Doušek jedu (Arthur Rimbaud)

Věčnost

Tak už se opět našla.
Co? Věčnost.
Jsou to moře, zašlá
se sluncem.

Ó, má strážná duše,
Šeptejme svůj slib,
Noci, jež zní hluše,
dne, jež nezní líp.

Tak se zbavíš zlosti,
souhlasů a tíh,
lidské poslušnosti,
poletíš jak víh ...

Z atlasových pecí
dýchá povinnost,
aniž možno říci:
Už je toho dost.

Není východiska,
není naděje,
člověku se stýská ...
jen klid prospěje.

Už se opět našla.
Co? Věčnost.
Jsou to moře, zašla
se sluncem.