BLÁZINEC KOUSEK NA VÝCHOD OD HOLLYWOODU
Zdálo se mi, že někdo klepe, tak jsem se podíval na hodiny a bylo teprve půl druhé odpoledne, ježíšikriste, hodil jsem na sebe starý župan (vždycky jsem spával nahý: pyžama mi připadají směšná) a otevřel jsem rozbité okno vedle dveří.
"Ano?" zeptal jsem se. Byl to Bláznivej Jimmy.
"Ty jsi spal?"
"Ano, ty ne?"
"Ne, já jsem klepal."
"Pojď dál." Přijel na kole. A na hlavě měl nový panamák.
"Líbí se ti můj novej panamák? Myslíš, že vypadám jako fešák?"
"Ne."
Posadil se na pohovku a pozoroval se ve velkém zrcadle za křeslem, popotahoval si klobouk, posouval si ho na stranu a zase zpátky. Měl s sebou dva hnědé papírové pytlíky. V jednom byla obvyklá láhev portského vína. Druhý vysypal na konferenční stolek - nože, vidličky, lžíce; panenky - následoval plechový ptáček (světle modrý s ulomeným zobáčkem a oprýskanou barvou) a další harampádí. Prodával ty nakradené nesmysly po různých hipísáckých obchůdcích, kde jste dostali všechno od indických tyčinek po narkotika, v oblasti Sunsetu a Hollywood Boulevardu - tedy v chudinských částech těchto ulic, kde jsem bydlel, kde jsme všichni bydleli. Chci říct, abych byl přesný, že jsme žili nedaleko: na polorozpadlých dvorcích, v podkrovích, v garážích, nebo jsme spávali na podlaze u dočasných přátel.
Bláznivej Jimmy si tehdy myslel, že je malíř, ale já jeho obrazy pokládal za strašně špatné a taky jsem mu to říkal. I on tvrdil, že mé obrazy jsou strašně špatné. Bylo možné, že oba máme pravdu.
Ale já si myslím, že Bláznivej Jimmy byl fakt vyšinutej. Oči, uši a nos neměl v pořádku. Ve zvukovodech levého i pravého ucha měl nánosy mazu; sliznici v nose měl lehce zanícenou. Bláznivej Jimmy věděl naprosto přesně, co ukrást, aby to mohl do těch obchůdků prodat. Byl to vynikající a zároveň neškodný zloděj. Ale to jeho dýchací ústrojí: v horních částech obou překrvených plicních laloků měl nějaké šelesty. Když zrovna nekouřil cigaretu, balil si jointa nebo nasával z flašky víno. Měl systolický tlak 112 a diastolický 78, přičemž měl puls 34. Šlo mu to s ženskýma, ale měl strašně nízkou hladinu hemoglobinu: 73, ale spíš 72 procent. Jako my všichni nejedl, když chlastal, a chlastal rád.
Bláznivej -Jimmy si nepřestával hrát před zrcadlem s panamákem a vydával přitom tiché hnusné zvuky. Usmíval se na sebe. Zuby měl v podstatě zkažené a sliznice v ústech a v krku zanícené.
Potom si pod tím přiblblým panamákem přihnul vína, což mě přimělo, abych si přinesl dvě piva.
Když jsem se vrátil, řekl: "Změnils mi jméno z 'Šílenýho Jimmyho' na 'Bláznivýho Jimmyho'. Myslím, že máš pravdu 'Bláznivej Jimmy' je mnohem lepší."
"Jenže ty jsi fakt šílenej, víš," řekl jsem mu.
"Jak jsi přišel k těm dvěma dírám v pravé paži?" zeptal se Bláznivej Jimmy. "Vypadá to, jako by všechno maso bylo spálený. Vidím skoro až na kost."
"Byl jsem v rauši a pokoušel se v posteli číst Klokana od D. H. Lawrence. Zachytil jsem rukou za šňůru a lampička mi spadla na paži. Než se mi podařilo tu zasranou věc ze sebe setřást, málem mě to odrovnalo. Byla to stowattová žárovka od General Electric."
"Byls s tím u doktora?"
"Můj doktor na mě sere. Vždycky tam jen sedím, diagnózu si dělám sám, navrhnu si léčbu a potom jdu a zaplatím to u sestry. Dohání mě k šílenství. Rád stojí a vypráví mi o době, kdy sloužil v nacistický armádě. Francouzi ho zajali a zajatý nácky strkali na cestu do zajateckých táborů do dobytčáků. A civilisti při zastávkách na nádražích házeli dovnitř na ty nevinný ubožáky zápalný lahve a smradlavý kuličky a použitý šprcgumy plný mravenčí kyseliny a já mám těch jeho historek už plný zuby…"
"Podívej!" řekl Bláznivej Jimmy a ukázal na konferenční stolek. "Podívej na ty stříbrný příbory! Nádherná starožitnost!"
Podal mi lžíci: "Jen se podívej na tu lžíci!"
Díval jsem se na lžíci.
"Hele," pokračoval, "musíš mít ten župan takhle rozhrnutej?"
Odhodil jsem lžíci na stolek. "Co má bejt, tos nikdy neviděl na chlapovi ptáka?"
"Jde o tvý koule! Jsou příšerně velký a chlupatý…
