POZNÁMKY K PRVNÍMU PŘÍBĚHU
Není pochyb, že ze všech příběhů je ten první pro nezasvěceného čtenáře nejobtížnější. Nejen že významy slov jsou mlhavé, ale i jeho logika a jeho myšlenky působí na první pohled cizorodě. Snad je to i tím, že v tomto - a stejně i v následujícím zastavení - nevystupuje Pes, ba není v něm o Psech ani zmínky. Od prvního odstavce vyprávění se čtenář ocitá v naprosto zvláštním postavení, o jehož výklad se marně pokoušeli největší duchové psí historiografie. Jedno je však třeba příběhu přiznat - když se jím prokoušete, pak vám budou ostatní příběhy ve srovnání s ním připadat téměř familiární.
V celém příběhu dominuje pojem "město". I když nejsme s to podat jednoznačný výklad pojmu a už vůbec nemáme představu o jeho funkci, shodujeme se zajisté v přesvědčení, že to bylo malé území, kdy bydlelo a nacházelo obživu velké množství obyvatel. V textu je povrchně naznačeno několik důvodů jeho existence, ale Skokan, který zasvětil celý svůj život studiu bajek, se domnívá, že takové vysvětlení není ničím jiným než chytrou improvizací dávného vypravěče, pokoušejícího se populárně interpretovat absurdní pojem.
Většina učenců, kteří se příběhy zabývali, se Skokanem souhlasí, shodně prohlašujíce, že argumenty vyprávění se nedají uvést v soulad s logikou; a někteří, jako například Větroplach, se domnívají, že jde o starodávnou satiru, jejíž význam nám uniká.
Většina národohospodářů a sociologů považuje společenskou strukturu Města za nepřijatelnou nejen z ekonomického, ale i ze sociologického a psychologického hlediska. Žádná bytost s vysoce vyvinutou nervovou soustavou nezbytnou pro vývoj nějaké kultury, tvrdí, by v tak omezených podmínkách nemohla existovat. Podobný pokus by podle těchto autorit nutně musel skončit masovou neurózou, která by v krátké době zničila právě takovou kulturu, která město vybudovala.
Větroplach tvrdí, že první povídka je téměř křišťálově čirým mýtem, a v důsledku toho nelze žádnou situaci či tvrzení brát za bernou minci, a že všechno je pouhým symbolismem, k němuž nemáme klíč.
Zarážející je však skutečnost, že jde-li o pouhý mýtus a nic jiného, pak by se nynější forma neměla vytříbit do symbolických pojmů, které jsou puncem mýtu. Příběh sám je nejvíce strohý ze všech - drsný, naprosto rozvolněný a postrádá byť i jen náznak jakýchkoli jemnějších hnutí a vyšších ideálů, které ostatním částem legendy nechybějí.
Jazyk příběhu je obzvláště matoucí. Výrazy typu "Čert aby toho kluka vzal!" se staly záhadou pro nespočet sémantiků po celá staletí a vlastně dodnes nejsme s to interpretovat smysl mnohých slov a výrazů o nic lépe a poučeněji než v počátcích psí legendologie.
Máme však jasno v terminologii, která se týká pojmu Člověk.
Množné číslo této mytické rasy zní "lidé", přídavné jméno "lidský", samice se nazývají "ženy", mláďata "děti". Samčí mládě se nazývá "chlapec", samicí "děvče".
Kromě zmíněného již pojmu "město" dalšími pojmy, které se naprosto příčí životnímu názoru a myšlení čtenáře, jsou "válka" a "zabíjení".
Zabíjení označuje proces, kterým jedna živá bytost ukončuje život jiné živé bytosti, většinou násilně. Válka je pak patrně výraz pro masové zabíjení v rozměrech, které si ani nedovedeme představit.
Větroplach ve svém rozboru příběhů poukazuje na jejich nápadnou primitivitu, větší než se obecně předpokládalo, neboť vychází z předpokladu, že pojmy Války a Zabíjení nikdy nemohly vzniknout v naší kultuře, a že tedy musí být pozůstatkem nějaké barbarské éry, po níž nám nezůstaly žádné záznamy.
Patník - jediný badatel, který věří, že příběhy jsou historicky podloženy a že Člověk v pravěkých psích dnech doopravdy existoval, tvrdí, že tento první příběh je vylíčením skutečného zhroucení lidské kultury. Pokládá dnešní znění za pouhé torzo jakéhosi gigantického eposu, který měl ve své době stejně velký či snad i větší rozsah než celá dnešní sbírka příběhů. Nezdá se být možné - píše -, aby tak velká událost, jakou je zhroucení mocné mechanické civilizace, nalezla odraz jen v…
