednodušší. Nejspíš obnovili jen základní funkce a vyloučili všechny doplňky – automatiku a tyhle hračičky. Ten přestavěný motor byl asi větší a neskladnější – to vysvětluje, proč tu nechali svoje zásoby."
"Ale jak ho přestavěli?" zeptal se Dyer, palubní chemik. "Odkud by brali materiál?"
Metalurg Briggs mu odpověděl: "Je tady spousta rudy. Nebýt to tak daleko, byl by tu zlatý důl."
"Nenašly se žádné stopy těžby," namítl Dyer. "Ani těžby, ani tavby, ani obrábění, ani montáže."
"Neprohledávali jsme to tady," řekl Clyne. "Mohli těžit rudu pár mil odtud a my jsme si toho zkrátka nevšimli."
"To je právě ten problém," řekl Spencer. "My stavíme na domněnkách jako na faktech. Jestli tu něco vyráběli, je nutné o tom vědět víc."
"A k čemu by to byla?" zeptal se Clyne. "Základní fakta známe: posádka té cizí kosmické lodi tu nouzově přistála, opravila motory a zase odletěla."
Doktor Spears na opačném konci jídelního stolu praštil vidličkou o talíř.
"Vždyť vy ani nevíte," řekl, "že to byla kosmická loď. Poslouchám vaše kdákání už celé týdny. Jakživ jsem neslyšel tolik žvástů bez jediného rozumného závěru."
Všichni se zatvářili překvapeně. Doktor byl starší, velice mírný, až flegmatický muž, který se obvykle nestaral o věci kolem sebe. Potloukal se po lodi na svých pravidelných obchůzkách a ošetřoval zraněné prsty a zduřené mandle a jiné drobnosti. Celá posádka se tak trochu bála okamžiku, kdy doktor stane před skutečným problémem, jakým je například chirurgický zákrok. I když mu nikdo příliš nevěřil, všichni ho měli rádi. Snad i proto, že se nemíchal do jejich práce.
Ale teď se míchal – a s nebývalou jedovatostí.
Lang, spojový technik, chtěl trapnou situaci urovnat: "Našli jsme rýhy, doktore. To přece víte. Rýhy ve skále. Jejich tvar by mohl odpovídat rýhám, které udělá kosmická loď, když přistává."
"By mohl odpovídat," řekl doktor posměšně.
"Zkrátka odpovídá!"
Doktor se s mručením vrátil ke svému jídlu. Hlavu měl skloněnou těsně nad talířem a ubrousek zasunutý až pod bradu. Nožem a vidličkou apaticky nabíral jednotlivá sousta. Jeho způsob stolování se během výpravy stal proslulým.
"Mám pocit," řekl Spencer, "že tak trochu scházíme z cesty, když to celé pokládáme za prostou opravu. Podle množství součástek na smetišti bych řekl, že museli stavět nový motor – a že ten starý, logicky vzato, musí být tam venku – a dal by se z těch rozebraných dílů rekonstruovat. Myslím kompletně rekonstruovat."
"Já to zkoušel," odsekl Pollard.
"S tou myšlenkou totální rekonstrukce nemůžu souhlasit," prohlásil rezolutně Clyne. "To by znamenalo, že se tu najednou rozhodli pro novou koncepci a funkci motoru. A to je absurdní. Taková hypotéza vám teoreticky objasní, proč je na smetišti tolik součástek, ale prakticky nedává smysl. Kdo by stavěl na pusté planetě nový motor?"
"Myšlenka totální rekonstrukce," dodal Dyer, "vás kromě toho vrací k problému materiálů."
"A nástrojů," doplnil ho Lang. "Odkud by brali nástroje?"
"Asi měli na palubě dílnu," řekl Spencer.
"K drobným opravám," poznamenal Lang. "Ale rozhodně ne k výrobě nových motorů."
"Co mi dělá starosti," řekl Pollard, "to je naše absolutní neschopnost cokoli pochopit. Zkoušel jsem ty součástky spojovat, zkoušel jsem hledat mezi nimi souvislost, protože tady nějaká souvislost existovat musí, protože součástky, co spolu nesouvisí, to nemůžou být součástky, ne? Já jsem nakonec tři dal dohromady – a to bylo všechno. I když jsem je dal dohromady, nic mi neříkaly. Nebylo to k ničemu. I když jsem je dal dohromady, nebyl jsem o nic moudřejší než předtím, co jsem je dal dohromady. A když jsem je zkusil rozebrat, nešlo to. Člověk by myslel, že věc, kterou dá dohromady, zas bude umět…
