XI.
Vrátili desku na věž, potom nad zakrytou věží sestavili stojan s kladkou, znovu desku odsunuli a spustili po kladce dovnitř automat. S ním pořídili sadu záběrů.
Ve věži opravdu něco bylo.
Probírali snímky rozházené po jídelním stole a snažili se pochopit, co vlastně vidí.
Vypadalo to jako vodní meloun nebo vejce postavené na špičku naklepnutou tak, aby stálo rovně. Bylo to porostlé jemnou srstí, na fotografiích rozostřenou – snad proto, že se chvěla. Směrem k dolní části vajíčka se soustřeďovalo potrubí a ještě cosi, co by se dalo nazvat vinutím nebo elektrickým vedením, kdyby to nebylo tak vzdálené od vinutí a elektrického vedení v lidském slova smyslu.
Provedli ještě další testy, spustili do věže další přístroje. Mohli konstatovat, že vejce je živé a svými funkcemi odpovídá úrovni teplokrevných organismů, i když kapalina v jeho žilách bezesporu nemá s krví nic společného.
Bylo měkké, nechráněné ulitou, ani skořápkou. Pulsovalo a vibrovalo. Nikdo z týmu ale nedokázal určit, o jaký druh vibrací tu jde. Krátká jemná srst byla v neustálém pohybu.
Vytáhli kamennou desku zase zpátky na vrcholek věže. Stojan s kladkou nechali zatím stát.
"Ano, ten organismus je živý, to nepopírám," řekl biolog Howard. "Ale nejsem si jistý, že se jedná o zvíře. Ty dráty a trubky mu vedou přímo do těla, jako by – aspoň mám ten pocit – jako by byly jeho součástí. Podívejte. Co tomu říkáte? Ty výčnělky – nejsou to konektory pro další vedení?"
"Bylo by to logické," řekl Spencer. "Mohlo by jít o kombinaci stroje a zvířete. Proč ne? Vezměte si nás. Obvykle je zbytečné se na nějaký stroj takhle vázat. Je výhodnější uchovat si autonomii. A identitu. Ale z čistě ekonomického hlediska se v určitých případech takové spojení stroje s člověkem do jediného organismu zdá být nesmírně účelné."
"Jistě," řekl Dyer.
"A ostatní věže?" zeptal se Ellis.
"Možná jsou propojené," usoudil Spencer. "A zřejmě na stejném principu. Všech osm věží by teoreticky mohlo být jedním komplexním organismem."
"Teoreticky ano," řekl Ellis. "Ale dokud nevíme, co je v těch ostatních…"
"Můžeme to zjistit," odpověděl Howard.
"Ne, nemůžeme," namítl Spencer. "Víc nemůžeme riskovat. Rozhodně ne. Mac se svým týmem si ty věže jen tak prohlížel – a když se vrátil, neuměl nastartovat motory. Ne, tam nesmíme zůstat ani o minutu déle, než je nutné. Beztak jsme možná už ztratili víc, než si myslíme."
"Podle vás," řekl Clyne, "se ta ztráta paměti neprojeví hned? Takže my teď vlastně nevíme, co ještě víme a co už ne?"
Spencer přikývl. "Tak se to stalo Macovi. Celý jeho tým by ještě minutu před startem přísahal, že motory nastartovat umí. Pokládali to za samozřejmost – jako my pokládáme za samozřejmost naše znalosti. Jejich ztrátu si uvědomíme až ve chvíli, kdy je budeme chtít použít."
"Ale to je něco příšerného," řekl Howard.
"Mám dojem," řekl náhle spojový technik Lang, "že to bude nějaký druh komunikačního systému."
"Přirozeně. Nic jiného bych od vás nečekal."
"Co ty dráty?"
"A co ty trubky?" zeptal se Howard.
"Myslím," přerušil je Spencer, "že trubky přivádějí potravu."
"Z nějaké zásobárny," řekl Clyne. "Z potravinového tanku v podzemí."
"Snad z kořenů," poznamenal Howard. "Proč v tom pořád vidíte něco umělého? Co když to jsou místní domorodci?"
"Nejsou," řekl Ellis. "To by ty věže museli stavět oni. A to je nesmysl. Někdo nebo něco jim je postavilo, jako si farmář staví stodolu pro dobytek. Určitě. Já souhlasím s Clynem."
V tu chvíli se poprvé ozval Warren. "Proč myslíte, že to je komunikační systém?"
Lang pokrčil rameny. "Kvůli těm drátům. A výčnělkům. Vypadá to jako zařízení pro komunikaci."
"Ano," přikývl Spencer. "Ale pak by to byl stroj, který informace hltá, místo aby je předával a rozšiřoval."
"Jak vás to napadlo?" zarazil se Lang. "To by nebyla žádná komunikace."
"Mě napadlo," řekl Spencer, "že nám něco vykrádá mozky. Bere si to naši schopnost ovládat stroje, naše znalosti a zkušenosti. Nerad bych zase probíral tu frašku na smetišti, ale…"
"To není …
