Město (Clifford D. Simak)

POZNÁMKY K SEDMÉMU PŘÍBĚHU

Před několika lety se vynořil na světlo dávný literární zlomek.

Podle všeho to bylo ve své době rozsáhlé literární dílo, a ačkoli z něj byla objevena jen malá část, několik povídek, které obsahovala, postačilo k tomu, že byly rozpoznány jako skupina bajek o různých členech zvířecího bratrstva. Příběhy jsou starodávné a jejich vyznění a způsob podání nám dnes připadají zvláštní. Většina učenců, kteří tyto fragmenty studovali, souhlasí s Patníkem, že by mohly být i nepsího původu.

Jejich titul je Ezop. Titul té povídky je rovněž Ezop a titul povídky se nám dochoval intaktní i s povídkou z temného dávnověku.

Jaký, táží se učenci, to má význam? Patník zcela přirozeně je přesvědčen, že je to jen další důkaz jeho teorie, že celá tato Legenda má lidský původ. Většina ostatních vědců s tím sice nesouhlasí, ale doposud nenabídla místo něho žádné vysvětlení.

Patník též považuje tento sedmý příběh za důkaz, že i když v ní není žádný historický důkaz pro existenci Člověka, je to proto, že byla zapomenuta úmyslně, protože vzpomínka na něj byla vymazána, aby bylo zajištěno nepřetržité trvání psí kultury v její nejčistší formě.

V tomto příběhu Psi zapomněli na Člověka. V několika členech lidské rasy, kteří mezi nimi existují, nerozpoznávají Člověka, ale nazývají tyto zvláštní tvory starým rodinným jménem Webster.

Avšak slovo Webster se stalo obyčejným podstatným jménem spíš než pojmenováním. Psi uvažují o Lidech jako o websterech, zatímco Jenkins na ně stále myslí jako na Webstery.

"Co jsou Lidé?" táže se Lupus, a Bručoun, když se to snaží vysvětlit, neuspívá.

Jenkins v příběhu říká, že Psi se nikdy nemají dozvědět o Člověku.

V průběhu příběhu nám líčí kroky, které podnikl, aby vymýtil vzpomínku na Člověka.

Staré povídačky u krbu jsou ty tam, říká Jenkins. A v tom Patník spatřuje úmyslné spiknutí zapomnění, snad ne tak altruisticky zaměřené, jak to naznačuje Jenkins, aby byla zachována důstojnost Psů.

Povídačky jsou ty tam, praví Jenkins a tak to musí zůstat. Ovšem zjevně nejsou ty tam. Někde, na nějakém vzdáleném konci světa, se stále vyprávějí, a proto je tu také ještě máme.

Avšak i když příběhy zůstávají, Člověk sám je ten tam, nebo skoro ten tam. Divocí roboti pořád existují, ale oni také - nejsou-li výtvorem čiré imaginace - jsou ti tam. Mutanti jsou ti tam a jsou vlastně odrůdou Lidí. Jestliže existoval Člověk, existovali patrně i Mutanti.

Celý spor okolo Legendy se dá redukovat na jedinou otázku: existoval Člověk? A jestliže se při čtení těchto příběhů čtenář ocitá ve zmatku, je ve výtečné společnosti. Odborníci a učenci, kteří strávili celé životy studiem Legendy, mají snad víc faktů, ale jsou stejně zmateni jako my samotní.